,
I nepravda může dávat smysl. Ale proč by všechno muselo mít
smysl? Tedy kromě toho, že já ho tam chci mít, a tak si nějaký
definuju, ať je to pravda, nebo ne? Proč by muselo existovat nějaké
transcendentno? „Duchovní rozměr“ přece nemusí být nic, co by
existovalo mimo naše vědomí, tedy mimo náš mozek? Proč by to nebyl jen
důsledek procesů, které v mozku probíhají?
To, že člověk transcendentno nebere, vůbec nemusí být tím, že se neptá,
že nepřemýšlí, nebo že přemýšlí povrchně. Kdokoliv „do hloubky“
přemýšlí o čemkoliv bez dostatečných podkladů, vždycky bude potřebovat
nějakou „vyšší moc“, aby si to vysvětlil. Kdo to ví a obejde se bez
„jistoty“, která se nejspíš nezakládá na pravdě, prostě nepotřebuje
„vědět“ něco, o čem ví, že tomu jen věří.
Kritické myšlení se přece netýká jen vědy! To, že kriticky myslím, mi
nebrání vnímat krásu nebo lásku, nebo se těšit ze života. Jediné, co
oproti věřícím nemám, je představa, že mi to někdo nadělil shůry. Jsem
tím podle tebe o něco ochuzen?
Předmět diskuze: “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
