V souladu s tímto někdy působí otázky verš Gn 1, 26, kde Bůh mluví v
množném čísle: "Učiňme člověka k obrazu našemu". Podobný výraz v
množném čísle se ještě objevuje v Bibli v Genesis 3,22; Genesis 11,7 a
Izajáš 6,8. Jeden z výkladů je už zmiňovaný majestátní plurál. Druhý
pohled je ten, že Bůh Soudce zde oslovuje celý "nebeský dvůr", myšleno
jiné nebe než to stvořené ve vesmíru -- nebe, kde sídlí Bůh s anděly a
které je mimo tento vesmír. A křesťané po přečtení Nového Zákona
přidávají tomuto verši další, třetí pohled: -- slovo "učiňme" bylo
vyřčeno v hlubinách Boží Trojice, tam kde přebývá Otec, Syn a Duch
svatý, tři různé osoby vytvářející společenství zvané Bůh.
Slova "živočich" a "živá duše" (Gn 1,21 + Gn 1,24 + Gn 1,30) jsou
překladem hebrejského nepeš. Tedy duše je něco, co mají lidé společně
se zvířaty. Člověk se od zvířat tedy neliší duší, ale tím, že byl
stvořen jako obraz Boha (Gn 1,26-27) - jako ten, kdo má mít (a je schopen
mít) s Bohem vztah, má odrážet svým charakterem vlastnosti Boha a má na
zemi prosazovat plány a zájmy Boha. Lidé mají moudře "panovat" (Gn 1,28)
nad zemí jako správci v domě toho, který jim svěřil někdo jiný. A tak
lidé dostali vládu nad velkou částí vesmíru, ale sami byli podřízeni
Vládci, který je stvořil, vymezil jim hranice a dal účel a plán jejich
životu.