Ateistická společnost

Hlavně je to z důvodu rodinné tradice.
A i kdyby přestali věřit, tak nepřestanou v rodině tvrdit, že věří.
Pak to můžou být ateisticko-náboženské manželské/rodinné vztahy.
A z toho taky plyne i směrování k nevíře, ale "co kdyby náhodou".

Prostě zažili přítomnost čehosi (bytosti) vyznačujícího se vlastnostmi, které člověk bezprostředně přiřadí bohu. To není halucinace, poněvadž se nejedná o smyslový vjem. Je to vnitřní prožitek. Takovýto prožitek je východiskem ideje boha a je základem každého teistického náboženství.

Lidé do náboženství vmanipulováváni nejsou. Rozhodují se k němu z různých důvodů. Asi nejčastějším je, že mají pocit, že je něco nad námi, nějaká vyšší, "nadfyzická" síla, která ovlivňuje nebo může ovlivňovat naše životy. Byla dokonce doba, kdy byli lidé vmanipulovávání do ateismu a přesto lidé stále zůstávali věřícími. Takže vnější vlivy (manipulace) nebudou mít v tomto rozhodování nijak velkou moc.

Lidé do náboženství vmanipulováni nejsou.

Děti bez možnosti se bránit jsou křtěné a vychovávaní ve víře.

To není vmanipulováni???

Každý jsme vychováváni v nějakém prostředí, to jsme teda všichni manipulováni?

Předpokládejme, že to vychováváni v nějakém prostředí ovlivňuje mysl dítěte a to manipulovatelně. Mysl dítěte je žíznivá po informacích a velmi tvárná, snad jako hrnčířská hlína. Na tom samo o sobě není nic špatného, pakliže je to v lidsky pozitivním smyslu.
Ano, dítě se narodí a žije nějakém prostředí, které vytváří mysl a charakter dítěte, dodané informace jsou pak "startovním kapitálem" pro další vzdělávání. Jenže to není hodinková mechanika, přesná a neměnná. Lidi, tedy i děti se rodí s určitými predispozicemi a talenty. A to životní prostředí nejsou jen rodiče, sourozenci a další příbuzní ale také škola, spolužáci a kamarádi také nehody, choroby, zranění a jiné charaktery.
.

Takže jsme všichni manipulováni? Nebo cos tím chtěl říct?

(Upraveno 20.08.2026 17:09)

Co si mohu představit pod pojmem vnitřní prožitek ?

Vnitřní prožitek je třeba emoce. Nebo třeba pocit vítězství, zadostiučinění apod. Je to psychický prožitek, nikoliv smyslový (zrakový, sluchový, čichový, chuťový, dotykový).

Aha.
Osobně mám vnitřní uspokojení, když vykonám dobrou práci, když vyřeším zapeklitý problém.

Ten vnitřní prožitek přítomnosti něčeho nadpozemského, mimořádného, co je možné označit za ideu Boha nám sdělil i přítel - tehdy mladý kněz naší farnosti - na otázku proč se po ukončení střední školy dal na dráhu dnes neobvyklou - studium teologie a pak výkon kněžského povolání. Patřil k naší partě volejbalistů, cyklistů a turistů. Dovedl nám - většinou ateistům - přiblížit náboženství tak, že jsme se zúčastnili i některých jeho mší. K jeho víře jsme měli přirozený respekt. Bohužel ho po několika letech přemístili na jinou farnost a vidíme se zřídka.
Nicméně, netvrdil bych, že jiní lidé, zejména děti, do náboženství vmanipulováváni nejsou. Není to už tak zjevné jako dřív, ale jako učitel, vedoucí táborů a zájmových kroužků znám děti (např. i pěstounsky osvojené), na které je v tomto směru vyvíjen dost velký nátlak v rodinách. Poznal jsem i ministranty, kteří nebyli v kostele dobrovolně, ale museli tam každý týden.