To jestli je Země plackou, nebo panetou by mohlo být církvi u výpusti.
Mohlo, ale nesmělo by to odporovat tomu, co si vymysleli tvůrci biblického
popisu světa. Na bázi bible byly napsány tisíce interpretací ve stejném
taktu jako bible a tato hromada pohádkových představ a tvrzení byla najednou
ohrožena. Zkrátka církev se bála sebemenší změny v tého ještě
stojící ale chatrné budově lží a nesmyslů. Domeček z karet.
Erastothenes ve 3, století před naším letopočtem zjistil že Země je
koulí, zjistil celkem přesně její velikost (o čemž křesťané pochybovai
ještě koncem 16 století, Kolumbus vycházel z poloviční velikosti).
Aristarchos von Samos, také v té době, zjistil velikost a vzdálenost
Měsíce a vypočítal i vzdálenost Slunce od Země. To poslední udal
příliš malé ze dvou důvodů. Za prvé neměl dostatešně precizní
astronomickou výbavu a za druhé, to, co mu vyšlo mu připadalo tak
fantastické, že to raděj redukoval.
V Indii a v arabských zemích byli stejně daleko s astronomií.
Zkrátka Koperníkovi se dostaly do rukou překlady z Arabštiny, které byly
překlady z antické řečtiny a sepsal na toto téma ten svůj De
revolutionibus orbium coelestium (1543). Byl tak ustrašený z církve, že
dílo nazval jen matematickým modelem na výpočet drah planet, prošpikoval ho
pobožnými přůpovídkami a nechal ho ze strachu z církve vydat až v
posledním roce svého života. Přesto jeho dílo umístila církev na index
zakázaných knih.
Velmi osvícený Temný středověk.