Pokud někdo poznal Boha tak je věřící a nikdy už nebude nevěřící. Ztráta víry spočívá v tom, že na Boha jaksi zapomeneme vytlačíme ho ze svého světa. Ty si v mládí Boha nepoznal a proto jsi v něj doopravdy nikdy nevěřil.
Pokud někdo poznal Boha tak je věřící a nikdy už nebude nevěřící. Ztráta víry spočívá v tom, že na Boha jaksi zapomeneme vytlačíme ho ze svého světa. Ty si v mládí Boha nepoznal a proto jsi v něj doopravdy nikdy nevěřil.
ad jonatan1:
.."Ty si v mládí Boha nepoznal a proto jsi v něj doopravdy nikdy
nevěřil"..
vskutku
"zajimavy" obranny mechanismus.. vlastne ani nemohl byt "skutecne" vericim, kdyz
nyni neveri - neco mu proste muselo chybet, vid? sice je tvym pravem si myslet,
ze kdyby byl kolega komanc "chytrejsi" nebo treba jen vice otevrel sve "srdce",
veril by, ale on te muze obvinit uplne z toho sameho a kuprikladu rici, ze jsi
to naopak ty, kdo neveri, ale jen predstira / napr. kdybys byl "chytrejsi" a
uprimny k sobe samemu, urcite bys mel pochybnosti o minimalne "prapodivnych"
tvrzenich o povaze nami zite reality a nezkresloval sve "tajne" pochybnosti o
jejich pravdivosti a ze jako jiz v detstvi indoktrinovany jedinec proste jen
nejsi dostatecne silnou osobnosti na vzdani se konejsivy pocit "bezpeci"
poskytujicich nabozenskych predstav
Já to Jonatanovi nevyčítám. On si neuvědomuje, že poznat Boha nelze. Asi jako nelze sestavit perpetuum mobile. On vidí fata morganu a myslí si, že je skutečná. Někdy si kladu otázku, zda má cenu připravit takového věřícího o ten konejšivý pocit bezpečí, jež poskytují náboženské představy. Aby to pro něj nebyl příliš tvrdý střet s realitou.
Jsem pro to ponechat potřebným lidem tu iluzi bezpečí u všemocného taťuldy a věčného zahálčivého života v božím království po smrti.
ad komanc06:
.."Někdy si kladu otázku, zda má cenu připravit takového věřícího o
ten konejšivý pocit bezpečí, jež poskytují náboženské představy. Aby
to pro něj nebyl příliš tvrdý střet s realitou"..
jsem presvedceny, ze k "preziti" mnohych je fikce & iluze nezbytna -
prosazovani imaginarne-symbolickych dimenzi je tedy temer nevyhnutelne..
jestlize pouziji Nietzscheho "Bůh je mrtev! Bůh zůstane mrtev! A my jsme ho
zabili!", tak o to spis bude opet "vzkrisen" - predstava mrtveho Otce (Boha) a
uvedomeni si reality, tedy definitivnosti smrti, totiz na nekoho muze skutecne
pusobit pomerne depresivne - proto onen tebou zmineny "tvrdý střet s realitou"
zprostredkovavam predevsim tem, kteri predstiraji, ze nejsou podvedeni
nabozenskou iluzi, a to z duvodu, ze si jsou povetsinou vedomi nejen toho, ze
transcendentalni iluze jsou lidske mysli imanentni, ale predevsim skutecnosti,
ze i virtualni-symbolicky rad strukturuje nami zitou fyzickou realitu
(visitor)..
mrtvý bůh je starodávná představa. ale Nitsche ho na rozdíl od starých modrých pohanů nenechal vzkřísit...
ad krudox:
.."mrtvý bůh je starodávná představa. ale Nitsche ho na rozdíl od
starých modrých pohanů nenechal vzkřísit"..
ja vim a moc dobre udelal onim vzkrisenim Boha v uvozovkach jsem myslel predevsim to, ze
tak jako tak "musel" byt vynalezen - bez ohledu na to, zda-li existuje ci
nikoliv..
ad krudox:
.."myslel jsem predevsim to, ze tak jako tak "musel" byt vynalezen - bez
ohledu na to, zda-li existuje ci nikoliv"..
omlouvam se, ale az ted jsem si uvedomil, ze jsem v me klarifikaci puvodniho
prispevku de facto pouzil Voltairovo "Kdyby Bůh neexistoval, bylo by nutné si
Ho vymyslet"..
Snad se také nechá říct, že bůh už dosluhuje. splnil své základní
poslání být útěchou lidiček při jejich cestě oním "slzavým údolím"
nevolnictví, roboty, tělesných trestů, mučení, hladovění a absence
účinného lékařství.
Bůh/bohové se stal-i hlavním pilířem náboženských ideologií a ty mají
jako chleba dvě kůrky, tu hořkou, černou a nechutnou a tu lepší
slibující věčný život v ráji. Bohatí dostanou tu horní lahodnou kůrku,
chudáci tu spodní hořkou.
Dokonce si někteří troufli tvrdit, že "první budou posledními a poslední prvními". Když se baronka z K. ptala svého zpovědníka, kněze P. , co je na tom pravdy, tak jí odpověděl že se nemusí bát, že bude sedět v nebi na tvrdé lavici mezi sprostými kmány. A dodal, to přísloví je jen cukříček pro chudáky aby se těšili na vysvobuzující smrt, a neměli choutky na nějaké revoluce..
ad Ondi:
.."Snad se také nechá říct, že bůh už dosluhuje. splnil své
základní poslání být útěchou lidiček při jejich cestě oním "slzavým
údolím" nevolnictví, roboty, tělesných trestů, mučení, hladovění a
absence účinného lékařství"..
faktem zustava, ze pritazlivost nabozenstvi je i v tom, ze nabizi pocit bezpeci
v nejistem svete - proto ke korozi religionizity, ustupu od nabozenskych
presvedceni, dochazi predevsim ve spolecnostech, ktere jsou obcanum schopne
poskytnout vyssi existencni stabilitu - dalsim zasadnim faktorem je i pristup k
technologiim a vzdelani..
ti, kteri se bohuzel bezuspesne snazi uniknout utrpeni, tihnout k tomu, ze se mu
snazi dat nejaky smysl - sekularni ideologie vsak toto narozdil od nabozenstvi
moc neumi
...že poznat Boha nelze.....poznať Boha lze, máme o ňom správy
z jeho zjavenia..Boha spoznávame len vo viere, a našou vierou je najväčšie
a najpresnejšie zjavenie Boha od ap. Jana - zjavenie, ktoré mu dal Kristus:
Boh je láska! (1 Jn 4, 16), a tak už nič nepotrebujeme, v láske Boha
spoznávame, a môžeme poznať...
1 Jn 4,
16 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh
je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.
..kto je- a a žije v láske, stáva sa podobný Bohu a je naplnený Bohom, Boh
je v ňom, čím viac miluje, tým viac...
To, co píšeš je bezduchá rétorika sugestivního účelu. Donekonečna opakuješ že poznáš boha, že bůh je láska.
Jenže politování hodná realita vnitrokřesťanských konfliktů ukazuje na neschopnost pohádkového boha přimět své křesťany k rozumu. Celá ta křesťanská ideologie má základní chybu, je jen neškodnou mýdlovou bublinou. Stačí jeden, který vsugeruje lidem, že se musí bránit proti jiným lidem a bublina lásky praskne a začne zabíjení a ničení.
No a tentýž bůh miluje i muslimy, miluje Islámský Stát, pomáhá svým služebníkům terorizovat jiné.
ad visitor77:
.."kto je a žije v láske, stáva sa podobný Bohu a je naplnený Bohom,
Boh je v ňom, čím viac miluje, tým viac"..
ackoliv mas hubu plnou kecu "vo" lasce jak tvuj mozek sracek, realita je takova,
ze jsi netolerantni a nenavistny - ted chvilku vazne.. opravdu si myslis, ze
nekoho tak lidsky odporneho by tvuj Buh, tedy za predpokladu, ze existuje,
privital v "nebeskem kralovstvi"? popremyslej o tom, kazdy den jsi tomu bliz a
bliz..
"Jesus loves me, this I know, for the Bible tells me so. Little ones to him belong; they are weak, but he is strong"
On je rozdíl v tom, jestli někdo "poznal Boha" nebo jestli jen věří tomu, že poznal Boha. Každý věřící jen věří - třeba tomu, že poznal Boha. Proto si také říká věřící a ne třeba vědoucí.
Ona je tak možnost že Bůh poznal nás:
Galatským 4
9 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni.
9 Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha,
10 možná si udělal fotku Adama a Evy a má ji v rámečku na nočním
stolku.
11 rozliší s velkou jistotou slona od mravence a ateistu od teisty.
Chtělo by se dotázat, jak se ten bůh pozná.
Podle fotky? Podle malby (v sixtínské kapli) ? Vystupoval snad v TV, je
vysochanej, existují jeho sádrové odlitky ?
Abych poznal jakoukoliv bytost, rostlinu, či předmět musím mít
konkrétní předlohu.
Jako děti se učíme poznat a pojmenovat barvu a také zvířátka (tohle je
chlapečku kočička a dělá mňau), předměty a jiné lidi..
Jak se tedy dítěti popíše podoba a činnost (pracovní náplň) boha ? V
pohádkách vystupuje bůh jako tulák a žebrák, aby zkoušel morálku lidí.
Tak si asi lidi představují boha - jako otrhance, který žebrá o kousek
chleba, nebo hrnek s rozvařenou zeleninou s kapičkou sádla. Za to odmění
donátora pytlem zlata.
Jako dítě jsem se dozvěděl, že bůh je bytost, že je to fousatej starej dědek, že sedí v bílé košili na obláčku a neuroticky kouká na hemžení se na Zemi. Když se mu něco nezdá, tek začne bručet, lidé to vnímají jako hřmění. Když se ale už opravdu naštve, tak sešle na lidi sucho, záplavy, vichřici, krupobití, kobylky, housenky, choroby, zemětřesení, tsunami, sesuvy půdy, soptící sopky ...a zapaluje stodoly, úrodu a příbytky lidí bleskem. Lidé zneškodnili z božího bláznění akorát ty blesky vynaleznutím a montáží bleskosvodů. Koně prej neplaší, to plašení jim vdechnul už při jejich sestrojení.
Pochopitelně to dochtor teologie ví přesněj, třeba to čím je poháněn, třeba jestli nemá v břichu TOKAMAK.
1Korintským 13 : 11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
09:55
Tapetování ti jde dobře, vlastní názor asi nedáš dohromady. Proč
píšeš Korintským klamně jako muž. Ty se přece nemusíš za své ženství
stydět. Nebo snad ano? Tvrdíš, že to dětinské, coby chlap překonal. Jako
žena setrváváš v dětinské představě, že ti někdo ulomil Slunce a dal
ti to ochutnat.
Tys to psala Korintským, ale oni nebudou umět česky a sotva si tu tebou koupenou "moudrost" přečtou na Diskutnících a pochopí o co ti vlastně jde.
Jak říká Agatha Christie ústy svého "detektiva" alečny Marplové: "Lidská přirozenost, ona je stále stejná".V paláci nebo chatrči, letos stejně jako před tisíciletími.
Lidská přirozenost, ona je stále stejná".V paláci nebo chatrči, letos stejně jako před tisíciletími v podstate áno, ale ide o to, ako si kto definuje ľudská prirodzenosť, - problém je v tom, že ľudská prirodzenosť sa v neviere a v nemravnosti dá "zmeniť", prispôsobiť situácii, náboženstvu, dobe a duchovnému nastaveniu jednotlivca a spoločnosti, jej filozofii života - je bežné vyjadrenie ateistu, že ľudská prirodzenosť sa vyvíja, prispôsobuje sa dobe, okolnostiam situácii, spoločenskému zriadeniu, morálnemu stavu spoločnosti, a dokonca i vedeckým výsledkom...ateista vždy bude tvrdiť, že jeho prirodzenosť je tá správna (bez Boha), moderná, sleduje dobu, a tak je tá správna...praktizujúci kresťan má iný názor - svoju prirodzenosť odvodzuje od Boha, a v tejto prirodzenosti aj myslí, verí a správa sa...Boh zasahuje do prirodzenosti, a u toho, kto v neho uverí, je iná...hoci základ ľudskej prirodzenosti (základné črty človeka, jeho človečenstvo) ostávajú...
základ ľudskej prirodzenosti (základné črty človeka, jeho človečenstvo) ostávajú...
A jsou velmi příbuzné našim biologicky blízkým příbuzným - primátům. Od Šimpanzů, přes Bonobo až po Makaky.
ad soucet:
.."Podle typu či charakteru působení se pozná"..
predpokladam, ze veris v trojjedineho Boha, takze prosim konkretizuj onen
"charakter působení", podle ktereho tveho Boha
"poznáš"
jsou tři, ale jsou to aspekty Nejvyššího Pána, Brahma, Višnu, Šiva...
ad krudox:
.."jsou tři, ale jsou to aspekty Nejvyššího Pána, Brahma, Višnu,
Šiva"..
i to jsem myslel jinak.. jestli soucet veri v trojjedineho Boha, tedy dle
klasickeho theistickeho konceptu v projevujiciho se Boha, zajima mne, podle
jakeho "typu či charakteru působení ho pozná"
já vím, že to myslíš jinak, ber to jako můj styl trochuhumoru, pokud to není vážné, což nevím...
trojjediný Bůh není žádný koncept, ale poznání z Bible.
Bůh se projevuje všelijak a u každého jinak.
Ateisté Boha neznají, protože nepočítají s tím, že by mohl existovat.
Kdo Boha poznat nechce, ten ho ani nepozná.
ad jonatan1:
.."trojjediný Bůh není žádný koncept"..
ty ses fakt idiot, psal jsem prece o "vire v trojjedineho Boha" a "klasickem
theistickem konceptu projevujiciho se Boha" - nepokousej se mi tedy laskave
cokoliv vysvetlovat a radsi vysmahni
Mluvím obecně o Bohu, ne o nějakém konkrétním. To základní působení, z něhož vzešla idea Boha a které je základem všech náboženství, je numinózní prožitek, který je dost komplexní. Dvakrát jsem ho tu v minulosti popsal, ale nejjednodušeji ho vyjádřil Rudolf Otto, který pojem numinózum vytvořil pro označení toho, "co je nevyslovitelné, tajemné, 'zcela jiné' a je to bezprostředně zakoušená vlastnost náležející jen tomu, co je božské". A vhledem k tomu, že součástí toho prožitku je i stav psychické celosti, tak jsou pak za božské označovány ty impulsy a tendence v člověku vyvstávající, které člověka zcelují, neboli nastolují přirozený stav psýché.
ad soucet:
tak s tim mam samozrejme dost problem.. sice nemam Ottu "najetyho", ale jestli
si spravne vybavuji jeho filosofii, tak jsem se nedokazal prenest pres jeho
a priori poznani - v tomto ohledu mi sedi vic Kant.. epistemologie
vystavena na tom, ze muze mit schopnost odkazovat na realne entity, je pravem
kritizovana - uprimne receno, je to jen jedna z X variaci na teorii
"zjeveni"
Já Ottu neznám vůbec, znám od něho jen tuto jednu větu a mam jí od Carla Junga, který jí zmiňuje. Prožitek, který bych nazval "setkání s Bohem", jsem zažil a Otto ho přesně vyjádřil. On ten prožitek je opravdu zvláštní a pamatuju si, že kdybych ho chtěl tehdy popsat nebo nějak vyjádřit, tak bych to nesvedl, ale když jsem si pak po letech v tom Jungovi přečetl ta Ottovo slova, tak jsem vyjekl "to je ono!" Zajímavé je na tom prožitku to, že se sám popisuje, poněvadž jeho obsahem je, že vnímáš přítomnost něčeho, co nese rysy, které automaticky bez uvažování přiřadíš Bohu. Automaticky to vnímáš jako božství (nikoli intelektuálně, ale prožitkově). Vzpomínám si, že když se to tehdy dostavilo, tak jsem si v úžasu pro sebe řekl "tak jestli je něco Bůh, tak právě tohle".
ad soucet:
Junga komentovat radsi nebudu, ale co se Otty tyce, tak za predpokladu, ze ho
opravdu neznas, musim konstatovat, ze i kdyz "zprostredkovane", tak ho do urcite
miry "chapes" - take akcentuje neracionalno..
Já jenom popsal svou zkušenost, nic víc. Jestliže Otto nebo i Jung
prodělali stejnou zkušenost, tak je pak i očekávatelné, že je budu v
nějaké míře chápat (i když zkušenost je jedna věc a její vysvětlení
či interpretace je věc druhá).
Co to je akcentovat neracionálno?
ad soucet:
.."Co to je akcentovat neracionálno?"..
ma to dost postaveny treba na pocitech, takze operuje treba s Pocitem
pravdy, stavu bezprostredniho poznani vychazejiciho z "obskurnich a
hlubokych" zkusenosti - problem je v tom, ze mu priznava platnost
Přiznává mu platnost v čem? Je to míněno tak, že ho uznává jakožto platný způsob poznávání?
ad soucet:
jak jsem v puvodni reakci uvedl, ma na techto vecech postavenou epistemologii..
kdyz to hooodne zjednodusim, tak kritika by mohla znit kuprikladu takto:
"mentalni obrazy nekonstituuji poznani"
ad soucet:
.."No nevim, na mě je tohle moc stručné"..
nechci v zadnym pripade nejak "zkriplit" jeho texty a zaroven nerad veci
zjednodusuju, takze to zkusim takhle..
tlaci to v tom smeru, ze porozumeni musi byt otevrene ultimatni podstate
reality, v jeji esenci a zakotvenosti v nezavislem Byti.. zkusenost prirozeneho
sveta jakozto nastroj zjeveni skutecneho sveta reality, kdy je pro nej
nabozenstvi predevsim o zazitku tajemstvi - proto jsem psal o te neracionalite,
protoze nabozenske poznani ma byt spise citeno na zaklade vyvolaneho
emocionalniho obsahu nez a nauceno ci vyucovano
S tvrzením o náboženství souhlasím. A ano, takové poznání neracionálního rázu opravdu je.
«Vzpomínám si, že když se to tehdy dostavilo, tak jsem si v úžasu pro sebe řekl "tak jestli je něco Bůh, tak právě tohle".»
No, ale pořád je tam ta podmínka jestli je něco Bůh. Protože jestli nic není Bůh, tak ani tohle.
To bylo vyřčeno jako řečnická podmínka; jako uvození typu "měl-li bych se vyjádřit, tak..." či "smím-li k tomu něco říct, tak...". Zkrátka charakter toho prožitku je takový, že si řekneš "tohle je Bůh".
I když nevěříš. Vnímáš to bezprostředně jako božství. Podobně jako lásku vnímáš bezprostředně jako lásku, a to bez ohledu na to, jestli na lásku věříš nebo ne.