Ježíšmarjá, ty dokážeš věřit v doslovné podání generací
lidových vypravěčů?
Asi ano.
Nedovedu si představit, že by tehdá, před dvěmi tisíciletími nějkdo
nějaké povídání stenografoval, klínoval do hliněné tabulky (cihličky),
nahrával na pásku, nebo vytesával do pískovce.
Věřím tomu, že potulní kazatelé si vydělávali na živobytí tak, že
šli od vesnice k vesnici a tam vyprávěli tomu, kdo neměl co na práci a
poslouchal, nějaké poudačky, o zakleté princezně, o příbězích
statečných mořeplavců, o bitvách a Achilem, o Utopiích a pochopitelně o
hrdinném Ježíšovi, o nebi a o nebeském království. Lidi, kteří makali
od vidim do nevidim byli vděční za pohádky, za báje, za dramatické i za
veselé příběhy. A vypravěč dostal najíst a dostal otep slámy na spaní a
odloženou záplatovamou tuniku s rozšmajdanými sandály.
I náš Cyril a Metud byli takovými vypravěči živící se svými
bajkami,
Tak to bylo, kroky, tak to je a tak to bude, jen ta technika a téma se
mění. Vymyšlené příběhy, teda pohádky jitří fantazii posluchačů,
dnes i diváků a hlavně pobaví. Známe Haška s jeho Švejkem a známe
tisíce jiných autorů-bábitelů od Tří mušketýrů přes Vinnetoua po
biblické Matouše a Ježíše. Před Ježíšem máme Odyssea, Gilgameše,
Jásona ..... a po nás budou další a další, než zamře podslední
člověk,
Jako poslední Mohykán Jamese Fenimora Coopera z roku 1826. Toho jsem četl
kdysi, když mi bylo tak 10 let a několikrát jsem se k tomuhle fantastickému
příběhu vrátil. Cooper toho napsal samozřejmě víc a jen tak
prozajímavost byl prvním úspěšným (čteným) autorem, který vylíčil
Indiány jako lidi s city a kulturou, tedy ne jako rudé bestie. Je několikrát
zfilmován a všechny tahle pokusy filmově přiblížit Mohykána analfabetům
stojí za starou belu.
Realita je realitou, báje bájí a pohádka pohádkou.