Taková věc mne nezmate, kroky.
Karkulka by mohla být i modrá. Po tom, co církev zrušila svůj zákaz
barvení šatstva, barevných stuh a jiných ozdobných cetek u neklérusu, byla
červená barva velmi žádaná. Ta Karkulka nebylo křestní jméno té
holčičky, mohla se klidně jmenovat Bohumilka, nebo Uršulínka.
Dnes by byla v módě třeba potetovaná a popircinkovaná chuligánka a
nemusela jít k babičce, ale na pařbu svého dívčího Gangu. Jenže tohle by
nebylo pohádkové, ale spíš moc realistické.
Pohádky mají být líbivé a milé s dobrým zakončením. Jako třeba i ta
biblická potopa, která je zakončena duhou na obloze a přilétlou holubicí
se snítkou v zobáku. I když by holubice sotva našla snítku, byť třeba
někde v Austrálii po roční potopě světa a sotva přežila nocování a
hnízdění na mořské hladině. Kormorán, nebo tučňák by se s potopou
spíš vypořádali. Ale ten druhý už zapomněl jak se létá.
Ti ptáci, ti ptáci.
Proč Noe zachránil na příkaz boží i Blbouna nejapného se asi nikdy
lidstvo nedoví. Poslední jedinec, byť vycpaný, byl z nařízení ředitele
muzea vyhozen do smetí, protože byl moc zaprášený a opelichaný. A tak
vyhodil jeden blboun nejapný posledního zástupce druhu Blbouna nejapného. No
není to zábavné?