Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jen neřekl, že už nepřijde.

Za mnou přišel a víme že nejen chlebem živ je člověk.

Nejen chlebem, to máš pravdu, lze ho pojídat i ve formě knedlíku.

Vy se budete do okola posmívat, mně to s Váma nebaví.

Mám dojem, že jsem tohle slyšel jako chlapec, když si nějaký holky hráli z panenkama, vařili jim na pískovišti bábovky a já se zeptal jestli ty bábovky těm panenkám chutnají a jestli z toho nedostanou sr... (řídkou stolici).
Také jsem je nebavil.

Seš prostě protivnej kluk:-).

Jak víš, že to byl on??
Představil se??

Řekl: "Jsem,který Jsem??

Myslím,že ne - nikdy jsi to nespomínala.

No neptala jsem se, ale Pavel se ptal, kdo jsi Pane?

Kdo ví, kdo to byl. Prokázal svou totožnost?

Ty jsi taky ještě svoji totožnost neprokázal a tak kdo vi kdo jseš.

Schválně, hádej.

Když ve veřejných diskuzích se musím vyjadřovat jenom slušně :-) Ach jo.

já se zamýšlím, ten, kdo zažil zjevení Boha, byl by iniciátorem fanatismu? odpovídám si: ne

Asi záleží na tom, jak to "zjevení" probíhalo a jestli bylo doplněno dalšími efekty (jako blesky, duhou a podobně).

Když jsem poprvé četl Saturnina, tak jsem pochopil, že nejsem sám, kdo má miluje bouřku. A zažil jsem jich už dost a ji i v Alpách, to má člověk pocit, jako by se třásla i zem. To si subjekt uvědomí, jak je prťavej a nicotnej ve srovnání s přírodou a přírodními silami.
Proto chápu pobožné, že si stvořili hromovládce Dia a za bouřky propadali posvátné hrůze.

V Alpách jsem taky zažila bouřku, bylo absolutní ticho jen lehce bylo slyšet bzučení a když jsem si sundala čepici, stály mi vlasy na hlavě... poté následoval úprk dolů.

Taky jsem zažila bouřku, když jsem visela na kovovém laně. To lano taky bzučelo... a já jela dolů rychleji než blesk.

To jsou teda zážitky.

To vstávání vlasů znám, ale i z laboratoře a ze zkušebního pole. Měl jsem tam co do činění s vysokým napětím. Nějakej ten volt mne nerozhází . Přesto je respekt před těmi energiemi na místě.

ty pocity jsou absolutně hrůzostrašné, takový děs. člověk běží dolů a po cestě potkává lidi, kteří stojí nebo se rozhlíží a vůbec jim nedochází co se děje. Až to pak začně kolem mlátit, jsou zaskočeni. Ale bouřka se ohlašuje.

Ano, bouřku zpravidla předchází charakteristická oblačnost.
Vzpomínám, jak jsme byli v Istrii, v kempu, tři dni za sebou odpoledne a k večeru pořádné bouřky. A když jsme tam dozalili, tak se tam už povalovaly trosky stanů uprchlých kempařů. Čtvrtý den jsme prchli také a sice po tom, když dcerka málem šlápla ve stanu na škorpiona, ti se tam stahovali před lijákem. Za bouřky a za tmy naházeli mokré věci a stan do auta a plný plyn. A doma vytřepali z věcí ještě jednoho škorpiona.

Taky nám bouřky rád. A v Řecku jsem možná pochopil, proč umístili bohy na Olymp.

Taky je mám rád. Ale od doby, kdy mě jedna přepadla opravdu bez varování na vršku hřebene, ze kterého nebylo úniku, a dala mi ránu, vždycky při bouřce koukám, abych byl v okolí něčeho, co by to schytalo s výrazně větší pravděpodobností než já.

někdy je to odporné i na rovině... třeba pole. Ale na horách to už zabilo víc lidí, nedávno jestli se nepletu na Lysé hoře? Tedy na úbočí, už jak se sházelo. Uhodilo to do celé skupiny lidí a rozčíslo strom.

To ionizování molekul vzduchu do vodivé spojnice mrak-zem se nedá nikterak předvídat, neboť je výsledkem mnoha efektů. Jsou případy zásahu výboje (vulgo blesku) do trávníku fotbalového hřiště uprostřed stadionu. To když rozhodčí rozhodne, že zápas fotbalistů je důležitější, než jejich zdraví.

Jediné co slibuje jakés-takés bezpečí ve volné přírodě, když není po ruce jeskyně, je vyhledat nějaký vyšší strom a tak aspoň pět, lépe deset kroků od kmene, na závětrné straně zaujmout pozici v dřepu s nohami u sebe a zády ke stromu. Ruce do klína a hlavu na kolena.

Akorát ve stabilní budově a pochopitelně v plechovém automobilu je člověk v bezpečí.

dyž už se dovalí smršť, všichni utíkají a odhazují hůlky, mačky a cepíny v dáli aby je pak přišli hledat :-)

Jo, ty pověry, že kovy "přitahují blesky". Strach z neznámého může způsobit paniku.

A jak to je tedy s těmi kovovými předměty? Nejsou během bouřky nebezpečné? Tedy ve smyslu že by se přes ně blesk vybil.

V tom případě,ti mohl někdo zasvítit do očí baterkou,dal ti do ruky ogrilovaný kus steaku a řekl : "Jez"

Jo jasně:-)
Jste nějací rozbujařelí:-)

Ale proč pojídání, nebylo by stačilo pověsit si na krk malého plyšáčka v podobě Krista? Nebo si takového plyšáčka nalepit na klobouk?

No můžeš to zkusit, proti gustu žádnej dišputát.

V pořádku - pokud by to mysleli symbolicky.

Ale takový visitor je přesvědčený,že to je opravdu maso Krista a jeho krev.
V té chvíly se z něho stává kanibal.

...je to telo a krv Krista v podobe chleba a vína (matéria víno a chlieb ostáva, nemení sa fyzikálne), mení sa však podstatne, v liturgickom slávení skrze slová a úkon kňaza v apoštolskej postupnosti (svätenie od Krista) dochádza k prepodstatneni­u/transsubstan­ciácii chleba a vína na pravé a živé telo a krv Krista (Jn 6, 53-55)

No jasně, a katalyzuje to transsubstanciasa.

zevní náboženství, rituály, sebehypnoza

To mi připomíná divadelní představení. Vše je "jako", nic není rálné. Diváci se musí nechat strhnout hereckými výkony a uvěřit, že to co si dají na jazyk je Ježíšovo maso a ne jen nějaký oplatek. Kněz si cvakne malinovky a to je jako krev.

Osobně zbožňuji divadlo.
Zažil a prožil například Rusalku. Vodníkův bas zaplnil hlediště až mi z toho dělala husí kůže jak to bylo krásné a vznešené.
A Rusalka :
Měsíčku na nebi hlubokém
Světlo tvé daleko vidí,
Po světě bloudíš širokém,
Díváš se v příbytky lidí.
...
Prostě krása, kterou divák prožije a přeje si, aby nikdy nekončila.

Počítám, že podobné zážitky mají i diváci v kostele.

víc než v kostele třeba na tom vatikánském náměstí, co jiného to je, než teatrální představení, stovky lidí čekají na to, až projde papež, který jim zamává...

Když jsem tam byl já s manželkou, tak tam kromě nás nebyl nikdo. No je to už nějakej ten rok a nebyly zrovna velikonoce. Muselo to být v létě. Chtěl jsem se mrknout na práci Michelangela Buonarrotiho, ale už si nepamatuji, jestli měli zrovna zavřeno.

tak já jsem tam nebyl a vlastně znám jen záběry z obrazovky, asi jde o to, že ten papež projde jednou dvakrát denně ve stejný čas a davy se nahrnou, ale mezi tím tam nemají proč být, vlastně kdyby tam procházel sám Bůh, tak bych se nedivil, že se tam hrnou, ale na staříka v bílém s bodygárdy kolem sebe, to je to samo jako na nějakou tu pop stár...

Jsou zvědaví a chtějí mít zážitek, neměla bych jim to za zlé. Já bych se na papeže nehrnula, a ve Vatikánu je celkem klid, Svatopetrský chrám je otevřený pořád.

já to těm ovečkám za zlé nemám, to spíš těm hercům a těm, co to divadlo vystrojují a hrají, to je to zevní náboženství...

No jo visitor :-)