ad soucet:
diky moc za odkaz! docela mne potesilo, ze se me cteni shoduje s tim, co je
uvedeno v sekci vedecke nazory:
a sice ze "podle moderní dokumentární hypotézy byla
báseň původně samostatným textem, který deuteronomista vložil do druhého
vydání (ze 2), textu, který se stal Deuteronomií (tj. byl dodatkem v
'Dtr2'). Báseň, obsazená částečně v budoucím čase ,
popisuje, jak je Jahve vyprovokován k potrestání Izraelitů kvůli jejich
odpadlictví , což má za následek zničení Izraelitů.
Předpokládá se, že Dtr2 byl vytvořen jako reakce na to,
že Judské království bylo posláno do babylonského exilu ,
a tedy na pozitivní výhled Dtr1 (předpokládané první vydání
Deuteronomia) a návrh na nadcházející zlatý věk, který
již poněkud není vhodný. . V důsledku toho báseň odpovídá cíli Dtr2,
ve zpětném účtování izraelského
neštěstí, a skutečně mohla být složena v podobné
době. Ačkoli židovské i křesťanské zdroje
tradičně připisují Píseň Mojžíšovi,
podmínky, které báseň předpokládá, znemožňují podle
kritického komentáře její autorství v mozaice. Exodus a
toulky divočinou leží v dávné minulosti. Spisovatelovi současníci se o
nich mohou dozvědět od svých otců (verš 7). Izraelité jsou usazeni v
Kanaánu (verše 13–14); uplynul dostatek času na to, aby nejen upadli do
modlářství (verše 15–19), ale aby byli přivedeni na pokraj záhuby. Jsou
tvrdě tlačeni pohanskými nepřáteli (verš 30); ale Jahve
slibuje, že zasáhne a zachrání svůj lid (verše 34–43)."
versus me:
ten text ma nejenom jedinecnou formu a jazyk, ale predevsim je retoricky
zacilen na svuj teologicky duraz / budoucí osud Izraele.. co se tedy me
hypotezy tyce, tak jestlize plati, ze textove revize prepisovaly historii
povetsinou ve snaze vysvetlit prusery minulosti, v tomto pripade zniceny Jahvuv
chram / Jeruzalem a lid v exilu, mam celkem dost problem se nechat presvedcit,
ze se jedna o Mojzisova "slova na rozloucenou", jestlize je v textu pouzita ve
starovekem svete rozsirena literarni technika / prostredek k autorizaci
poselstvi v podobe vkladani proslovu do ust osobnosti / autorit - praxe, kdy si
autori udelaji z predka kurvicku a pouziji ho k prosazeni svych teologickych
pozic, respektive ideologii.. vsimni si treba, jak "autor" Deuteronomia nechava
Jahveho a Mojzise furt dokola akcentovat dulezitost dodrzovani prikazu, a to ve
stylu "kdyz to neudelate, prijdete o zemi a zivot, takze poslouchejte zakony a
prikazani" / interpretace zkazy a porazky jakozto primeho dusledku Boziho hnevu,
za ktery vsak nemuze samozrejme nikdo jiny, nez clovek - jakoby sveho druhu
externalizovany akt sebeobvinovani s kulturnim vyznamem utrpeni.. co se toho,
jak vyhnanci celili ztrate sve vlasti, tedy o obdobi exilu, tyce, toho bohuzel
opravdu moc nevime, ale dle meho nazoru se obavy z ohrozeni kulturniho zivota a
identity, zpretrhani vazeb a predevsim ze ztraty viry v Boha svych predku vedlo
autory Deuteronomia, kteri dost dobre mohli byt sami v exilu, k uceni
spoluexulantu a psani prave ve snaze onu identitu zachovat