Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Někdo si cení Woodse, já zase Wodehouse.
Podle té patnáct let staré recense je vidět, že objektivita a široký rozhled jsou vzácná koření a ten, který je uchvácen nějakou ideologií je prostě nemá, mít nemůže a mít nesmí.

Také je zmíněno „flagelantství“ naší civilizace. Jestli nějaké flagelanství v Evropě bylo, tak jen u Němců nějakou dobu po katastrofě druhé světové války.

Pochopitelně se Evropská civilizace vyvíjela od nějakých základů, kořeny civilizace můžeme vysledovat do Mezopotámie, Indie a Egypta. Nezapomínat na Řeky přinášejíci počátky scholastiky, vědy a lékařství.
Woods jaksi přehlédl, nebo ignoroval fakt, že římská říše slábla a rozpadla se nástupem křesťanství, takže bych křesťanství neoznačil za pokračováním římské říše.

Faktem je pochopitelně také to, že dnešní evropská civilizace byla aspoň z části formována křesťanskou ideologií a chceme.li zůstat objektivní, tak nesmíme přehlédnout, nebo ignorovat civilizační, technologické a státotvorné vlivy z okolí Evropy. Zeměkoule není nekonečně veliká a s několika málo výjímkami existoval a existuje transfer technologie, kultury i ideologií mezi civilizacemi Země.

I dnešní individuum je produktem svých předků deseti tisíců generací, tak je i naše civilizace produktem směsi předcházejících civilisací.

Tak to o tom flagelanství tam recenzent píše správně. Zaujatost vůči církvi je patrná a v naší zemi je vysoká díky tomu, že komunistický režim v duchu antiklerikalismu lidi vychovával (např. tvrzení, že Hus byl upálen za kritiku církve je toho produktem). Z těchhle vzájemných debat je patrné, že každá ze stran zastává radikální stanovisko a není ochotna k objektivitě. Problémem tu totiž je, že se to každá ze stran snaží té druhé "natřít". Každá vychvaluje sebe a chce srazit tu druhou. Pokud by obě strany dovedly odhodit emoce, přišli by na to, že např. otázka, zda byla církev brzdou nebo vybuzovatelem pokroku či učenosti, je špatně položená, poněvadž takhle povšechně se to říct nedá. Správné je říct, že v něčem byla brzdou a v něčem zase vybuzovatelem; v něčem byla její role prospěšná a v něčem zase neprospěšná. Má svoje světlé i temné stránky.

Flagelantství = sebebičování !!!

a taky je to medicínský termín pro ukájení pohlavního pudu bičováním sebe samého nebo jiné osoby.

Masochismus je patologický postoj.
V křesťanském světě táhli ve Středověku flagelanti krajinou, špinaví otrhaní, nahatí, hladoví a nemocní. Žebrali o nějakej ten žvanec a umírali. Podle křesťanské nauky se tak okamžitě dostali do nebe. To byl ten motiv flagelantů se bolestí vykoupit z "hříchů" a vyhnout se tak takzvanému očistci.
I dnes táhnou flagelanti, nejraděj o velikonocích, křesťanskými městy a předvádějí důtkami svá zakrvácená záda. Nechutné a zvrácené.

Moje přítelkyně bez toho abych ji seřezal erotickým bičíkem neměla orgasmus. Mě to mlácení nevadilo, spíš bavilo, ale žádný erotický zážitek jsem neprožíval. proto to není nechutné ani zvrácené. Jsi úchyl protože nejsi úchyl. Normálně je každý úchyl.

To bude spodní vodou a geopatickými liniemi.

no a pak jsou přeneseně flagelanti, kteří bičují církev. Na ty narážel ten recenzent.

Ten výraz platil ve Středověku pro sebemrskání a nevím proč by měl mít dnes jiný smysl.
Církev je organizace, zrovna tak jako byla komunistická mafie, nebo monarchie ... ty mohou být kritizovány, může jim být spíláno, ale sotva je lze bičovat.

Pochopitelně jsem pochopil smysl toho co autor považoval za kritiku církve necírkevníky, akorát jsem poznamenal, že výraz "flagelanti" má jiný význam.

To se stává, že nějaký obor vytvoří odborný termín přejatím již používaného výraziva.
Encyklopedie Diderot např. uvádí u hesla flagelantismus: ukájení bičováním (flagelací) sebe nebo druhé osoby jako projev sexuální deviace nebo náboženského fanatismu (projev kajícnosti). Slovně lze přece taky bičovat. Ten výraz je náhodou vybrán příhodně, pro praktiky antiklerikalismu.