Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Člověk si jen myslí, že je pánem tvorstva a že ví nejlíp, co příroda potřebuje a k čemu je. Aby se o ni mohl starat tak, aby prospívala, musel by toho mnohem víc vědět, a hlavně se tím, co ví, řídit. Přírodu je třeba ovlivňovat v co nejmenší míře, což nejde, když se množíme jak králíci. Pamatuju se, jak táta říkal, že nás jsou už čtyři miliardy…
Správně píšeš, že člověk by měl z prosperující přírody prospěch v konečném efektu. Jenže člověk kouká na svůj prospěch výhradně v prvním plánu, takže v konečném efektu jde příroda do kopru. Vidím to všude kolem sebe, co všechno mizí. Jenže většina lidí to nevidí, protože je příroda nezajímá. Kromě člověka, pár velkých zvířat a toho, co je „užitečné“ nebo „škodlivé“, je pro ně všechno ostatní nerozlišitelná havěť, která není důležitá, s rostlinami a dalšími organismy je to totéž. Ona ale důležitá je, kvůli rovnováze, nebo spíš ustálenému stavu, který se ustavoval velmi dlouho. Teď jsme ho rychle rozhodili a následky se začínají dostavovat. A pořád si myslíme, že je důležitější vědět, kdo co napsal, než co kolem nás roste a žije, a podle toho vzděláváme další generace… Což spolu s přesvědčením, že mít hodně dětí je to, čím si šplhneme u jisté velmi nejisté entity, kterou nikdy nikdo neviděl, je prakticky tutový návod, jak tu skončit mnohem dřív, než by bylo nutno. A taky s přesvědčením, že to vlastně nevadí, protože tím jen přijde ten den, kdy budeme spaseni. Jenže nebudeme, protože není kým. Nespasí nás nikdo, maximálně nás něco, co se zvládne přizpůsobit, spase.