Idea boha vznikla jako reakce na určité psychické jevy a ne zrovna fyzikální. Teprve až lidé vnitřně zakusili "přítomnost božského", teprve tehdy je napadla idea boha. Přiřazení bohům určitou roli v chování a fungování světa včetně různých přírodních úkazů, to už je potom takové logické vyústění oné ideje boha. Musíme si uvědomit, že čím dále jdeme do minulosti, tím více jdeme proti "toku" procesu evoluce vědomí, což znamená, že tím méně si lidé uvědomovali své psychické dění a tedy byli méně schopni rozlišit vnitřní a vnější dění (psychické a smyslové vjemy). Díky takovéto nerozlišenosti své psychické dění vnímali venku ve světě jakožto objektivní, přírodní děj či jako stav světa, a nikoliv u sebe "v hlavě" jakožto děj subjektivní. To se ostatně děje i u dnešního člověka, jen v menší míře (u dětí ve velké).
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1