Kaz. 9:5, 10: „Živí si. . . uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic. . . Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu*, v místě, k němuž jdeš.“ (Jestliže si nejsou ničeho vědomi, samozřejmě necítí žádnou bolest.) (*„Šeol“, He, JB, NE, RS; „hrob“, KB; „říše mrtvých“, EP.)
Žalm 146:4: „Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky*.“ (*„Myšlení“, KB; „plány“, EP.)