Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

asi s celkom nerozumieme: veriaci žije v tomto svete, vo spoločnosti, a tak žije so- a prijíma kriticky reálne veci sekulárnej spoločnosti - kriticky žije tak, ako žije i neveriaci, robí a spĺńa všetko, čo kriticky prijíma spoločnosť, všetko...ALE vie, že čisto len kritické myslenie a správanie, ktoré je v sekulárnej spoločnosti nutné, nie je všetko,lebo nerieši všetko v jeho živote, nerieši jeho duchovné veci, nerieši jeho spásu, - i ked i kriticky vedený život vedie k spáse (dobré skutky v spoločnosti, skutky lásky) - ale aj prijíma transcendentálne veci pre svoju spásu = skutky lásky vo viere v Boha zjaveného v Kristovi...

že čisto len kritické myslenie a správanie, ktoré je v sekulárnej spoločnosti nutné,

Další hovadina - "visitorovina"

„…ALE vie, že čisto len kritické myslenie a správanie, ktoré je v sekulárnej spoločnosti nutné, nie je všetko,lebo nerieši všetko v jeho živote, nerieši jeho duchovné veci, nerieši jeho spásu…“

Ne neví. Jen věří. A jen díky tomu, že vypnul kritické myšlení, když posuzoval, jestli to, čemu má věřit, je pravda. Následkem čehož to za pravdu zcela nekriticky přijal.

myslím že Vizitor měl na mysli něco jiného. Ve všech vědách, ve fyzice, matematice, biologii je postaven věřící před stejný úkol jako každý jiný. Dát hypotézu a testovat ji... to je kritické myšlení. Tady je postup přece stejný nezávisle na tom zda věřící nebo ne. každý výzkum má stejná pravidla. Věřící má ale navíc určitou podporu v tom, že jeho život má ještě další rozměr a t duchovní rozměr. Dává mu smysl.

Někdo bere život jako samozřejmý, prostě tady je a šmytec. Někdo nad tím přemýšlí. Jaký smysl má to že jsem tady. Jak je možné že jsem. Jak je možné že plyne čas, že si pamatuji, že vnímám... etc. Tedy nemyslím tím rozbor mozku, ale existenciální otázky po smyslu existence čehokoliv, o smyslu existence pozorovatele... o tom co je sebereflexe, proč is uvěodmuji vlastní existenci, že jsem...

A znovu mohu je zopakovat, že vím moc dobře že většina lidé se neptá proč jsme. Protože to berou jako normální. samozřejmé. já nikoliv. vím že je to zázrak a každý den je pro mě zázračný. a těším se z něj. i když je třeba těžký.

dobre ste to napísala....

To ale nikdo nerozporuje.
Já psal o bodu zlomu, kdy věřící dojde ve své teorii, třeba fysikální, biologické, do místa, od kterého mu bude vycházet, že Bůh nemusí existovat. a to už dotyčný nebude moci překročit, tenhle rubikon,a bude muset začít myslet nekriticky a upřednostňovat boha

Nad tím, kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme přímo či nepřímo přemýšlí každý člověk. Podobnost s trojčlenkou - plno lidí už pořádně neví, co to je, a přesto ji každý skoro den co den používá. Takže třeba rozumování nad tím, jestli vůbec, př. kolik, s kým, dětí, kde bydlet, jak vychovávat ap. - to vše jsou nepřímé projevy uvedeného. možná člověk nepřemýšlí den co den nad hodnotou lidského života, ale vyjma psychopatů rozhodně když někoho zabije nebo někdo zabije někoho blízkého ap. Jen to třeba nedělají tak filosoficky jako ty, ale myslím si, že jejich závěry jsou stejně hodnotné jako ty tvé.

nejvíce se z každého dne těší lidé, kteří mají nějaké existenciální problémy. je to logické.

Takový bod není. Psala jsem že ve všech vědeckých oborech jak věřící tak nevěřící postpují stejně, protože jejích víra není překážkou. Zda Bůh je nebo není, je základní světonázorová otázka nezávislá na vědeckých objevech.

U poslední věty. Nevidím v tom žádnou logiku. Proč by se člověk neměl radovat jen tak... těšit se bez důvodu.

Takový bod je - bod, který zpochybní nebo vyloučí existenci boha a pochopí to i věřící. takový věřící s ebuď dostane do "krize víry" a od víry odejde, nebo musí přestat tím směrem zkoumat a dokazovat neexistenci boha.

Nevím, proč by měl nebo neměl - ale člověk, který je v podstatě spokojen, nemá potřebu se nějak extra těšit, že s eráno zas eprobudil živej .-)))) to přijde se stářím a bolestma, problémama, že si človk začne uvědomovat, že to nemusí být standard, že se člověk každé ráno probudí a v pohodě :-))))

ale to je naprosto logické, že člověk postupem času zjišťuje, že už nemůže dělat to, co dřív si ani neuvědomoval, že dělá, atd atp

důvody mohou být různé, nejen stáří, i nemoc, koncentrační táíbor, válka, .....

Pokud existence Boha není postavena na nějakém důkazu, nýbrž prostě je, pak neexistuje způsob jak tuto víru zpochybnit.

Krize přichází z upadání na duchu, dobře je to vyjádřeno v Bibli jak se Petr kráčí po vodě za Kristem a začne se topit. volá na Krista: Zachraň mě! Kristus mu podává ruku a říká: Proč jsi pochyboval malověrný...

Tomuto verši se můžeš smát, ale přesně tak to je. My věřící věříme že Bůh je, máme n tom postavené naše myšlení, důvěru v to co děláme a věříme že to bude dobré. A když se to začne srát, pak voláme: Pomoz mi... musíme nalézt víru, že vše bude dobré a věřit že nače činy spějí k nějakému smysluplnému výsledku a neublíží

???
Víra v Boha je ale postavena na dogmatech a současně na údajných zásluhách Boha - třeba že stvořil člověka.
Pokud by někdo dokázal, že člověk vznikl "sám od sebe", je s potřebností boha úplný ámen.
A bůh je zpochybněn velice zásadně.

Krize může přicházet z jakéhokoli důvodu, my s ebavíme o krizi víry, která přichází, když věřící začne pochybovat o své víře. to může být buď prostě "jen tak", stejně jako z objektivních důvodů a reality

podle mě to není možné, protože pořád hodnotíme vše kolem nás naším subjektivním zrakem a tedy se nemůžeme dobrat počátku. žádný subjekt si nepamatuje své narození a kdyby ano, pak mám k tomu zásadní nedůvěru. Tedy nemůžeme se vrátit zpětně do bodu našeho zrození (zrození vědomí v rámci historie)

????
A proč se potřebuješ v procesu poznávání světa někam vracet, proboha?
A ty nejsi schopna vnímat realitu, pravdu?

„Pokud existence Boha není postavena na nějakém důkazu, nýbrž prostě je, pak neexistuje způsob jak tuto víru zpochybnit.“

Ano. Právě proto kritické myšlení nedovolí něco takového prostě přijmout jako fakt. Protože to samé platí pro jakoukoliv víru a všechny přitom nemůžou platit zároveň, protože v tom, co říkají, se liší. Takže nelze určit, jestli některá z nich má opravdu pravdu. Kriticky myslící člověk to ví, a proto si nemůže za pravdu prostě vybrat z předkládané nabídky rovnocenných vzájemně se lišících „pravd“ (nebo si na stejném principu vytvořit vlastní). A proto taky nelze v žádném případě víru brát jako něco „vyššího“ nebo „hlubšího“ než vědění. Tahle poslední věta je spíš pro Visitora, ten bere víru jako vrchol intelektu…

jsou jen dvě možnosti. Ano nebo ne. Pokud si člověk vybere ano, začne se pídit JAK a tam už se samozřejmě mohou lišit metody jak. Pokud si vybere ne, pak má nutkání i sám pro sebe si dokazovat proč ne. Cítí se býr ohrožený otevřením vrátek ANO. Protože kdyby ty vrátka nechal otevřené, nutilo by o to jít dál... a ledat JAK popřípade je nějaká možnost to poznat... může obraz poznat malíře?

Malíř může poznat obraz.
Musí být dostatečně sebekritický a nesmí být omezen sebepřesvědčením.

Boha nie je možné dokázať, jeho existencia je tajomstvo, je transcendetál­nana/nadzmyslo­vá, - ak by bol dokázateľný, prestal by byť ť tajomstvom, a už by tu nebola viera v Boha...viera v Boha je tajomstvom..je napísané, že Boh viac miluje tých, ktorí nevideli, ale uverili - vrcholne si váži vieru toho, kto uverí - nie tých, ktorí chcú Boha vidieť, a požadujú všetko vidieť, vedieť, mať dokázané - bez viery v Boha by nebola úcta k Bohu, žiadny jeho rešpekt...avšak vieme, že POTOM ho uvidíme z tváre do tváre takého, aký v skutočnosti je"...

1. Timoteovi 6, 16 On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.
Efezským 1, 4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří

1. Korintským 13, 12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

Jeho existencia především možná vůbec není.

Vodník je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

I nepravda může dávat smysl. Ale proč by všechno muselo mít smysl? Tedy kromě toho, že já ho tam chci mít, a tak si nějaký definuju, ať je to pravda, nebo ne? Proč by muselo existovat nějaké transcendentno? „Duchovní rozměr“ přece nemusí být nic, co by existovalo mimo naše vědomí, tedy mimo náš mozek? Proč by to nebyl jen důsledek procesů, které v mozku probíhají?
To, že člověk transcendentno nebere, vůbec nemusí být tím, že se neptá, že nepřemýšlí, nebo že přemýšlí povrchně. Kdokoliv „do hloubky“ přemýšlí o čemkoliv bez dostatečných podkladů, vždycky bude potřebovat nějakou „vyšší moc“, aby si to vysvětlil. Kdo to ví a obejde se bez „jistoty“, která se nejspíš nezakládá na pravdě, prostě nepotřebuje „vědět“ něco, o čem ví, že tomu jen věří.
Kritické myšlení se přece netýká jen vědy! To, že kriticky myslím, mi nebrání vnímat krásu nebo lásku, nebo se těšit ze života. Jediné, co oproti věřícím nemám, je představa, že mi to někdo nadělil shůry. Jsem tím podle tebe o něco ochuzen?

neřekla jsme všecko musí mít smysl. Ptám se zda život má nějaký smysl, existence

Jak se to vezme.
Z hlediska vesmíru asi ne
z hlediska života určitě ano

Zatím smysl má - z mé strany to vnímám jako neustále zdokonalování se, aby jsme jednou mohli osídlit vesmír, aby jsme byli schopni překonávat ty obrovské vzdálenosti, protože tato planeta má omezenou "životnost".
Novodobí proroci - autoři sci-fi románů to zatím předpovídají tak, že se to postupně plní - od komunikačních schopností, přes schopnost opustit naši planetu a přistát na jiné, až po opuštění sluneční soustavy.

Ratka to asi spíš myslela tak, že ne že všechno musí mít smysl, ale že člověk potřebuje zažívat smysl, má-li požívat pocitu spokojenosti. Někdo pocit smyslu čerpá z fyzického dění, z našich každodenních malých radostí, z uskutečňování svých plánů či dosahování svých cílů apod...., jiný v tom vidí marnost, pomíjivost, nehodnotnost (poněvadž k takovému pocitu smyslu je nutné se neustále stimulovat), a čerpá pocit smyslu z nějakých stálejších hodnot, ze základnějších, univerzálnějších a taky bytostnějších vztahů a úvah na nich založených.

veriaci je členom sekulárnej spoločnosti (ktorá de facto nerešpektuje vieru(náboženstvo, nie je náboženská), a plní všetko, čo nariaďuje (zákony) sekulárna spoločnosť, teda v racionálnom aspekte žije tak, ako žije i ateista...ALE druhá strana mince, ako hovorím je i transcendentálny život - vo viere v Boha zjavenom v Kristovi...

Uvědomuješ si, že sekulární společnost je minoritní??

Asi moc ne, co?
Jinak bys to nemohl napsat - ateista je v menšině - ten žije v teistické společnosti.