Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Katolická církev o Janu Husovi (16. 1. 2000):

Při vstupu do nového roku vydali kardinál Miloslav Vlk a synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Smetana společné prohlášení k římskému sympoziu o Mistru Janu Husovi, z něhož vybíráme některé pasáže.

Toto sympozium přeneslo na mezinárodní rovinu a – což je ještě významnější – co centra římskokatolické církve dosavadní několikaletou práci teologů a historiků ekumenické komise, ustavené na počátku devadesátých let pražským arcibiskupem, jejímž cílem bylo nově porozumět jedné z klíčových postav českých duchovních dějin, Mistru Janu Husovi, a odpovědět na otázku, kterou vznesl v Praze v dubnu 1990 papež Jan Pavel II., zda je možné, aby Husova postava dnes křesťany různých vyznání spíše spojovala, než rozdělovala. (…) Pro římskokatolickou církev pak potřeba nového hodnocení Husovy osobnosti a života vyvstává v této době s velkou naléhavostí v souvislosti s vážnou výzvou papeže Jana Pavla II., aby v Jubilejním roce Kristova narození celá církev pokorně vyznala všechny omyly, nevěrnosti, nedůslednosti a zpozdilosti minulosti (srv. Tertio millenio adveniente 33), aby tak smířena a očištěna pokáním překročila práh nového tisíciletí. (…)

Hus se může stát mostem nové důvěry
Katolický kněz, teolog a kazatel, univerzitní profesor Mistr Jan Hus se v době krize zasazoval o nápravu rozdělené západní církve a papežství. V tomto zápasu vytěžil z pokladu evangelia cenné důrazy, které svým významem daleko přesáhly jeho osobní příběh, ukončený na koncilu v Kostnici odsouzením a následnou smrtí. V naší době (…) mohou právě zamyšlení nad osobnostmi jako je Hus, stojícími takříkajíc na pomezí mezi dvěma tradicemi – jak to vyjádřil již název prvního sympozia v Bayreuthu (1993) „Mezi národy, staletími a konfesemi“ – nabýt nového, velkého významu a aktuálnosti. Žádná církev, žádná konfese si nemůže Husa bezezbytku „přivlastnit“. Hus se však může stát mostem nové důvěry od srdce k srdci. (…) Ve svém pohledu na církev jistě překročil sebepochopení církve své doby, v některém ohledu předjímal myšlenky reformace následujícího století, v jiném pak některé důrazy, které později katolická církev vyzdvihla na Druhém vatikánském koncilu. (…)

Pravda zavazující i osvobozující
I když Husova postava může být nadále předmětem různých interpretací, nemusí a nesmí být předmětem sváru a rozdělení. Na sympoziu se potvrdilo, že se tyto různosti mohou stát podnětem k mnohem hlubšímu, vzájemně obohacujícímu pochopení historické skutečnosti. Ukázalo se, jak je možno přistupovat k dějinným traumatům s klidnou věcností, pokorou vůči pravdě, která všechny zavazuje a také osvobozuje. V tomto smyslu by se sympozium mohlo stát příkladem pro ostatní českou společnost (…)
http://www.katolik.cz/texty/hus/HusReakce.asp

právě ta pokora vůči pravdě Visitorovi (i Kroky) chybí.

...a všimnime si v našich národoch - najviac už dlhodobejšie - tornádo, záplavy, a pod. trpí Morava a jej priľahlé oblasti (i slovenská), miesto príchodu sv. Cyrila a Metoda, kde je najviac veriacich - proč asi? - berie utrpenie za pyšných, kde také utrpenie nie je, pre očistenie celého národa...berie utrpenia za hriechy národa (českého i slovenského)....je známe z Písma, že utrpenie má výkupný charakter - nič nie je zadarmo, za hriech sa platí Bohu do posledného haléře...

Dnešní Třešnička™ bude mentálně gymnastická. Zejména v severoitalských městech, ale i v Kalábrii se objevily stovky plakátů s heslem „Rusko není náš nepřítel“ a vyobrazením podání ruky v barvách italské a ruské trikolory. Přátelské gesto je pak doplněno textem „Dost posílání peněz Ukrajině a Izraeli. Chceme mír. Odmítáme válku!“ Koho by napadlo, že se jedná o nějaký ulítlý twist kampaně Rajchla, Okamury či Konečné do krajských voleb, nebude daleko od pravdy, protože za touto proruskou propagandou stojí podobně obskurní italská commie-nazi parta, která si bůvíproč říká Suverénní lidová demokracie. Strana svoji plakátovou kampaň sice ospravedlňuje tradiční snůškou kremlovin, ale, opět bůhvíproč, se na svém webu také odkazuje na text italské ústavy, která říká, že „Itálie odmítá válku, coby nástroj ozbrojené agrese proti svobodným národům a prostředek řešení mezinárodních konfliktů.“ Chápete ne? Válkoštvaní italské vlády pak prý podporuje zbytečnou rusofobii vůči ruskému lidu, kultuře a umění. No, naštěstí se italská města proti těmto kecům snaží bojovat, a to i s pomocí karabiniérů. Velké zklamání proruské scény, Georgia Meloni, totiž drží kurz a Itálie překvapivě stojí na správné straně dějin a doufáme, že to není jen kvůli tomu, že ruský stepní fašismus nesahá tomu italskému ani po nablýskané holínky.

to je vlastně doplnění k tomu zde Jonatánem anoncovanému dokumentu

....medzi všetkými výrokmi Písma o stvorení majú celkom osobitné miesto prvé tri kapitoly Genezis - ide v nich o Božím Duchom indukované inšpirácie autora umiestnené na začiatok Písma - ide tu o slávnostnú reč stvorenia Bohom-Otcom vecí a javov viditeľného i neviditeľného sveta a Vesmíru, je v tom vyjadrená biblická pravda o stvorení čo je samozrejme v polemike s vedou), o jeho pôvode a cieli v Bohu, o jeho poriadku a dobrote, o povolaní človeka vo stvorení, a napokon o dráme hriechu - Boh vs človek, a o nádeji na spásu...
...je potrebné čítať tieto texty v zámere/skrze na Krista, skrze ktorého bolo všetko stvorené, a nič vo svete a Vesmíre nie je bez neho - on je alfa i omega stvorenia, všetko je na ňom pre neho a skrze neho, ako píše ap. Pavel v liste Kolosanom 1- tieto texty sú aj biblickým dôkazom o biblickej trojjedinosti Boha v Otci, Synu a Duchu Svätom - Otec je Stvoriteľ Gen 1, 1), skrze Syna bolo všetko stvorené (Kol 1, 15-17), a Duch Svätý bol pri stvorení, a celé stvorenie posvätil (Gen 1, 2)...
...sú to pochopiteľne veci mimo vedy, veda to ako také neprijíma/nie je to jej predmetom výskumu, ale ani nemá dôkazy/nedáva pre odmietnutie týchto biblických tvrdení...proste o stvorení tohto sveta a Vesmíru nemáme (okrem biblických) žiadne správy...

...človek ako osoba predstavuje vo stvorení na Boží obraz jedinečnosť - je obrazom Boha, podobá sa mu v slobode, a i i jeho tvár je obrazom Božej tváre - je sám sebou, s dušou i telom, odlišný a oddelený od každého iného bytia - vlastníme dušu i telo, pričom tvoríme ako osoba jeden telesný a súčasne duchovný celok, vyjadrený v intelektom, prejavujúcim sa myslením, konaním a zodpovednosťou za to, ako myslíme (nie každá- i zlá myšlienka nie je vždy je hriech, ak je násedne potlačená, a neaktivovaná do skutku), a hlavne za to ako konáme - je to všetko skrze slobodu rozumu a slobodu vôle (chcenia za určitým cieľom) darované človeku stvorením...
...výsledok ľudského rozhodnutia a konania v ľudskej dôstojnosti posudzujeme podľa mravného zákona - byť dobrým človekom znamená dobre myslieť, dobre konať, žiť cnostným životom, mať rád blížneho, dávať a uznávať jeho dôstojnosť - je v známom mravnom vyjadrení, prameniaceho zo svedomia a srdca - konaj dobro (máš ho stanovené a zafixované vo svedomí a srdci), vyhýbaj sa zlu! (svedomie a srdce odmieta zlo, protirečí sa mu, vieme to všetci)!....