Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ak ide o vieru v žido-kresťanstve, je založená na "Boh je!", nemôžem v tejto viere povedať: Boh nie je!"...ak poviem "Boh je!", tak verím, - a ak verím, postupne si v pozitívnom prístupe (tu je už dar Ducha Božieho) objasnujem veci viery dané (v kresťanstve) Písmom-evanjeliom, a tie postupne prijímam, čo dalej vedie k určitým aktom viery v kresťanstve (Cirkev, jej dary: hlavne krst, očisťovanie z hriechov v Cirkvi, eucharistia, ktoré skrze vieru Cirkev dáva...iste vniká otázka: prečo? - lebo to je potrebné k spáse!...akási "filozofická viera", hoc akože "kresťanská" (len vyznanie, že verím v Boha - a nič viac), nevedie k spáse, je to len akás "prázdna" deklaratívna viera, ktorá je o ničom...viera potrebuje aj skutky viery v Cirkvi, v ktorých sa vyjadruje úcta k Bohu v Kristovi v Cirkvi...

Nemůžeš povědať.

Takže víra stále stojí na 2000 let starém dogmatu a ne že. Kdyby aspoň středověkem, kdepak. 2000 let a nehnuly jste se o píď. Jen jste pod tlakem vědeckým důkazů už upustili od zapalování hromniček jako prosby k bohu (nebo ochranu před), aby už bleskama netřískal o zem. protože to už by bylo vážně směšné a totálně by to vaši víru diskvalifikovalo, když blesky už umí člověk dokonce "vyrábět" a není Bůh

atd atp

rozlišujeme: 1. je viera v Boha = dôvera k Bohu - to je to hlavné, 2. veci, ktoré s spojené s kresťanstvom (nie sú predmetom viery ako takej), jeho kultúrou, tradíciou - ide o náboženstvo, spojené s kresťanskou vierou - i tie "hromničky", pretože v modlitbe so sviečkou (hromničkou) dáva Boh určité dary - i ochranu pred silnou búrkou, uragánom tornádom, cyklónom, a pod. (modlia sa teraz Američania? ako?)...som z kraja, kde z mojej mladi boli v lete obrovské= búrky, že sme doma zapaľovali hromničky, na kostole bili zvony, modlili sme sa - spomínam si za mojej mladi na jednu takto strašnú búrku s obrovským daždom (prietrž mračien), ktorá za 5 min skončila, lebo sme sa celá rodina úpenlivo modlili pri sviečke, a modlila sa celá dedina...aj to sa stáva, iste, nie vždy, Boh dáva, ale i niekedy i nedáva, vie prečo...

o rozlišujete vy věřící.
My ateisté ne.
Mohl bys to brát v potaz?

mám to podobné jako Vizitor, tedy rozlišuji mezi Bůh JE a Bůh není. Protože jsem byla dlouhá léta ateistka, tak vím v čem je rozdíl. Jak s cítí Bůh JE a jak se cítí Bůh není.

o ale už jsi věřící. Takže roslišuješ.
a já samozřejmě chápu, že VĚŘÍCÍ NEMŮŽE, NESMÍ zapochybovat a tedy mít zadní vrátka od Boha.

to my ateisti si je k bohu klidně vytvořit můžeme

jsme svobodnější

pak ale působíé vcelku farizejsky, když věřící "radí" nevěřícímu stylem, ŽE BY MĚL si udělat vrátka k Bohu.
ne, není to nutné, není vůbec žádný dúvod. ateista si je udělá sám podle sebe, jak se mu bude chtít, PROTOŽE MŮŽE.
vy věřící nemůžete. protože byste zradili svou víru.

Věřící pochybuje...

o čem třeba?

O umělém oplodnění Mařky Josefové?

O všem, existuje i krize víry... pochybnosti, tápání, volání...obavy. Je to normální. Jsme jen lidé.

tak, tak! - sú i krízy viery, ktoré sa dotýkajú veriaceho človeka v určitom čase, v určitej osobnej, rodinnej i spoločenskej situácii, keď viera zlyhá - je to hlavne v situáciách veľkého utrpenia, nepokoja, nejakej bytostnej "negasmršti" - osobnej (nevyliečiteľná choroba), rodinnej (rozvod, odcudzenie manžela, manželsky, detí, finančný krach, a pod.), spoločenskej (napr. válka)...tu sa ukazuje, aká silná/slabá je viera...preto treba vieru posilňovať, v RKC je to modlitba a eucharistia - ...všetko - radosť, starosť i utrpenie vydržím skrze Krista - k takejto viere sa má veriaci dopracovať - je to nesmierne ťažké, ale s Kristom to ide..

jj, krize víry "se stávají" právě věřícím lidem s kritickým myšlením :-)))))))))))))­)))))))))))
tak tak .-))))
ti si klidně ustanoví vrátka od boha a třeba i odejdou od víry.

těžce věřící ne :-)))) ten kritické myšlení nemá. nebo lépe - jen k nějakému plotu, nastavenému vírou. což je málo

Setkal jsem se i s názorem, že při silných bouřkách vznikaly požáry právě z těch větrem shozených hromniček, zatímco lidé zavírali dveře a utěsňovali okna. Tehdejší dřevěné domy s doškovými střechami, se slamníky a s otýpkami rychle vzplály jako pochodně.

Zejména, když byly chýše nalepené jedna na druhou a žádní hasiči s mašinami a cisternami. Kdysi v Salzburgu nám vyprávěla průvodkyně o velkém požáru 1818, kdy biskup zakázal hasit a pak znovu stavět v centru města. Tím vzniklo větší náměstí před chrámem.

To byl trest, za otravování Boha.

Jel jsem trasu Košice - Brno - na jednom úseku cca 1 km dlouhém úseku dálnice na mé straně ani kapka a na druhé kroupy - a bál už jen mokrá silnice po dešti. A to jsem se nemodlil.
A další věc bez modlení - všude bylo zamračeno (spišský kraj před 39 lety) - tam kde jsem s rodinou pobýval se západní straně mraky rozcházeli a na východní se dávali mraky zase do kupy - a cca 2-3 hodiny bylo u nás krásně. Taky bez modlení. Několik takových "zázraků" jsem za život zažil - ale nikdy jsem do toho Boha netahal