tak to mi je už jasnější, je to směr mahajany, asi se scházíte někde místně. Učitel přijde jen občas.
tak to mi je už jasnější, je to směr mahajany, asi se scházíte někde místně. Učitel přijde jen občas.
Já se nikde neschazim jen jsem ti odpověděl co mi je že sanghy blízko, raději mám raději hinajanu původní směr buddhismu,ale i mahajana celkově má kouzlo už jen učení samotných Bodhisatvů.
Přesně třeba soucet tu píše klidně, s nadhledem a jeho klid je jako zrcadlo Sádhu na hladině oceánu.
Já se jen vztahovala k těm třem klenotům. každý klenot něco znamená.
jasně, každý vyjadřuje jednu součást, a jedním z klenotů je přijetí útočiště (sangha). Ještě v dobách kdy jsem se intenzivně věnovala buddhismu, na tomto jsem ztroskotala. Nedokázala jsem útočiště přijmout.
Čtyři vznešené pravdy (či přesněji Čtyři pravdy Vznešených) jsou první učení, které Buddha předal po dosažení osvícení. Představují samotný základ buddhismu. Ušlechtilé se nazývají proto, že zušlechťují toho, kdo jim porozuměl.
1. Ušlechtilá pravda o utrpení
První pravda konstatuje to, co můžeme pozorovat všichni. Světský život je neuspokojivý a obsahuje mnoho utrpení. K životu patří stárnutí, nemoci, smrt, zármutek, bolest, nepohodlí, odloučení a další skutečnosti, kvůli kterým je život náročný. Nic netrvá věčně a vše je pomíjivé, takže je těžké najít ve vnějších věcech jistotu a bezpečí.
První pravda má být podle Buddhy plně pochopena.
2. Ušlechtilá pravda o vzniku utrpení
Druhá pravda odhaluje, že utrpení v životě má svoji příčinu. U zdroje utrpení je nahromaděná karma a rušivé emoce – nevědomost, hněv a připoutanost. Připoutanost je spojená s rozkoší a lpěním na věcech, které jsou ze své podstaty vždy pouze dočasné.
Druhá pravda má být opuštěna.
3. Ušlechtilá pravda o konci utrpení
Třetí pravda hovoří, že utrpení nemusí být součástí našeho života. Že je možné utrpení ukončit a to díky zničení připoutanosti a osvobozením se od ulpívání.
Třetí pravda má být uskutečněna.
4. Ušlechtilá pravda o cestě vedoucí k zaniknutí utrpení
Buddhismus nabízí cestu z utrpení. Tuto cestou shrnuje Ušlechtilá osmidílná cesta.
Čtvrtá pravda má být rozvíjena.
UŠLECHTILÁ OSMIDÍLNÁ STEZKA
Zahrnuje následujících osm bodů, z nichž všechny jsou stejně
důležité:
správné porozumění (pochopit utrpení, jeho vznik a příčiny)
správné myšlení (myšlení bez žádosti a zlosti)
správnou řeč (vyvarovat se lhaní, pomluv)
správné jednání (vyvarovat se zabíjení a dalšího neetického
jednání)
správné živobytí (morální cesta k nabytí živobytí)
správné úsilí (vložit do své stezky dostatek energie)
správnou bdělost (být si vědom svého jednání, pocitů, myšlenek)
správné soustředění (zaměřit svoji pozornost na odvrácení od
lpění)
Píseň Sarahy
„Jestliže je to již zjevné, k čemu meditace?
A jestliže je to skryté, měří člověk jenom temnotu.
Mantry a tantry, meditace a soustředění, to vše je jen záležitostí
sebeklamu.
Neznečišťujte kontemplací myšlenku, která je v podstatě čistá, nýbrž
přebývejte v blahu sebe samých a přestaňte s tím trápením.
Ať vidíte cokoliv, je to vpředu, vzadu, ve všech deseti směrech.
Právě dnes dopusťte, aby váš mistr učinil konec sebeklamu!
Přirozenost nebe je původně jasná, ale samým hledáním se pohled
zatemní.“
našel jsem tento text (je z 10. století od nějakého tantrika) a připomnělo mi to to srovnání budhismu a křesťanství od Osha. Akorát že tady se to aplikuje i na budhismus samotný. Je to hodně podobné náhledu Zenu na praxi. Je to vlastně v principu správně, jenže dosáhnout onoho konce sebeklamu a oné přirozenosti, není nic snadného a jen tak samozřejmého a právě ty prostředky jako meditace, hledání, tlučení aj. k tomu vedou. Málokdo (a to jsem ještě přehnal) dokáže následovat instinkt tak, že stavu přirozenosti mysli dosáhne bez jakýchkoli pomocných prostředků.
taky bych spíš osobně preferoval theravádu. Ale nepohrdnul bych ani jedním směrem.
Zen přivedl můj oblíbený mnich z Číny kdy v Japonsku byl Buddhismus zkorumpovaný,asi budeš znát Eihei Dogena ,ten čerpal z původního buddhismu,tedy théraváda.
Znám, já se věnovala především učení Seung Sahna, možná znáš
Deset bran nebo Zenový kompas či Pouze nevím. Učí pomocí koanů a
dopisů.
něco je uvedené tady. třeba Deset bran, nebo ukázky ze zenového kopasu či
Pouze nevím.
Já jsem ve svých 16 a 17 letech četl knižnici ZEN , nejvíce první dvě statě Malý úvod do Zen a Čtyři eseje o Zen buddhismu. Vůbec ničemu jsem z toho nerozuměl, tak jsem to četl pořád dokola, až jsem některé pasáže uměl nazpaměť ale v tom věku jsem neměl žádnou šanci něco pochopit, když se teď ohlédnu.
Život je knihou a v jaké knihovně jsme tam se i vracíme.Treba rádi.Cas ukáže a knihu zas čtením nacneme.
já tkhle četla "Pouze nevím" asi dva roky. K tomu Deset bran a furt jsem nic nevěděla... ale něco semožná ve mně hlo, protože jsem se obrátila ke křesťanství. A to tak, že jsem se ráno vzbudila a zjistila jsem že jsem křesťanka. Mysím že za to děkuji i zenu.
Já jsem se od Východního k Západnímu náboženství přeorientoval na vojně, ale pod tíhou tamních zkušeností, nikoli nějak zevnitř sebe.
Buddhisté nerozlišují i když théraváda malé kolo si z něj buddhisté dělají legraci z mahajany tak respektují a i buddhisté mahajany když začínali v buddhismu začínali u theravady než si řekli že co jím vyhovuje.