Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Mlucí o realitě

mluvím o realitě

Ja ratku chápu :-)
Má ráda architekturu, církevní a výzdoby kostelů se ji líbějí i rodinu křesťani dostanou nad rámec té svoji rodiny, mně taky co jsem navštěvovala nějaké církve tak ty lidi co tam byli jsou mi dobří přátelé do dnes, hodně nás to sblížilo, u katolíků se tomu říká farnost.
Život má jako křesťanka bohatší i plnější :-).

Ratka chodí i na poutě, to je "křesťanská" turistika spojená s církevní architekturou, lidi si to hodně pochvalují, že jim to hodně dobrého přináší, seznámí se při tom s dalšími podobně zaměřenými lidmi, co se rádi projdou církevní krajinou :-).

Chodím nejen církevní krajinou :-)) Miluji i vysokohorskou turistiku.

A realitu si vytváříme svým myšlením... kdyby naše smysly byly uspořádané jinak, barvy vyhodnodovány jinak, čas zachycován jinak než proud pohybujících se obrazu v mozku... byla by i naše realit jiná. Jsou to všecko způsoby našeho mozku jak vyhodnotit vnější svět. Jak přesně tento vnější svět "vypadá", nevíme. Jsme jeh součástí a přesto je to tajemství. jako i každá sám sobě... víme že jsme. to je jisté. Proč a jak... je mnohem tajemnější než připustíme.

To ja to mám asi že složitější, dočetla jsem se že Bůh nebydlí v chrámech které lidi vystavěli a že nemáme na zemi nikoho nazývat otcem, neb máme jednoho v nebesích a taky že nemáme uctívat modly, čímž to církve s představenými co by "otcové" a kostely s modlami jaksi padly za své a co dál?

Já toto řekl tátovi cca v 8 letech, když rodiče zjistili, že chodím na náboženství, tak mi dal do tuky malý kufřík, ať si ho sbalím a jdu se k němu najíst (doslovně nažrat)

To byl můj poslední "kontakt" s Boží "existencí".

Dál jsem se dočetla že Bůh alias Duch je v nás a když s tím člověk žena medituje tak není jenom Otcem a Synem :-) ale je i dcerou a nebo i matkou. což ale nepřineslo souhlas ponejvíce od katolíků, jsem u nich na černé listině :-), SJ taky s tím nesouhlasí, no jo ale vcházeti máme těsnou branou která vede k životu tak že na nějaké kolektivy a jejich kolektivní myšlení dát nemohu.(Mt 7,13 +L 13,24)

Člověk se také dočte, že vlk sežral jak babičku, tak Červenou Karkulku, kroky.
Rozumný člověk však dokáže rozlišit mezi realitou a pohádkou. Prostě nevěř nekriticky kdejakému blábolu.

Ty mi nemáš co rozkazovat, už jsem si dávno všimla jaký jsi to skrytý diktátor, nech si svoji Karkulku a mně nech porozumět Slovu Božímu, je to každého osobní volba, čemu že se to věnuje.

Co kdybys odkráčela porozumívat si tomu slovu božímu na nějaké boží forum, kde se to přímo božími slovy hemží. Tam bys sklízela zajisté ovace.
Ty mi tu milá kroky rozkazuješ, že na tvé tapetování rádoby božích slov mám reagovat přitakáváním. To, o co se tu ty snažíš, je znečišťování diskuze ateismus-teismus tvým misionářským věrozvěstvováním pohádek o bohu a o nebi.

Ano, je to osobní volba čemu se člověk věnuje ... ovšem v rámci platných pravidel. Ty uznáš, že nemůžeš naklusat do kostela a farářovi vykládat co on má vykládat.

Předmětem téhle diskuze (viz záhlaví DF) není misionování ateistů tapetováním biblických pouček. Víš kroky, když je něčeho moc, tak je toho příliš, nehledě na fakt, že opakované vtipy přestanou být vtipné a začnou nudit.

Jo je to tu nuda s tou tvoji pohádkovou ideologií a jako ateista máš problémy s ostatními a ne že ne :-) tak že ten transparent v záhlaví fora tímto vypadá jako křivý a falešný, zcela určitě zde neobstál jako nějaká pravda :-).

A přečetlas si ho dobře?
A rozumíš mu?

když je něčeho moc, tak je toho příliš

Je výborné, že to říkáš, právě ty by sis to měl vzít k srdci.

A existuje nějaké slovo boží?
nebo se snažíš porozumět ani nevíš, a ani my, něčemu, co není,

http://biblenet.cz/app/bible/search?phrase=slovo+bo%C5%BE%C3%AD&search=Hledat

To ty jsi tím vlkem co by moc rád spolknul babičku i s vnučkou :-)

Manželka mi včera uvařila segedínskej guláš. Tak dobrej, že jsem si ho vyžebral i k večeři.
Na polykání nestravitelných biblických pohádek chuť zajisté nemám.

Taky jsme měli segedin ale i řízky.
Tou nestravitelnou babičkou jsem ja :-) Ty jedna pohádko :-).

Je vidět, že moc nechápeš psaný text.

Nejsi to ty jako osoba, ale některé ty tvoje příspěvky o věcech nadpřirozených, vymyšlených, neexistujících.

Jo zkoušej to i ty a ještě hustěji ty výpady proti mně ať vím i kvůli tobě že ateisté nejsou to co o sobě mají v záhlaví tohoto fora :-).
Ono by se to moc rádo svádělo na věřící že nejsou schopni spolu vycházet:-).
Ale to oni ateisté vůbec neumí, nejsou toho schopni :-).

Zklidni hormon - já na tebe reaguji jednou za čas a můžu přestat úplně

To by bylo od Tebe docela milé než aby sis mne podával svoji nezdvořilostí.

No věřící spolu moc nevycházejí, to je pravda.
Nepochopil jsem, co že to neumíme my ateisté?

Zkusím protiotázku a co umíte ?

Uvařit vodu a co ty ?Ono i voda se dá spálit.

Na otázku je vrcholně neslušné "odpovídat" otázkou. Konkrétně ty to neděláš poprvé.
Takže takhle ne !
odpověz na moji otázku
"Nepochopil jsem, co že to neumíme my ateisté?"

Vycházet například se mnou a nebo s věřícími.

Neumíme nebo to nejde?

Jde o to, v co ti tví "věřící" věří.
Věří-li v boha (bohověrci), tak s nimi dokážu vyjít, pakliže s tím svým bohem neutravují moc často.
Věří-li v biblické cancy (biblověrci), tak je vskutku problematické s nimi vyjít.

Tapetování DF nesmyslnými kravinami unavuje a odpuzuje.

Proto buddhisté milují všechny bytosti a svou cestu jim ukazují v chování né teorii.

Tak to tady nesmyslnými kravinami netapetuj, karkulko.

Naštvat kroky?

Umíme třeba spolu vycházet, např. na tomto fóru, na rozdíl od věřících...

Jo v aroganci se docela vřele shodnete :-)
Ale až tak moc se nerůzníte, tak jako věřící, v záporném stanovisku jste vskutku jednotní :-) ale odporovat to umí asi že každý, to jste vlastně v jakési stávkové odmítací pohotovosti.

to není "odmítací povinnost". prostě nět důkazů, ničevo co řešit

Je to jednoduché :

1. Janův 4
12 Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás došla naplnění.
16 A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.

Když milujeme jedni druhé, je v nás láska, ne Bůh.
Nikde není doloženo, že láska je produktem nebo vlastností Boha

to jsou všechno jen prázdné, bezvýznamné, nepodstatné pplky, že potřebujete boha stavět atk, jak činíš

To je jen přátelské kočkování a jistě by ti to chybělo...

Byla jsem vyzvána aby jsem odkráčela na jiné forum:
Ondi Uživatel je offline | Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 7 hodinami | #39459
Reakce na příspěvek #39457
"Co kdybys odkráčela porozumívat si tomu slovu božímu na nějaké boží forum".
To není po prvé co se mne Ondi snaží od suď vystrnadit i blokoval mě zde už několikrát, to není přátelské kočkování které by mi mohlo chybět ale nepřátelství, ba přímo ateistická nesnášenlivost :-).

To není ateistická ani jiná nesnášenlivost, to je jen snaha omezit příspěvky reagující na otázku buď „odpovědí“ odpovídající na něco úplně jiného, nebo – a to je ve tvém případě snad ještě častější – „odpovědí“ neodpovídající vůbec na nic. Tedy zcela mimo mísu. Nebo dokonce mimo celou onu místnost. Ale rozhodně mimo téma příslušné debaty.

Mimo téma a mimo mísu je otloukat tady lidem neustále o hlavu karkulku a jiné pohádky, je to ubohé a trapné a svědčí to o lidské nezralosti přispěvovatele.

Že má člověk vinu je právě ta realita. Že je člověk tvor chybující a to i v morální oblasti, je realita. Obraz člověka, jaký nastiňuje křesťanství, je obrazem reality člověka. Lidé, kteří si nedokážou přiznat své poklesky, ti odmítají realitu. Kdo se brání si připustit svou vinu, ten se pokouší o sebeidealizaci.
Mimochodem méněcennost je důsledkem pýchy a tudíž zbraní proti méněcennosti je pokora.

Není to spíš tak, že pocit méněcennosti je opakem pýchy? A že pokora a právě pocit méněcennosti spolu významově úzce souvisí?

Opakem pýchy je pokora. Obojí jsou opačné směry: první je vznášení nároků na svou hodnotu/důleži­tost/význam či na své vlastnosti, druhá je vzdání se takových nároků. Pocit méněcennosti potom vzniká v důsledku vznášení takovýchto nároků, poněvadž je to situace, kdy u sebe nepociťuji onu cenu (hodnotu), kterou sobě přikládam (kterou si nárokuji). Méněcennost je rozporem mezi svým přáním a realitou ve věci svého sebeobrazu.

Pyšní lidé si zpravidla nepřipouštějí pocit méněcennosti. Naproti tomu lidé pokorní na nás mohou působit dojmem přílišné skromnosti až sebepodceňováním. Také si mohou připadat méněcenní, což nemusí odpovídat jejich skutečné hodnotě.

Méněcennost je pocit a taky emoce a nehraje roli, jestli si je člověk připouští nebo ne - důležité je, zda jsou přítomny či ne. Stejně tak nehraje roli, jak na nás druhý působí; pyšní lidé nezřídka projevy pokory považují za projev slabosti či neschopnosti - z pohledu postoje pýchy je takováto interpretace přirozená, poněvadž člověk na základě svých nároků nahlíží na druhé.

Kdykoli se objeví méněcennost, je to znakem, že je člověk v nějakém ohledu pyšný. Poněvadž bez pýchy by nebyl k méněcennosti důvod.

Myslím, že u pocitů hraje zásadní roli to, jestli si je člověk připouští nebo ne. Pokud si je nepřipouští, neovlivní jeho jednání.

Nejde o jednání, ale o to, jaká je realita, a o té referuje to, zda je či není něco přítomno. To že si tu přítomnost nepřipouštím nebo před ní zavírám oči a dělám, že tu není, referuje jen o tom, jak se s tou nepříjemnou realitou/přítom­ností vypořádávám. S méněcenností se pro její trýznivost samozřejmě nedá žít, takže proti ní přirozeně člověk uplatňuje nějaké strategie jejího zvládání, kterým se říká obranné mechanismy. Ale ty jsou vždycky nasazovány na onu psychickou realitu - prožitku/přítom­nosti méněcennosti.

Mimochodem právě jev méněcennosti je nejlepším příkladem a nejtypičtějším případem nejednoty či nesoudržnosti lidské psýché, o které jsem tu před časem mluvil v souvislosti s příčinou vzniku ideje Boha a účelem náboženství. Situace, kdy si nějaký pocit snažíš nepřipustit, ukazuje na to, že v tobě působí činitel, který ti něco předkládá či předhazuje a ty se tomu předkládanému bráníš a snažíš se jeho obsah změnit. Člověk je za takové situaci rozdělen na jakési dvě části, z nichž každá tvrdí opak a soupeří tak spolu.

ad soucet:
presne kvuli tomuhle typu prispevku jsem ti posledne napsal, ze SMRDIS JUNGEM.. "vyrovnat" se s paradoxem modernity: "kdykoli se snazime aplikovat vedecke techniky a diskurzy, duse/sidlo subjektivity, zmizi", tak, ze zeres model psychiky, ktery neni nicim jinym nez intelektualnim konstruktem, jakymsi pokusem o racionalizaci "okouzleni" svetem mytu/virou v nadprirozeno apod., mi prijde fakt smesny takze asi takhle.. z hlediska behavioralnich ved je hlubinna psychologie jen SVETOVYM NAZOREM, ktery si klade za cil vyresit vsechny zahady mysli a chovani na zaklade jedine nevyvratitelne hypotezy, totiz existuje nevedoma mysl - to ti skutecne nedochazi dilema, ktere prameni z nesouladu mezi tim, co "chceme", aby pro nas psychologie delala, kuprikladu vysvetlovat zalezitosti viry, a tim, co nam umoznuje vedecka metoda?? zvlastni to vec, ze podobny sracky jedouci verici povetsinou opomenou, ze existujou tri prdele padnych duvodu pro odmitnuti tvrzeni, ze analyticka psychologie je vedecka - sice si nemyslim, ze jelikoz psychika neni nic jinyho nez produkt biochemickych procesu, psychologie je cela na hovno, ale fakt ze zrovna Jung je ztelesnenim upovidany hustoty a nepruhlednosti, coz paradoxne vypovida o kaleidoskopicke povaze jeho psychologie - do materialu prokazatelne "cetl" sva vlastni ocekavani o strukture a dynamice psychiky, takze kazdy kriticky smyslejici jedinec musi brat Jungovy hypotezy na zaklade viry!! Proc treba myslis, ze vedce nevzrusuji podobne koncepty? jestli ne, tak ver, ze postulovani archetypu psychologum proste unika - samotny postulat je zcela nadbytecny jako reseni neexistujiciho problemu, odpoved na otazku, kterou si nikdo jiny neklade

Je to model psychiky založený na zkušenosti. Já nedělam nic jiného, než že popisuji zkušenost, k čemuž využívám i toho Junga, když učinil stejnou zkušenost jako já. Proto všechno, co píšu, umím zdůvodnit, popsat z několika stran a přiblížit na nějakém příkladu (pokud je to možné).
S hlubinnou psychologií je to trochu jinak, existence mimovědomé oblasti psychiky (podvědomí či nevědomí) je prokázaná, jenom jsou rozdíly v pojetí této oblasti a jejího významu. Hlubinná psychologie na ní nahlíží tak, že má primární význam, a to konkrétně takový, že "v nevědomých procesech spočívá vlastní energie, motivace, organizující a řídící děje, které se projevují v prožívání a chování individua". Je to odůvodněná hypotéza, která se ale obtížně objektivně prověřuje vzhledem k povaze jejího předmětu. Proto je v pořádku, že se ohledně důvěryhodnosti a zájmu odborníků nachází na okrajové pozici. Všechno chce svůj čas, vědecké zkoumání musí projít všemi nutnými cestičkami.
Jung sice opravdu některé své hypotézy dostatečně nepodložil empirickými daty a díky tomu zůstaly nepřesvědčivé, některé ovšem zase naopak přesvědčivé byli a byli vědeckou komunitou přijaty, sem patří koncepty komplexu a introverze/ex­troverze. Koncept archetypu sice přijat nebyl, ale už nevím, kde jsem to četl, že v dnešní době existují v různých oborech jako kognitivní psychologie apod. teorie, které jsou konceptu archetypu velice blízké.

ad soucet:
.."já nedělam nic jiného, než že popisuji zkušenost"..
argument z osobni zkusenost je v ramci diskuse o existenci Boha povazovan za argumentacni klam - presto je vsak pro spoustu lidi mnohem snazsi uverit svedectvim, nez chapat slozita data/abstraktni statistickou realitu - kvantitativni vedecka mereni jsou temer vzdy presnejsi nez osobni vjemy a zkusenosti.. imaginarni "pratele" jsou sice zcela beznym jevem spojenym s DETSTVIM, ale prave proto je nezbytne si uvedomit, ze zkusenost Boha ve smyslu psychologickeho efektu muze vest k pojmove hyperrealite, ve ktere vedomi nedokaze diferencovat mezi skutecnym Bohem nebo reprezentaci Boha, se kterou se interaguje, jako by to skutecne byl Buh.. kognitivni zkresleni nas totiz doslova nuti vnimat domnele smysluplne vzorce v nahodnych datech/ APOFENIE.. diky efektu konfirmacniho zkresleni a selektivnimu pouziti dukazu jsou navic svetske udalosti theisty prokazatelne intepretovany jako znameni od Boha - diky skutecnosti, ze k simulaci Boha dochazi podvedome, neni takovy Buh (vericimi simulovany bez zadne reality) nic jineho nez pouhe SIMULAKRUM

.."existence mimovědomé oblasti psychiky (podvědomí či nevědomí) je prokázaná"..
no tak to ani nahodou - je sice pravda, ze se vedla debata o tom, zda kuprikladu kolektivni nevedomi vyzaduje doslovny ci symbolicky vyklad, ale ve vedeckych kruzich je doslovny vyklad povazovan za PSEUDOVEDECKOU teorii - nikdo totiz nikdy vedecky nedokazal, ze kuprikladu obrazy mytologie a jinych kulturnich symbolu se dedi a jsou pritomne jiz pri narozeni a naopak symbolicka interpretace ma "vedecke" zaklady jen co se pohledu na viru samotnou tyce, tedy ze k ni lide maji/sdileji urcite behavioralni dispozice

.."všechno chce svůj čas, vědecké zkoumání musí projít všemi nutnými cestičkami"..
covece, koho mi to jen pripomina?? uz to mam.. toho kokota JUNGA a jeho "Síla psychoanalytické pravdy je veliká a zvítězí, takze asi takhle.. I kdyz neexistuji zadne "predem" existujici nevedome archetypy pripravene k integraci, lide potrebuji imaginativni metafory, aby dali svetu a sobe samym smysl - pojmy jako "nevedomi“ ci "duse“ jsou proto pravdepodobne nepostradatelne, ale to pouze za predpokladu, ze nejsou "zhmotneny" a zustavaji pouze obrazne - o to spise by meli lide pokladat sve myslenky a prozitky/emoce spise za pomijive "vytvory", pouhe komentare okamziku, nez za nositele nepopiratelne pravdy.. presvedceni, ze jsou kuprikladu "vnitrnim zjevenim", je potencialne velmi nebezpecne (preceneni jejich dulezitosti) - to, v co psychoanalytiku zerouci osoby veri, treba ze jsou poslove z naseho vnitrniho sveta (zazivajici bozske nitro), jsou ve skutecnosti pouze produkty chatrnych a zmatenych interpretaci okamziku - vyporadat se s negativnimi vzorci mysleni se vsak stava mnohem obtiznejsim, pokud jsme v zajeti ILUZE mentalni hloubky - jako nejvetsi pruser vsak vnimam devalvaci racionalniho mysleni, ktera jde ruku v ruce s precenovanim iracionalna

Já tu větu pronesl ne ve věci existence Boha, ale ve věci svých vyjádření o fungování lidské psychiky. Aplikování výroku na záležitost, jíž se netýkal, je považováno za argumentační klam. Osobní zkušeností pro existenci Boha nijak neargumentuju; třebaže jsem prožil zážitek, který bych popsal jako setkání s Bohem, tak ho nepoužívam jako argument pro existenci Boha. Ani by mi něco takového nenapadlo. Jen díky tomu rozumím určitým biblickým obratům a v určité míře teistickým náboženstvím obecně.

Nepsal jsem o kolektivním nevědomí, ale obecně o nevědomí či podvědomí, tedy o mimovědomé oblasti psýché. Taková oblast prokazatelně existuje a zahrnuje veškeré psych. procesy, myšlenky, představy, motivace aj., které si člověk neuvědomuje. Které probíhají podprahově, podvědomě. Psýché nerovná se vědomí; vědomá oblast představuje jenom část psýché.
"nikdo totiz nikdy vedecky nedokazal, ze kuprikladu obrazy mytologie a jinych kulturnich symbolu se dedi a jsou pritomne jiz pri narozeni"
Nic takového taky teorie kolektivního nevědomí netvrdí. A už za Jungova života nějaký (nevim už který) antropolog prohlásil, že disponuje nashromážděným výzkumným materiálem, z něhož umí dokázat, že se obrazy nedědí. Jung si často stěžoval, že jeho teorii archetypů není dostatečně rozuměno a proto že pak u různých badatelů vznikají zbytečné omyly. Podle Junga se nedědí představy, nýbrž formy či možnosti představ. Viz třeba:

Čelím neustále neporozumění, že archetypy jsou obsahově určeny, tj. že jsou druhem nevědomých „představ“. Je proto nutné ještě jednou zdůraznit, že archetypy nejsou určeny obsahově, ale pouze formálně, a to jen velmi podmíněným způsobem. Obsahově určený je praobraz prokazatelně jen tehdy, když je vědomý, a proto naplněný materiálem vědomé zkušenosti. Jeho formu lze naopak, jak jsem vysvětlil na jiném místě, srovnat s osovým systémem krystalu, který do jisté míry preformuje tvorbu krystalu v matečném louhu, aniž by sám měl hmotnou existenci. Ta se projevuje teprve ve způsobu usazování iontů a posléze molekuly. Archetyp je o sobě prázdný, formální prvek, který není ničím jiným než „facultas praeformandi“, a priori danou možností formy představy. Nedědí se představy, nýbrž formy, které v tomto ohledu přesně odpovídají rovněž formálně určeným instinktům. Právě tak málo jako existenci archetypů lze dokázat i existenci instinktů, dokud se tyto neprojeví in concreto. Co se týče určitosti formy, je srovnání s tvořením krystalů zřejmé do té míry, nakolik osový systém určuje pouze stereometrickou strukturu, nikoli však konkrétní tvar individuálního krystalu. Ten může být velký nebo malý, nebo se může měnit na základě různého formování svých ploch nebo na základě vzájemného prorůstání krystalů. Konstantní je jen osový systém ve svých v zásadě invariabilních geometrických vztazích. Totéž platí o archetypu: může být v zásadě pojmenován a má invariabilní významové jádro, které stále jen principiálně, nikdy však konkrétně, určuje způsob jeho projevení. Jak se například v dané chvíli empiricky projeví archetyp matky, nelze nikdy odvodit z něho samého; to spočívá na jiných faktorech.

Existence archetypů není vyloučená, jak jsem psal, existuje pár teorií, které jsou teorii archetypů velmi blízké. Pokusím se je najít, bohužel už si nevybavím, kde jsem to četl. A co se týče zbytku... je trefné, že zmiňuješ pojem iluze, doufám, že jsi dostatečně racionální, aby sis byl vědom, že iluze mohou být stejně tak všechny ty tvoje vývody a pojetí.