Nuže kiwimane, i já, coby ateistické dítě, jsem se těšil na
Ježíška. Nějaký o pár let starší hoch mi však podal osvětu, že
Ježíškem jsou rodičové.
Máma o vánocích brečela, byli jsme chudí, uhlí také nebylo, za to byla
zima. Máma pekla vánočku, akorát plyn skomíral a vánočka se akorát
zahřála. Jedinou ozdobu na stromečku tvořila girlanda pusinek pečených na
dlouhé niti. Mladší brácha si jednu chtěl utrhnout a tak na sebe shodil
stromeček, skleněné ozdoby se rotzřískaly, brácha řval a máma zase
brečela. Táta byl v kriminálu, protože jako mzdový účetní nepoužil
služební pistoli proti zaměstnancům, kteří se domáhali v sobotu výplaty,
když ji Zápotodna zakázal vydat, páč se v neděli udála měnová reforma.
Prostě vánoce pod psa.
Coby dárek jsem dostal kožešinovou beranici, po které mi naskákaly
pupínky na čele a tak jsem ji měl jen jedinkrát. A tím se mi definitivně
neexistence Ježíška potvrdila.
Když byly naše děti malé, tak jsme pochopitelně také měli stromeček
se vším všudy, i se zvonečkem. Akorát františka jsem si směl zapálit je
polovinu, moje paní ten (kostelní) smrad, pardon, nebeskou vůni, nesnáší.
(Nesnáší ani Plectranthus coleoides). No a jak děti dospěly, tak jsme
vánoce se stromečkem přestali pořádat. V obýváku máme celoročně živé
pokojové květiny a prakticky není na vánoční stromeček místo.
Hysterické nákupy dárků, lukulovy hody a podobné výstřednosti jsme si
též už kdysi dávno odpustili.
Významný den roku je Slunovrat 21. prosince. Pro nás je to časový
milník kiwimane, s nejdelší nocí a nejkratším dnem. My jsme tady na
zeměpisné šířce 48,2°. Prostě mám Slunce rád, mám rád rostliny a
květy a těším se na konec zimy a na teplo jara a léta..