,
Hezké vzpomínky.
Můj praděda se dožil 93. let a do devadesátky ještě pomáhal na poli,
naklepával kosu, štípal polínka a pod.
Také miloval kostkový cukr a rum, jednu flašku tak za měsíc, to když
přišla penze (bylo to něco málo přes 200 korun). Pro ten rum mě s
odpočítanou sumou posílal do vesnického konzumu. Já mu jednou donesl místo
půllitrovky jen menší, snad 1/3 litru rumu, peníze co mi dal na větší
láhev nestačily. Pochopitelně, že mne podezíral, že jsem část jeho
peněz zpronevěřil. Babička se mne zastala, on si ale myslel, že jsem si
koupil třeba nějaké bonbóny a tak to šel do konzumu prošetřit. Byl jsem
rehabilitován, rum prostě podražil. Ještě bych zmínil, že jsem s bráchou
obdivovali jeho fajfku s porcelánovou hlavicí s barevnými reliefy France
Josefa a Elisabety (Sisi), s mosazným kováním a dlouhou troubelí. Taky jsme
tu fajfku brali do huby a pak dlouho plivali tu příšernou a jedovatou pachuť
z pusy.
No a abych zůstal u toho náboženství, tak můj praděda, říkali jsme mu dědáček a jeho dcera, má babička mu samozřejmě onikala. Tak dědáček si v neděli vzal sváteční boty a sváteční modrou zástěru a šel do kostela na bohoslužbu. Ne že bych se mu chtěl nějak mstít, ale potřeboval jsem na výrobu praku nějakou kůži a tak jsem si "půjčil" jeden jazyk z dědáčkovy sváteční boty - to byl kravál, babička se neudržela a smála se. Na podzim už tak nad mým uličnictvím veselá nebyla, když zjistila, že jsem si "povypůjčoval na kostrukci praků množství gum do zavařovaček.
1
