,
Když už byla řeč o tom vědomí (o vědomí), pro úplnost jsem se rozhodl dát sem podstatnou část kapitoly S pojmem vědomí je potíž z Koukolíkovo knihy:
Pojem vědomí je velmi široký (a hluboký). Každý, kdo o něm chce uvažovat, by měl mít přesnou představu, kterou stránku vědomí má na mysli. Angličtina obecně, vědecká literatura zvláště totiž české „vědomí“ popisuje několika odlišnými pojmy.
Především má na mysli vědomí jako stav bdělosti (wakefulness), to je stav nebo stupeň vědomí, který se odlišuje od spánku, anestezie nebo komatu. Vědomí v tomto slova smyslu je stupňovité: můžeme být napůl bdělí, napůl ospalí. Nebo být v povrchní anestézii. Vědomí ve smyslu bdělosti by se dalo přirovnat k rozednívání, plnému dennímu světlu, případně k soumraku.
Jsme-li bdělí, pak si obvykle něco uvědomujeme, jsme si něčeho vědomi – to je vědomí ve smyslu slova uvědomovat si, uvědomování si (awareness). Nutné je rozlišovat „nabuzení“ (arousal) – to jsou ony různé stupně rozednívání, od plného stavu vědomí (awareness), plné bdělosti. Obě funkce jsou projevem činnosti odlišných, byť navazujících mozkových struktur. ... Každý, kdo je při plném vědomí v prvním slova smyslu, je při vědomí i ve smyslu druhém. Jeho vědomí má nějaký obsah. Poslechne jednoduchou pohybovou instrukci. Je si však víc než v prvním případě vědom sama sebe. Jeho bdělost je tedy obrácena jak k zevnímu světu, tak ke světu vnitřnímu.
...
Činnost obou sítí je antikorelovaná: jestliže je jedna síť aktivní, druhá se utlumí a naopak.Obsahy vědomí jsou stabilní po dobu několika set milisekund. Jakmile je doba delší, mění se. V daném okamžiku jsou úzce zaměřené. V období delším jsme však s to uvědomovat si počitky, vjemy, vzpomínky, emoce, touhy i záměry, kromě toho tyto různé domény vědomí obvykle kombinuje. Naše uvědomování je osobní, vymezuje nás vůči světu.
Lidé však mohou být při vědomí, aniž si uvědomují, že při vědomí jsou. Děje se tak v průběhu vegetativního stavu, který je důsledkem těžkého poškození mozkové kůry ... A naopak: Vědomí je hluboce utlumeno, takže je mozek doslova „odpojen“ od světa, nicméně si něco uvědomujeme, a to často velmi osobně. To se děje, jakmile spíme a něco se nám zdá. Lidé mohou být při vědomí, aniž by o tom byli s to podat zprávu: je to při ochrnutí v důsledku otravy tetrodotoxinem, což je jed proslulé japonské rybičky fugu, analogicky při paralýze, která je důsledkem podání látek blokujících činnost svalů při anestézii ... Pacienti jsou s to komunikovat pohybem víček nebo očí, jak zachytil fascinující francouzsko-americký film Skafandr a motýl.
...
Sebeuvědomování je další pojem. Procesy, které jsou podkladem sebeuvědomování, rozlišují mezi „já“ a „non-já“ a jsou neuronální reprezentací obojího. Sebeuvědomování především znamená: uvědomuji si, že si mne uvědomuje někdo další. Kromě toho si uvědomuji výsledky činnosti funkčních systémů svého mozku, například těch, které oznamují polohu končetin, trupu a hlavy v prostoru, stav vnitřního prostředí, například pocitu hladu, žízně, sexuální touhy, případně bolesti, strach, radost, ale i záměry a akce, z nichž plyne pocit svobodné vůle, prožitek jsem „agent“, jsem to já, kdo se rozhodl pohnout rukou. To je sebeuvědomování coby průběžná sebe-registrace.Za dalším aspektem sebeuvědomování je druh paměti, které se říká autobiografická. Umožňuje mentální putování v čase, a to jak proti proudu, takže si vybavíme „tohle bylo moje dětství, nádraží, kde jsem potkal svou první lásku, rozkvetlý třešňový sad před třiceti lety“, tak jako putování do budoucnosti: dokážeme si představit, co nás osobně čeká.
Sebeuvědomování jako sebe-poznávání umožňuje poznat vlastní podobu v zrcadle. Již jsem řekl, jak totéž dokáží straky, asijské slonice, delfíni i šimpanzi.
Další stránkou sebeuvědomování je schopnost „číst“ duševní stavy druhých lidí a porovnávat je s těmi svými, případně je modelovat ve vlastním nitru; prvnímu se říká mentalizace, druhý aspekt je jeden z výkladů schopnosti vcítit se čili empatie.
Posledním aspektem sebeuvědomování je znalost sama sebe v nejširším slova smyslu, v kulturních a historických souvislostech. Teoreticky je obtížné rozlišit tuhle schopnost od autobiografické paměti. Endel Tulving mluví o autonoetickém vědomí (autonoetic awareness), doslovně sebepoznávacím sebeuvědomování.
Shrnuto:
Vědomí lze chápat jako stav bdělosti a jako uvědomování si (něčeho).Sebeuvědomování lze pak chápat jako vědomí, že nás sleduje vědomí někoho druhého, jako průběžnou sebe-registraci, jako autobiografickou paměť, resp. v širokém kontextu jako autonoetické sebeuvědomování i jako součást mentalizace a empatie.
1
1
1
1
v bolestech, na to
tam mají morfium a mašinu co jim dávkuje přímo do žil.
