Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Existují i jiné a starší náboženské představy. I ty procházejí jistou evolucí. Židovské a křesťanské náboženství nejsou ani první, ani poslední.

Náboženství vychází (někdy) od zakladatele jako například buddhismus nebo je to systém spirituálních návodů jako například jóga, jóga fungovala pravděpodobně už v starodávné Indii viz. harapská kultura.

tedy je třeba se na dané učení dívat jako na celek a nepodsouvat mu prvky které jsou mu cizí a nikdy do daného učení nepatřili.

Tohle je a nebo může být taky joga:
Římanům 12
1 Vybízím vás, bratří(sestry), pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

náboženství v Boha živých není představa

Náboženství není představa. Představa je to, v co věřící věří.

Když se věří ve JSEM tak to nemůže být představa.

Představa je, že jde o Boha.

Jeremiáš 31
33.. Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.

Ateisté také mají vepsán boží zákon do nitra, maj ho v sobě, dodržují boží zákony, jsou tak vychováni, někdy ne ale většinou jo.

Mravní zákony jsou vrozené, v té, či oné podobě jsou popsány v každé kultuře. Někdo je připisuje Bohu.

jasně, vrozené ale díky generacím předešlým... tedy to co je vrozené geneticky. Tím se chápe předávání z generace na generaci. Ovšem kultura s tím souvisí, taky se předává ruku v ruce s vrozený, naučeným v dětství a zkušeností.

a kultura je i řád. vnitřní i vnější.

Ano a díky těm generacím se postupně vyvinula i naše morálka. Mimochodem, i zvířata, která žijí v tlupách nebo stádech, dodržují svá jistá pravidla.

Vrozenej máme sací reflex:-)

Představy jsou představy ale skutečnost je skutečnost, někdo žije v představách a někdo zase ve skutečnosti, ale to druhé je dobře.

To druhé občas bývá těžké. Skutečnost je to, co nezmizí, když na to přestaneme věřit.

takže tvé vědomí nezmizí i když nebudeš věřit že JSI, taky je dobré si vzpomenout kdy jsi si uvědomil že jsi, který to byl moment a jak jsi na to zareagoval vnitřně. člověk reflekuje sám sebe a TAM v této reflexi dělá chyby. Sám je pravda, existuje ale nereflektuje se správně. Dítě se nereflektuje vůbec, je nevinné a tedy nemůžue lhát ssamo sobě, ještě se na ssebe nedívá.

Ten moment si vůbec nepamatuji. Patrně to nějak přirozeně vyplynulo,takže jsem nijak zvlášť nereagoval.

takže se to stalo, najednou jsi byl a věděl že jsi. Ten moment si nepamatuješ.

Ani neumím posoudit, jestli to bylo najednou. Stejně tak si nevybavuji, kdy přesně jsem si uvědomil, že vánoční dárky nenosí žádný Ježíšek.

přesně, tedy najednou něco je a ty nemáš žádný důvod si myslet něco jiného. Tím myslím najednou, jakože je to nová kvalita, že to víš. Takhle si člověk uvědomuje, najednou mu je to jasné... a třeba předtím nebylo.

A někdy je to postupné