To jsou dobré postřehy.
S tím jsem se setkal, že člověk byl původně bezpohlavní (příp.
obojpohlavní) bytost. Je to asi rozšířený mystický motiv.
To jsou dobré postřehy.
S tím jsem se setkal, že člověk byl původně bezpohlavní (příp.
obojpohlavní) bytost. Je to asi rozšířený mystický motiv.
Dříve se chovatelé hospodářských zvířat (hlavně prasat) se občas setkáli s jedincem, který je buď oboupohlavní nebo bezpohlavní. Ale šlechtěním jednotlivých plemen se to eliminovalo. Takový jedinec má dokonce "terminus technikus" - říkalo se tomu "fňutr".
jo v přírodě se to občas stane, že se narodí nějaká taková výstřednost (mimochodem pěkný to důkaz existence DNA mutací).
jo třeba tady:
Osiris-Isis
Vesmír (Sibu-Nuit) zdvojil se na princip mužský (Sairi-Tyfon) a ženský
(Nepthys-Sit).
Sit, řecky Isis, byla ženou Sairi (Osiris) a později matkou Horovou.
Osiris učinil Isis královnou Egypta před svým odchodem do země.
Při svém návratu byl však zavražděn svým bratrem Tyfonem. Hledala Isis
tělo svého manžela, až je nalezla.
Pohřbila pozůstatky pod velikou akácií.
Odešla do Buto, kdež porodila Hora.
Za její nepřítomnosti Seth-Tyfon nalezl mrtvolu svého bratra Osirise – i
roztrhal ji a roznesl po celém Egyptě.
Ale Isis prošla celý Egypt, srovnala opět díly těla svého manžela a
oživila jej za pomoci Nepthyse, Anubise a Thota.
Pak odvedla Isis Osirise do sféry Jalou, kdež se stal králem mrtvých.
Attis-Cybéle
Veliké Božstvo – hermafroditický Vesmír rozdělil se na božství mužské
Attis, a ženské – Agdistis (Kybéle).
Attis umíral na břehu řeky, ale byl zachráněn bohyní Kybélou, zvanou
Matkou neb Královnou bohů.
Když Attis dospěl, Kybéle vzplanula k němu láskou a vynutila si slib
věrnosti.
Ale Attis, sestoupiv jednoho dne do jeskyně, prohřešil se proti svému slibu
s nymfou Sangaritis.
Rozzuřená Kybéle oddělila ducha Attisova, tento opustil svět a v
šílenství se kastroval. Později však navrátil se ke Kybéle, ona oživila
jeho památku a svou lásku a učinila jej svým nerozlučným přítelem,
Králem svého spřežení lvů.
Marie-Kristus
Byla bytost zvaná Eden, kompletní ve své essenci a hermafroditická.
Zdvojila se na princip mužský a ženský, Adama a Evu, a dala život
pokolením, z nichž zrodila se Marie, žena Ducha Svatého a matka
Ježíšova.
Králové klaněli se Matce i Synovi.
Syn dospěl, byl zavražděn katany římskými. Pohřbila Marie za pomoci
učedníků Páně tělo Kristovo. Tělo Ježíšovo zůstalo ve hrobě, jeho
duch odešel do předpeklí. (Roztržení dvou principů.)
A Věčný Zákon a Její láska oživila tělo Kristovo.
A On vstoupil na nebesa, kdež se stal Králem »Mrtvých«.
SYNTHESA
Legenda
Byla Veliká Mocná, dokonalá a nesmrtelná Bytost.
Byla kompletní ve své essenci, hermafroditická a vše, co kdy vesmír
obsahoval, zrcadlila harmonicky ve svém nitru.
Byla otcem i Matkou všeho.
Co způsobilo Její rozštěpení?
Nevyzpytatelný Zákon, jenž dává Hadu a jeho síle pohyb.
Snad Slovo.
Neznámá Prapříčina! Ona zakalila Její čelo a obrátila Světlo k zemi. A
tak vznikl Muž a Žena; každý z nich stvořil tisíce vášní a protikladů
v touze po návratu...
Hledali ve hvězdách, ale neviděli sebe.
Namáhali mozek, ale zneužívali těla.
Jaká jest cesta Písma?
»Vyjdi z principu, v němž úpíš.«
»Spoj obě pohlaví tak, aby se rozdělila v hmotné a duchovní!«
»Usmrť Zemi a duch zůstane nedotčen v temnotách!«
»Ale ne dlouho; v brzku bude Bytost vzkříšena.«
»Toť cesta Králů.«
»Otroci budou věčně blouznit po hvězdách, jsouce přikováni tělem k
zemi.«
ZÁKON
Zákon, jenž otročí, neb osvobozuje,
Zákon hmoty neb zákon ducha,
Žebřík, vedoucí do hlubin, či k nebi,
Agonie vášní či Světlo vědění,
Ale vždy Cesta a Život,
Toť Zákon sexuality.
BLÁZEN
Jsem Láska...
Jsem snem, jsem představou, jsem fikcí, a již tehdy jsem byla, když Čas v
lůně Prapříčiny neměl ještě tušení o krásách světů
budoucích...
Jsem věčná, neznajíc smrti, poněvadž jsem představou, a věděti
neznamená nic.
Nic není, co nebylo vysněno. –
Všechno jest pouhým snem, a poněvadž o tobě, ó blázne, nikomu se nesní,
nejseš.
Jsem tvojí vášní, a tou jest láska...
Ale jenom tvoje vášně to jsi ty, a vše ostatní jest klamné a ve smrti se
rodí, tak jako stíny v černém rubáši bezhvězdných nocí...
Mně patří Dnešky i Jitra zítřích Splynutí,
Já zrodila jsem harmonii Snů i kámen Mudrců...
Co hledáš víc? – K nebeským trůnům sahá můj Majestát!...
A ať už snem, představou, či fikcí jsem, jsem věčná!
Smrtí jsem i Životem,
jsem Láska...
— Hledal Pravdu a nazývali ho bláznem.
— Pravdu popíral a bláznem byl.
— Zapomněl na Počátek a Konec; a tím jest Láska.
— Ona jest jedinou absolutní pravdou, jako Bůh; vše ostatní podléhá
relativním zákonům.
— Oblékl ses do šatů lidké morálky? blázne! Čím před Ní jsou? Ona
roztrhá ti je na cáry, neboť jest nespoutaná jako živel, který dovede
všechno uchvátit a obětovat jako sebe sama.
— Blázne! Nechytej se věcí, pojmů a frází, když tě proud uchvátí!
Jedině tvůj duch jest tvojí spásou. Vše ostatní není, všechno ostatní
se ti jen zdá...
— Proč jsi hledal, blázne, ideály na tomto světě? Což nevíš, že ony
jsou reálné pouze ve tvé abstraktní obraznosti a pro tebe neexistují,
poněvadž jsi je nedovedl stvořit?
— Blázne! Trojskou Helenu antických dob spoutal jsi svým zbabělým
sobectvím a učinil z ní ustrašenou Madelon, ženu pro svou kuchyni a svoje
lože, Madelon, které nezbývá, než nositi pouhé víno k přípitkům na
opuštěný trůn svojí bývalé moci!
— Jenom silným, velmi silným určeno jest ovoce této země.
— Kdes byl, že jsi neviděl Osud tkáti záměry věcí budoucích?
aby to bylo kompletní:
KULT
Kybelé-Attis
Věřejné frygické svátky byly svěceny každoročně v době mezi 15. až
27. březnem.
Šestnáctým březnem počínaje, vyznavači Královny Bohů zahájili všeobecný půst; 22. března, ve svátek zvaný »Arbor Gintrat« (vstup stromu – syntheticky Akacie v Egyptě, Strom v Edenu) byla nošena v průvodu sosna, jež byla uříznuta – nikoliv vytržena – před východem slunce. – Strom byl vystaven v chrámě, aby věřící mohli jej uctívati. Dvacátého čtvrtého započínaly velké smuteční obřady: byl to den krve a smrti (synteticky: stigmata – smrt Krista-Osirida). Každý věřící, bez rozdílu pohlaví obětoval rád svoji krev, bičuje se důtkami neb bodaje se nožem do rukou, nohou, neb prsou. Krev, jako obětina, vlévána byla do obětní nádoby (synthet.: Kalich-Sv. Grál). Neboť tato oběť krve byla pokládána za podmínku vzkříšení. Mnozí fanatikové napodobovali i zranění boha Attise, kastrujíce se dobrovolně. – Strom-symbol Attisův snášen byl do sklepení chrámového a celou noc povoláván Attis k životu... Ale prvním rozbřeskem jitra – velekněz ohlašoval lidu zmrtvýchvstání Attise; bylo to znamení k svěcení Hillaria – svátků vzkříšení, radosti a míru.
A svátky egyptské a křesťanské? Pouhá to obměna jmen a slov, a zdánlivá diference doby; jinak jsou zcela identické.
Mysteria
Jako všechny kulty, tak i kult Kybélin měl svá mysteria-soukromá a rituál
adeptů.
Prvním stupněm iniciace bylo očišťování vodou (synteticky: křest) a postem. Na tento prvý stupeň čekali »neofytové« mnohdy celá léta, studujíce, než byli uznáni zralými.
Jsa takto očištěn, přistoupil neofyt k druhému stupni – modlitbě, modlitbě lásky; jemu i ženě bylo dáno »Slovo, jež jest Světlem na Cestu«, čili »Slovo, jež vrací Ovoce Stromu«.
Třetí obřad zvaný Kriobole nebo Taurobole (obřad berana nebo obřad býka dle pohlaví neofytova) zasvěcoval kněze i kněžky do krvavé Oběti, Oběti Smrti, Tmy a Ticha (synthesa: Osiris, Kristus atd.) Uveden v tento stav, adept objevil na svém těle, rukou a nohou krvavá a bolestivá stigmata. Označen touto pečetí iniciace, směl přistoupiti k »Svatému Stolu« Kybélé a Attise, směl pojísti »Chléb nesmrtelných« a osvěžiti se »Vínem Života«. Takto docíleno svatého spojení člověka s Božstvím, pomocí přírody, jež dává Ovoce hříchu – ale i spasení. A adept měl otevřenou Cestu Světla a Nesmrtelnosti.
Co prožíval při vzkříšení? Citujeme zde několik vět z Apulejova popisu Isidiných mysterií:
...»Došel jsem k nejzazším krajům Věčnosti, rozdrtil jsem nohou práh Proserpinin a navrátil jsem se, procházeje všemi elementy... Uprostřed noci viděl jsem slunce zářiti oslňujícím světlem... Hleděl jsem tváří v tvář démonům i božstvům nebeským; uctíval jsem je, jsa před nimi... To jest vše, co mohu vám říci... ale co jsou vám platna tato slova – neporozumíte jim nikdy.«
Tentýž ritus a tatáž legenda dává basi téměř všem náboženstvím starověku; Mysteria boha Fro ve Švédsku, Bélita v Chaldei, Ištary a Tamuze v Assyrii, Fénická Astarté a Baal – vše je identické. – Všude tentýž bůh, ať nese jméno Osiris, či Attis nebo Šiva – muž a žena v jedné podobě... Emblém mužství – lingam byl korunován ve všech zemích a v každé době věnci květů; a slova ritu Brahmínského, která provolává kněz ukazuje na pohlaví boha, možno aplikovati na celý řetěz kultů: »Zde přebývá oheň, slunce i luna.«