Člověk si jen myslí, že je pánem tvorstva a že ví nejlíp, co
příroda potřebuje a k čemu je. Aby se o ni mohl starat tak, aby prospívala,
musel by toho mnohem víc vědět, a hlavně se tím, co ví, řídit. Přírodu
je třeba ovlivňovat v co nejmenší míře, což nejde, když se množíme jak
králíci. Pamatuju se, jak táta říkal, že nás jsou už čtyři
miliardy…
Správně píšeš, že člověk by měl z prosperující přírody prospěch v
konečném efektu. Jenže člověk kouká na svůj prospěch výhradně v
prvním plánu, takže v konečném efektu jde příroda do kopru. Vidím to
všude kolem sebe, co všechno mizí. Jenže většina lidí to nevidí,
protože je příroda nezajímá. Kromě člověka, pár velkých zvířat a
toho, co je „užitečné“ nebo „škodlivé“, je pro ně všechno
ostatní nerozlišitelná havěť, která není důležitá, s rostlinami a
dalšími organismy je to totéž. Ona ale důležitá je, kvůli rovnováze,
nebo spíš ustálenému stavu, který se ustavoval velmi dlouho. Teď jsme ho
rychle rozhodili a následky se začínají dostavovat. A pořád si myslíme,
že je důležitější vědět, kdo co napsal, než co kolem nás roste a
žije, a podle toho vzděláváme další generace… Což spolu s
přesvědčením, že mít hodně dětí je to, čím si šplhneme u jisté
velmi nejisté entity, kterou nikdy nikdo neviděl, je prakticky tutový návod,
jak tu skončit mnohem dřív, než by bylo nutno. A taky s přesvědčením,
že to vlastně nevadí, protože tím jen přijde ten den, kdy budeme spaseni.
Jenže nebudeme, protože není kým. Nespasí nás nikdo, maximálně nás
něco, co se zvládne přizpůsobit, spase.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení