Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Myslím si ,,že jste se příliš vědomě zamotala...úmysl?

v jakém smyslu zamotala? tak mě rozmotej :-))

Už nemusím jsou tu lepší slohovci

ad ratka:
.."moje maminka začíná být zmatená a já bych chtěla pochopit co se děje v její hlavě"..
zmeny v mozku v dusledku starnuti nase mysleni velmi ovlivnuji - je to proces spojeny nejen s poklesem kognitivnich funkci ci pripanym vyskytem neurodegenera­tivnich chorob, ale i demence a mira poskozeni pameti s vekem stoupa..

Kolik má roků?
Moje tchýně je zmatená už od 50ti a musí s ní někdo bydlet a dohlížet.

moje maminka bude mít v červnu 100 let.

Hezky

respekt

to chápu, a tak se zamýšlím nad tím jak se cítí a co prožívá když má v hlavě tak zmatené. Chtěla bych jí rozumět.

ad ratka:
co se treba te demence tyce, tak i kdyz to nelze zevseobecnit, tak s postupem casu zacnou mit pacienti pocit, ze se nezmenili oni, ale byl to svet kolem nich, ktery se "zblaznil" - i jednoduche ukoly jsou proto sklicujici a neschopnost zpracovat informace zvysuje jejich uzkost.. kdybych se o nekoho blizkeho s odobnym problemem staral, snazil bych se co nejvice myslet za nej / snazil se predvidat potencialne problemove situace

To je úděl všeho živého, že se stárnutím pokračuje slábnutí ve všem. Nejde jen o klouby, svaly, zuby a pod., ale i o mozek. Určitou dobu to není znatelné, ale dříve, nebo pozdějj ano.
Naše kamarádka, inteligentní, vtipná, altruistická, (zbožná), zcestovalá byla ještě ve svých 70. letech na výši, pak začala mentálně slábnout (zhruba s COVIDem) a dnes v 78 roku je domácí prakticky spící ležák a potřebuje denní ošetřovatelku.
Je to k pláči a k uzoufání.

Když si někdo zachová dostačující intelekt ještě v 80., tak si může gratulovat. Konce životů nejsou veselé.

ani ses nedotkl tématu, které jsem nadhodila. Jak myslí či cítí člověk, který má v hlavě chaos. Tedy nedovede si již utřídit jednotlivé děje do časové osy, neví kde, co je... jak si takový člověk je vědomý sebe či to že je živý.

Zkuste si to představit... ti kdo jsou suverénní a myslí si že takhle to budou mít pořád a ti druzí prostě jsou víceméně slabomyslní, třeba věřící. Moje máma nebyla věřící. Jak by její mysl reagovala na chos, pokud by věřila... byla by klidnější?

ano

Ani nemusím asi tak nějak je to přesné přirovnání...až na to věřící nevěřící to je úplně v tu danou chvíli..
jedno

jsi si jistý? není zde ještě něco, co dokáže korigovat rozpoložení v chaosu?

tedy jak naše "já" reaguje na chaos... zda úlekem, agresí, rozčilením a hněvem.

Tak dalo by se to otestovat: jestliže o sobě mluví v 1. osobě jedn. č., tak si pravděpodobně vědoma sebe sama je. Ale tady by asi bylo lepší oslovit odborníka. Já sice nějaké zkušenosti mám se snížením úrovně vědomí, ovšem nedokážu odhadnout, jestli tohle je zrovna případ tvojí maminky.

Občas mluvíme my Mnichal takto .

mně spíše trápí to, že člověk si je vědomý sebe sama, ale jednotlivé děje jsou chaotické a neuspořádané. A na tuto neuspořádanost pak reaguje úlekem či jinými negativními reakcemi.

ad ratka:
na tvem miste bych se ve snaze o vcasnou diagnozu obratil na geriatra, psychiatra a neurologa..

maminku jsem předala do rukou ústavní speciální péče. Ale chodím ji tam prakticky denně navštěvovat, chodíme na procházky a snažím se udržet maminčinu mentální bdělost. Když upadá, je nešťastná.

To je největší slabina seniorských domů. Mají skvělou péči, opravdu bez jakékoliv výhrady, maminka je čistá, upravená, nic nikde nesmrdí, 5 x jídlo, obracení v posteli, polohování den a noc. Jenže člověk fakticky ležák nemá dost podnětů.

Mají málo personálu?
Manželka s kolegyněmi při každé možné příležitosti, pokud to počasí dovolí, tak vyvedou/vyvezou celé oddělení. - zůstanou tam jen 2-3 "ležáky".
Pro jedny i druhé je to lepší, než být vevnitř.

ad ratka:
kdyby se jednalo o onemocneni, zacal bych budovat spojeni do budoucna a kuprikladu vytvoril "pametove sesity" se sdilenymi vzpominkami - demence je bohuzel progresivni stav.. drzim palce!

Podotknul bych, že teta Kateřina by to glosovala " člověk je dvakrát dítětem, jako kůň dvakrát hříbětem".

Tak vědomí sebe sama je jenom vědění o sobě samém, takové vědění automaticky neimplikuje perfektní mentální výkon. A mentální výkon úplně nezávisí na vůli člověka, protože se při něm uplatňují psychické funkce, které vůli ovlivnitelné nejsou (paměť, intelekt...). Co se týče negativních reakcí, člověk má prostě tu nevýhodu, že si svých selhání a nedostatků je vědom (díky tomuto vědění), narozdíl od zvířat, ty si z takových věcí nedělají hlavu. Nicméně ve 100 letech je určitá míra mentálních (a nejen jich) selhání a nedostatků normální.

A je schopen to ten stoletý člověk rozlišit a akceptovat? Problém je asi v akceptaci vlastního stavu.

To ale spíš bude individuální. Samozřejmě když si náhle všimnu, že mi už nejde to, co mi dříve šlo, tak je překvapení a určitá nevole nad tím přirozená. Ale to, jak se s tím člověk vnitřně vypořádá; ta míra přijetí toho a smíření se s tím bude asi individuální.
Koneckonců vždyť se můžeš maminky zeptat, co prožívá, co umí rozlišit a co vnímá jako problém.

Někdy se ptát na toto je ,jako když se vidomy ptá slepého co vidí.

Jak myslí či cítí člověk, který má v hlavě chaos.
Nevim, netrpím tím.
Tématu chaos v v mozku člověka jsem se dotkl poznámkou, že vše živé jednou skončí a ten konec může přijít náhle, nebo také pozvolným umíráním a destrukcí. Lidský mozek je velmi komplikované HW s určitou životností, intelekt je SW, který je závislý na dostačující funkčnosti HW.

Spousta lidí má v hlavě chaos a sranda na tom je, že si to mnozí neuvědomují.
To je ratko téma pro neurology a psychoanalytiky. Možná, když budeš hledat ve Webu odpovědi na otázky k tématu chaotický intelekt, že tu odpověď získáš.

Můžeš také začít konkrétními poruchami intelektu, třeba multiple identitou - Dr, Jekyll Mr. Hyde od R. L. Stevensonato vynikajícně popsal. V 19. století bylo tohle živým tématem. M. Shelley stvořila Dr. Frankensteina a ten zas neovladatelné monstrum.
Zkrátka najdeš spoustu odpovědí, ale to, co bys ráda věděla ke konkrétnímu případu asi ne. Zejména to, jak takové poruchy intelektu napravit.

Lidé jsou jen lidé. Ideální tvor je jen vysněnou bytostí, jako jsou bohové, andělé, lidé, koně a tak dále. Člověk je zrovna tak nedokonalý, jako jsou bytosti, které stvořil a které ho obklopují.

Opět k druhé půlce tvého komentáře. To není chaotické, to má systém... fantazijní představy nebo rozdělené osobnosti mají systém. Není to chaos. Má to nějaký příběh.

Dvojité osobnosti mají obvykle problémy až nenávist jedna k druhé. To vede ve vyhraněných případech k tělesnému "sebe"-ubližování. Nebo ke zneužívání drog, od alkoholu po heroin.
Siamská dvojčata, nebo jednovaječná dvojčata mají příbuznou povahu, ale ne identickou.

Lidé mají prostě rozličně "uštrikované" neurony v mozku a každému to myslí jinak a to ve všech směrech. Stačí se kolem sebe jen podívat, dvě identické osobnosti prostě neexistují, asi jako neexistují u dvou lidí stejné papilární linie, nebo pigmentu v oční duhovce.
No a tyhle odlišnosti vedou u mnohých lidí k intoleranci až k nenávisti k markantněj odlišných. Třeba i v sexuální orientaci, v životních názorech atd.

Systém mají stroje, nebo pravidla her, třeba v šachu, nebo pravidla v zákonech a ve státní ústavě. V případu intelektu lidí (nebo ostatních zvířat) bych o "systému" raděj pomlčel. Proto jsou lidé "takoví i makoví'. A nejen lidé, i kočky mají různé mentality a různé schopnosti.

Vezmi se třeba záliby - někdo se cítí šťastný v přírodě, jiný v nákupní středisku, někdo rád něco kutí, jiný lozí po skalách, další rád čte romány ....
Někteří milují dramatické opery, třeba Wagnerovy, jiní romantické jako je Rusalka, či veselé jako Prodaná nevěsta.
No a k tomu různé talenty, nutkání ... lidé prostě jsou různí a každé škatulkování je jen povrchní soud, který může být zcela špatný. Pravidlo "podle sebe, soudím tebe" je vrcholný primitivismus.

a proč mi to píšeš?

Také sebe ptám, proč ztrácím zbytečně čas. Asi "tikáme" moc různě, ty o koze, já o voze.
Měj se.

Tak Ratka tím systémem myslela to, že fantazie, vyhodnocování, a prožívání reality u psychotiků, jakkoli je nelogické, tak není nahodilé, ale je v tom nějaký systém, který je navázán na životní příběh toho jedince. On si věci sice nespojuje logicky, vidí souvislosti mezi nimiž nejsou logické vztahy, ale přesto mezi nimi nějaké vztahy jsou (např. citové, emoční, tvarové...) a v kontextu jeho životního příběhu pak jeho mentální produkty dávají smysl.

Psychózy nejsou poruchami intelektu. Intelekt může u psychotiků šlapat jako hodinky.

Zřejmě znáš nějaké psychopaty, kteří se chovají normálně.
Intelekt se nedokazuje otázkou "kolik je jedna a dvě ?". Nebo si bereš za příklad hlavní postavu filmu Rain Man.

Ten uměl dokonale počítat...

Spíš měl fenomenální, nebo kouzelnou paměť.

Psychopat a psychotik jsou každý něco jiného. Psychopat se klidně i dovede chovat normálně.
To že se někdo nedovede chovat normálně, ještě neznamená, že má něco s intelektem. V genezi duševních chorob nehraje intelekt roli. Psychopat i psychotik může být velice inteligentní.

Normálně se chovajícího člověka označíš za psychopata ?

Jistě že jo, jestliže trpí psychopatií. Jsou psychopati, co se svou nemocí umí zacházet a chovají se normálně (R. Honzák říká, že ve vězení skončí jenom ti hloupí psychopati).

Psychopat jako specifická odchylka s důsledky pro vnímání, rozhodování i jednání.
„Psychopati jsou tvorové odlišující se od obyčejných lidí tím, že nemají strach. A mají oslabené i další emoce. Mozek mají úplně stejný, jen některé dráhy v něm jsou nefunkční. Je to jediná psychická odchylka od normy, kterou lze objektivně potvrdit. Na tom, zda budou predátory, parazity nebo úspěšnými a prospěšnými tahouny společnosti, se podílí rozložení dalších vlastností (agresivita, antisociální rysy, nebo na druhé straně altruismus, stupeň ambicióznosti, umělecké sklony, aj.). Nejvyšší počet bodů v Hareho testu psychopatických kvalit dostali američtí prezidenti John F Kennedy a Bill Clinton. Vysoko by jistě skóroval první muž na Měsíci, Neil Alden Armstrong. O našich vůdcích jen dobré s nadějí, že už jde o efektivně mrtvé muže.“

Mimochodem v téhle přednášce, co jsem dával v příspěvku na nějž reaguju, se dozvíte, jak je to s těma psychopatama, že to automaticky neznamená zlého, bezohledného člověka. Lze se tam dozvědět spoustu zajímavých věcí; na konci Honzák zodpovídá otázku, proč si volíme politiky, u nichž víme, že nám lžou (proč máme tendenci volit si psychopaty jako své zastupitele a vůdce).

Knihu Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, kterou zmiňuje, jsem si kdysi dávno pročítal a vzpomínám, že tam autor-psychiatr popisuje příběh, jak mu jednou skupinka lidí přivedla na kliniku člověka, o němž říkali, že je posedlý zlým duchem. Tak ho prý vyšetřil, a poté těm lidem konstatoval, že tedy u toho člověka žádného ducha nenašel, ale že u něj objevil silný komplex a že se ten člověk nijak neliší od jeho pacientů (nepamatuju se už jestli paranoidních nebo hysterických nebo jakých konkrétně). To taky může sloužit jako ukázka toho, jak to s těma duchama vlastně je.

Moje máma nebyla věřící. Jak by její mysl reagovala na chos, pokud by věřila... byla by klidnější?

Všichni pobožní řeknou unisono "ANO !!!, nebo Amen".
Ondi řekne, že neví, jak by reagovala, kdyby v něco konkrétního věřila.
Víra je neodmyslitelnou částí intelektu všech zvířat, tedy i člověka. Jelen bojuje s jelenem, protože věří, že toho druhého přemůže a získá jeho srnčí harém. Rusácký autokrat spustil před lety zbytečnou válku, protože věřil, že lehce zvítězí nad Ukrajinci a že věřil, že mu takové vítězství přinese věčnou slávu.

A člověk, ten je ze vší věřící zvěře, ten nejvěřitelnější. Prostě věří kdejakému blábolu.
Když si v zimě koupí dovolenou na léto v Egyptu, tak jen proto, že věří, že cestovka dodrží příslibům, že zaplatí let tam i nazpět, že pokoj v hotelu bude obyvatelný, že mu dovolenku nezkazí počasí, zloději, teroristi a také že ho zdraví neopustí a on si dovolenku užije.

Bez víry by člověk kolikrát ani z postele nevylezl. Ale i tahle skálopevná víra může dostat trhliny, postižený dostane depresi z toho, že mu nic nevychází a že se mu po smrti vše vydaří.

Té poslední větě nerozumím. Proč by měl dostat depresi z toho že mu nic nevychází? Jako věřící by to prostě nebral moc vážně a důvěřoval že vše je jak má být. A deprese by nedostal.

Ono tohle rozebírání do důsledků je vlastně procesem uvědomování, resp. procesem rozšiřování vědomí (tedy za předpokladu, že se člověk umí podívat do sebe a chápe, o čem se mluví).
Vědomí je proces uvědomování. Uvědomování je představování vjemů subjektu, který dokud je "zří" (má ve své pozornosti), dotud jsou vědomé.

Co se týče tvé maminky, zmatenost může být asi různého typu, dovedu si představit zmatenost jako důsledek ztráty paměti (všechno se zdá být neznámé), nebo jako důsledek snižování intelektuální činnosti (neschopnost dávat si věci do souvislostí), nebo jako důsledek neschopnosti rozpoznat vzpomínky jako vzpomínky (prožívání minulých událostí jako současnosti)... Tady bych asi poradil obrátit se na psychologa, popsat mu chování tvé maminky a požádat ho o osvětlení toho, co se jí odehrává v hlavě, a o udělení rad, jak s maminkou nejlépe jednat.