Na církev nemám žádnou pifku, a to ani po nějakým tom pivku. Mám logický argument, že boží existence je podpořena jen jistou starou knihou a nějakými subjektivními vjemy, které nejdou ověřitelně reprodukovat. Což fakt není dost na to, aby to kriticky uvažujícího člověka přimělo k víře. Stará kniha a subjektivní vjemy rozhodně nejsou logickými argumenty, natož důkazy. Nemluvě o nějakých údajných vědeckých – to jsou prosímtě například které?
Co se týče víry a nevíry: Když se zeptám Jardy Vopičky, kdo třeba zrovna teď přechází přes nějakou ulici v nějakém libovolném cizím městě, a on bez váhání odpoví, že Jan Dvořák, tak mu můžu (1) uvěřit, což znamená, že pak nepřipouštím, že by tam Jan Dvořák mohl zrovna teď nepřecházet. Jenže já vím, že to Jarda nemůže vědět, takže mu naopak (2) neuvěřím, což ale neznamená, že bych tvrdil, že tam zrovna žádný Jan Dvořák nepřechází, protože vím, že to zase nemůžu vědět já.
Takže nevíra* v momentální přecházení pana JD **se nerovná víře v jeho nepřecházení. Už je ti to jasný?