Takové vysvětlení je spíš označeno jako správné či logické, než jako objektivní.
V potaz to vzato bylo, ale tvé důvody nijak nezneplatňují fakt, že
jestliže píšeš kategorická tvrzení o Bohu, pak se nechováš jako ateista,
ale jako věřící (tedy konkrétně jako antiteista).
Ateista se prostě z logiky věci nemůže chovat jako věřící; nemůže
dělat to samé, co dělají věřící. Protože pak se pohybuje vně definice
ateismu/ateisty. Věřící může to, co ateista nesmí. Takže si musíš
ujasnit, jestli jsi ateista, anebo antiteista a podle toho se chovat.
Věřící taky klidně může prohlásit, že když mu bude dokázáno, že
Bůh neexistuje, tak že to v klidu přijme, protože bude muset. Taková víra
by ostatně stejně postrádala smysl (víra se může uplatňovat jenom ve
věci, v níž člověk neví, jak to s ní je).
Když napíšeš "Bůh je", tak přece buď lžeš, anebo nejsi
ateista/antiteista.