No věřící komunisté asi pociťovali jakousi morální rozpolcenost.
Ostatně jako my ostatní, také jsme věděli, že některé názory je možné
říkat jen doma a ne na veřejnosti. Některé takové jsem znal. Ale takoví
se pravděpodobně nesnažili převychovávat věřící nebo likvidovat
církev, určitě ne ze své vůle. Ovšem, pokud dostali stranický úkol
museli ho nějak, aspoň formálně splnit.
U bolševiků to asi bylo jinak. Spousta těch lidí za revoluce a občanské
války prožila velmi drsné věci, zhrubla a pod vlivem propagandy pak byli
schopni spáchat i ty největší zločiny - i proti církvi, když ji někdo
označil za nepřítele.. Zvlášť když neměli jinou možnost než
poslechnout rozkaz, nedalo se jinak přežít, mohli někde rabovat a ničit. To
se ostatně dělo i v jiných válkách. Rozlišit, kdo z nich byl věřící
nebo ateista asi ani nešlo. A bylo to asi jedno.