Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

OK. Tak to já měl za to, že ateista nevěří v duchovní bytosti obecně (Bůh je taky duch-duchovní bytost). Takže ateisté nevěří v tu hierarchicky nejvyšší duchovní bytost, ale v jiné bytosti věřit mohou? Např. "nižší" bohy v polyteistických náboženstvích, kteří tedy nejsou přímo stvořitelé, byli stvořeni tím nejvyšším bohem a mají jen nějakou svou agendu - oblast, kterou řídí? V takové bohy věřit mohou?

Řekl bych to asi takhle :
Podle mne slovo Bůh - peotože nikdo neví, co to je - vyjadřuje primárně tu záměrnou kreaci, ze které pak vyplývají pžípadná pravidla a povinnosti pro člověka. Čili ateista nevěří v uvedené. V Boha.

Může věřit ve vše, co není Bůh (čemu nejsou přisuzovány uvedené vlastnosti)

Z logiky věci ale plyne, že ateista nebude nejspíš věřit v nic neprokázaného, imaginárně-abstraktního, tedy ani ve vodníky, démony (ale to třeba s nějakou duševní nemocí se mu může stát), skřítky ap. Tedy ateista nejspíš nevěří ani v uvedené, ale víra v uvedené z něj teistu, tedy věřícího v Boha, nedělá.

Je pravda, že v širší definici jsou vyloučeny i ty bytosti nemateriální povahy ap.

Ateismus (z řeckého α, a záporná předpona + θέος, theos bůh), bezbožnost, život bez Boha či bohů, se obvykle chápe v širokém smyslu jako absence víry v Boha či duchovní bytosti nemateriální, nesvětské povahy či podstaty.[1]

Pokud bych ale vycházel čistě ze slova a-teismus, jedná se jen o nevíru v Boha

Pokud bych ale vycházel čistě ze slova a-teismus, jedná se jen o nevíru v Boha

no právě, to je logické, jenže slovo Bůh je jenom "technický pojem" pro označení hierarchicky nejvýše stojící bytosti. Teistická víra není tedy vírou jen pouze v jednu bytost, ale v celou řadu dalších bytostí a pak tedy samozřejmě vzniká otázka, vůči čemu se ten ateismus tedy přesně vymezuje (s čím přesně nesouhlasí, v co přesně nevěří).

Však já jsem to předtím psal - že slovo Bůh není nijak definované, pouze přes jeho údajné vlastnosti. A že ateismus se vymezuje proti těm vlastnostem. Proti Bohu dost dobře nemůže, když nikdo neví, co/kdo to je, ale i ten neznámý Bůh je lidmi-věřícími definován jeho vlastnostmi. A proti tomu je vymezení se ateisty

Tedy ateita nevěří v Boha, tedy v to, že člověka někdo záměrně stvořil - napsáno v jednoduchosti

A ano, to jsme též psal, že je to nevíra v JAKÉHOKOLI Boha, protože je jich víc.

Pokud ale skřítek, démon - nemá potenciál člověka stvořit a "sepsat" mu pravidla, pak to není Bůh a nutně ani Bohu (těm vlastnostem něčeho) neslouží.
Andělé jsou s Bohem velice často spojováni přímo, proto u Anděla bych byl opatrnější :-)

Z logiky věci... dobře, ale třeba budhisté nevěří v žádného stvořitele a ani žádnou takovou duchovní mravní autoritu, ale věří v existenci i jiných "sfér" existence (prolínajících se s naším fyzickým světem), které obývají bytosti v závislosti na stavu vědomí (každá sféra reprezentuje určitý stav vědomí) a dali by se tedy označit za duchovní bytosti (i když bůhví jak oni je pojímají, tohle jsem nikdy pořádně nepochopil). Jsou tedy budhisté ateisté, jestli to dobře chápu?

Když zde včera nebo kdy padla otázka, co je buddhismus, já napsal, že ho vnímám spíš jako životní filosofii.
Čili ano, budhisty bych považoval osobně za ateisty, max lidi někde na pomězí,, pokud bychom řešili, co podle nich umožňuje ty sféry "mezi"

Mimochodem, já třeba ne že bych věřil, ale vůbec neodmítám myšlenku transhumanismu :-)))))

Dodatek k závěru :
Ti nižší bozi jsou stále bozi, minimálně jsou součástí toho božího áměru, jsou s tím nejvyšším spojeni, na něm navázáni, závislí. Takže ani v ty nelze věřit. Viz i moje poznámka o andělích, kde by člověk musel být hodně opatrný při posuzování.
Jakmile by šlo o propojení anděla s bohem, je to passé.
sem tam se mluví o "strážném andělovi", těžko říct .... co to jako má být, jestli je i ten vždy produktem Boha nebo tím někdo myslí něco jiného, třba jen nějakou nebožskou vesmírnou sílu.
to je těžké, konkrétně tohle.

No právě, on ten problém není jednoduchý. Součástí víry ve stvořitele je i názor, že všechno živé je na tom stvořiteli závislé - bere z něho svůj život i svou životní sílu.
No ale to samé platí třeba i o budhistické karmě. Ta sice není činitelem, který by někdy na počátku stvořil svět, ale je činitelem, který určuje osud bytostí v neobecnějším smyslu: formuje je - přímo je vytváří při jejich opětovném vtělení/zrození (jejich vlastnosti, jak tělesné tak psychické) - a ona určuje její veškeré události, jak fyzické tak psychické (s výjimkou volních aktů). Je to vlastně hodně podobné jako působení Boha, pouze s tím, že to není osoba, která by měla nějaký záměr, ale je to slepý mechanismus, něco jako přírodní zákon. Tady třeba taky nevim, kam člověka věřícího v existenci karmy zařadit.

Inteligentní záměr. To je podstata Boha a v protikladu to, v co ateista nevěří.
Všechno živé na Zemi je třeba závislé na Slunci (nejenom). Ale jen tohle neznamená, že Slunce je Bůh, že nás stvořilo a proto nám můůže diktovat pravidla.

karma, pokud vím, je jen vyjádřením příčinnosti aktu a následku - tedy člověk něco vědomě záměrně udělá a "karma se mu odvděčí" příslušnou odměnou - člověk dává štěstí - bude šťasten, rozsévá (daruje :-))) zlo - bude "porestán - třeba převtělením v jepici.
Tohle není o Bohu, nejspíš vůbec, ale max o přírodních zákonech, které tak ale stejně nefungují, ale to je jedno :-))))))

OK

Zarad nás do lidí vnitřních.

No takovým se asi říká duchovně založení. Nebo prostě budhisté.

Budhismus Buddhista je výmysl lidí že západu neznají pravé pojetí, správně se říká vnitřní lidé.

Co si mám představit pod pojmem "duchovní bytost" ? Prosím o odpověď.

Ondi - to je otazka polozena v duchu ateistu.

Ty si nedovedeš představit co je pod pojmem "duchovní bytost" ? A přece o tom, o čem nic nevíš mlátíš pantem.

No a jaké jiné tázky by měl ateista klást, než "v duchu ateistů"? :-))))))))))

nemateriální/ne­tělesná bytost, bytost nemající fyzické tělo

Vakuum ?

nerozumim? Duchovní bytost je prostě "psychická bytost", by se dalo říct. Tedy bytost sestávající čistě jen z psychiky. Taková je tradiční představa.

Nemateriální bytost je vakuum. Nemateriální věc je třeba pohádka, nebo román.

Podívejsoučte, pro mne je bůh myšlenkovým konstruktem, jako takový ze stejného "materiálu", jako perníková chaloupka. No a do tohoto myšlenkového konstruktu boha si můžeme promítnout cokoli, co se nám líbí, třeba tu lásku nebeskou, či absolutní spravedlnost ... vševědoucnost, všemocnost atd, atd.
Protože neexistuje unifikovaná forma boha, tak si jej každý představí podle své potřeby. Proti tomu bych v principu nic nenamítal, protože takový bůh je neškodný, nic nenapáchá a pomůže jen dotyčnému vlastníku boha překonat nedostatek svého sebevědomí.
Příklad - lidi se bojí sednout do letadla, tak se pomodlí a odevzdají se do ochrany svého boha. Bez boha by potřebovali nějakou drogu. No a jsou lidi, kteří boha nepotřebují a klidně si do letadla beze strachu sednou.

Nebo, když si koupí bohověrec u stánku bramborák, tak než do něj kousne, poděkuje svému bohu za dar bramboráku. Bez toho pomodlení by si do toho bramboráku netroufl kousnout.

Ano, i Bůh je, alespoň dle současného stupně poznání, duchovní bytost - myšlenkový konstrukt

Bytosti v Bibli jsou ale Bůh v ní bytostí nazván není, ani osobou.

to ani Adam či Eva nejsou zváni bytostí či osobou

To je asi tím že jsou obrazem a podobenstvím Boha :-)

To ale v tom, co jsem psal, nehraje sebemenší roli

At uz je to, co je to, treba je to jen naladeni se na pozitivni myslenky pilota a celeho personalu, co ma s letem co do cineni, ale funguje to. Nehlede na to, ze se zklidnim a prestanu myslet na vselijake horrorove sceny. Kdo vi, jak pusobi napr.duvera, treba je to taky vysilani pozitivni energie a on se pak citi dobre a tim padem nenastanou nejake nepredvidane problemy.

Vakuum (z lat. vacuus, prázdný) česky též vzduchoprázdno znamená prázdný prostor, ve fyzice prostor s velmi malou hustotou částic. To je přece něco naprosto jiného než bytost.

Jo, i ze stejného "materiálu" jako vědecké teorie. Tvoje chápání víry je na stejné úrovni jako Visitorovo či Jonatánovo chápání ateismu.

Podívej, my toho boha nevyřešíme, já přiznávám, že si někdy neodpustím trochu oslabeného sarkazmu, takže tím oponenta i trochu naštvu. Není to samoúčelné, opravdu mne zajímá, co si bohověrci vybaví, když vysloví výraz "bůh". Ale jak je vidět, to téma je pro bohověrce TABU.

Pro mne jsou a navěky zůstanou bohové pohádkovými, tedy nematriálními a duchovními bytostmi. Přesto mám rád Sherloka Holmese, protože je geniální detektiv, má tělo i lupu, víme jakou má figuru, jaké má vlastnosti i jaké má neřesti. Když se začtu do jeho příběhů tak ho "vidím a slyším".
Nejiné je to s Gulliverem, víme jak vypadal, jak byl oblečen, jak vypadali obyvatelé Liliputska, jak zahránil zámek krále a jeho obyvatele před požárem tím, že jej uhasil počuráním a jak byl pak za to čurání na zámek souzen a byla mu udělena milost za záchranu princezny natolik, že mu budou pouze vypíchnuté oči. Krásné to bylo v říši vzdělaných koňů, jak se žilo Gulliverovi na létajících městech ... pan Swift nastavil tehdejší samolibosti společnosti neúprosné zrcadlo.
Podobné je to stovkami a tisícovkami jiných pohádkových, tedy duchovních bytostí existujícími v mé knihovně a v mé hlavě.

Já jsem to taky už nejednou psal, že ty jsi ten typ ateisty, který se o náboženství vlastně nic dozvědět nechce, protože je mu "všechno jasný".

Tobě je pochopitelně také všechno o náboženství naprosto jasný. Že ???

Není, já nejsem dogmatický. Nedržím se zuby nehty jedné představy, která mě vyhovuje.

Ondi - nic ve zlem -- ale v tomto oznaceni bytost neni clovek osoba - ale neco z necoho se stalo bytim neboli bytosti - treba nezbitnou bytosti - kdyz se rekne duchovni bytost tak to znamena jeho myslenka bytosni - To je neco jako kdyz v duchu nekoho neco udelas - to je z jeho idei ktera vznikla v jeho myslence neboli v jeho duchu. Takze duchovni bytost je myslenka ktera se respektuje nebo provadi podle te myslenky ktera se stala jeho bytosti Ty treba napises meles pantem kdyz inteligentni clovek moc dobre vi, ze pantem se neda mlyt ale na druhou stranku je to tvoje duchovni myslenka kterou tvoje bytost reprezentuje a ma opodstatneni. Nevim jestli to pochopis to moje zvatlani - pravdive zvatlani.

Myslím, že se pochopit nedá :-)))
Takže ani nelze určit, jestli je pravdivé, ale po zkušenostech spíš ne :-))))

duchovní bytost je prostě jen myšlenkový konstrukt, který má nějakou podstatu (z něčeho vychází, z nějaké myšlenky) a nějakým způsobm propracovaný koncept (co je cílem té bytosti a jakými možnými postupy k němu dojít) :-))))))

Tedy podle mne :-))))
Tak si to představuji já :-))))

Rozumím tomu dobře, že kdyz se rekne duchovni bytost tak to znamena jeho myslenka bytosni, tedy stane se bytostí?
To jsou pak Guliver, Robin Hood, Sherlock Holmes, Karkulka a miliony dalších duchovními bytostmi?