Rozcestník >> Náboženství >> Bohové jste

Každý to vidí jinak, já bych mu nechal jeho sny a přání. Třeba se už těší k otci do království nebeského. Já tam nepatřím, takže všem přeji, kdo tam chce, ať je spokojený a ať najde co hledá.
Popravdě se ještě zaobírám tou včasností. A napadá mě jedna otázka, stála by si o to, aby tě teď tvůj bůh k sobě povolal? Pokud zapochybuješ a řekneš ne, pak přemýšlej v co vlastně věříš a z čeho máš strach. Zda tvá víra je skutečná a neotřesitelná. Protože pokud o ní stojím, měl bych jí brát se vším všudy a všemi důsledky.

Jako že natáhnu bačkory?
Tak umřít musíme všichni :-).

Ty jo mně už umřeli na covid dvě sousedky a jeden soused a to asi nevím o všech, to nás ubejvá, to je asi že postupné vymírání lidstva, nebo co..

Teď to vypadá hloupě. Já ti samozřejmě přeju dlouhý a spokojený život, jen se ptám, kam až sahá tvoje víra. Co se týče koronaviru, je to hrozné. U nás to nikdo nedodržoval a myslím že se i posmívali tomu, když jsem na vsi nosil respirátor, když jsem někoho viděl. Bylo tam živo, skupinky, jako by žádná pandemie nebyla, smích a děti do toho a už týden je ulice prázdná. Teď asi zase přijdou opačné reakce, jak to, že on se ještě nenakazil??? Lidé, co s nimi naděláš? Nic.

Myslel jsem to jinak. Vůbec to neber takhle. Jen mě zajímalo, zda by si ve vší spokojenosti opustila tento svět, když věříš, že tam někde na tebe čeká nebe? Nebo jestli jsou tam nějaké obavy a teď se ti nikam nechce, ani do nebe i kdyby to bylo to nejideálnější, co je vůbec možné podle tvé víry. Jestli by ses tady všeho dobrovolně vzdala a odevzdala se vyšší moci, bez lítosti. Hned.

Moc o tom nepřemýšlím a nedávno jsem řešila že nechci být na světě na což je asi že diagnoza :-).

Tak záleží na tom, co to vyvolalo, může to být i tím coviem.. .deprese. Pokud je v tom láska, pak se kvůli tomu netrap, to za to nestojí.
Žij a naprav své chyby a snaž se pomáhat druhým, vím někdy je vše marnost a přesto a nebo právě proto...** je třeba žít**

Do nebe??? Do pece kde z nás udělají jen pár hrstech popela.

Neměli bychom se rouhat... a dávat si pozor i na svá přání, protože se vyplní i ta která nebereme na vědomí ale tam někde v podvědomí doutnají (podpalují)

Mám jiné vidění světa a to není o strachu. Respektuji, že to má každý jinak. Jen lituji cesty, která je krkolomná a plná kamení z vlastního přesvědčení. Já si klacky pod nohy házím nerad:-)

Ja by jsem to neřešil tady :-) ale když mně Ti katolíci všude blokují, tak musím :-), mohu, když mám k tomu co říct, že jo:-)

Nemá cenu se s nimi hádat, oni to mají své vidění světa a čekají za své chování tady na tom světě spravedlivý soud a já jim ho přeji. Sám nevěřím ani na peklo ani na nebe. Když vidím, kdo všechno se do nebe chystá, pak by to tam pro mě nebylo. raději půjdu jinam a sám bez nějakých soudů. Nestojím o soud, pokud soudce navozuje situace, pak je to jen hra a já ji nechci hrát:-)

Vidím to od nich jako jejich neschopnost diskutovat, mají něco naučené a slepě tomu věří asi že a když by měli řešit něco jinak tak zamknou dveře, ale i srdce.

Mám za to že často zapomínají na lásku k bližnímu a tím neustálým omlouváním chyb, třeba i v kostele, zapomínají, odkud jejich problémy vycházejí, kde se rodí. Tam musí začít, pokud chtějí, aby i jim království nebeské.

To jako my katolíci? A nejste trochu padlí na hlavu :-)))

Jo jsme .-) ty jsi tu mezi nima bílá vrána, neboj :-).

Já jí ještě neviděl, ale vrány mám rád:-)

Sem včera viděla, to sem ještě neviděla :-).
Asi se to sem moc nehodí..

Se podívej třeba na bratra Jonatana1. Je pro tebe vzorem, nebo jemu podobní, kteří si ani nevyslechnou cizí názor a první, co je je hrubá urážka bez toho, že by takový člověk vůbec konal jak je mu přikazování jeho vírou.

To mi oznamuješ nebo se ptáš?

Spíš se ptám:-)

Aha, ptáš se. Když h fakticky vůbec neznám, proč by mi jako měl být vzorem. Jaks na to vůbec přišel? Tobě je vzorem každý ateista?

Usiluje o to samé a on si myslí, že bude spasen.

U ateistů je to stejné, usilují o osvobození se od víry či její úplně rozmetání a myslí, snad doufají, že si tím vylepší svůj život. Proč by to jinak dělali že jo.

Já si myslím, že každý v něco věří. V Boha, v lepší zítřky, ve štěstí, v evoluci, v kreacionismus, v to, že jednou bude milionářem, v lásku, v dobro, ve své znalosti a dovednosti, v universum, které nepotřebuje jméno a nevyžaduje oddanost a poslušnost, ve zdravý rozum, ve své děti, že zítra vyjde slunce, že skončí coronavirus a bude lépe. Je toho fůra v co se dá věřit:-)
Pak je tu víra individuální a skupinová, či kolektivní. Každý věřící má svou individuální víru, která se vždy liší od té skupinové nebo kolektivní. Proč? Je to logické, určité věci chápeme každý po svém. Je to jako s knihou a filmem na motivy knihy. Znáš knížku a pak se podíváš na film a říkáš si, jaký packal to dělal? Je to úplně o něčem jiném. Takhle to tam není a autor chtěl říci něco jiného.
Bohužel často, individuální věřící neříkají své názory nahlas, aby se jim někdo kolektivně nesmál a pak jsou tu další, kteří navenek drží basu a posmívají se spolu s ostatními. Večer, když si sundají masku své kolektivní víry, nebo ve vypjatých situacích si třeba své chování uvědomují a pak řeší dilema. To je nejhorší, co může nastat a nikomu to nepřeji. Proto je lepší neorganizovaná víra, která si sama hledá vlastní cestu. Taková cesta nesmí ohrožovat ostatní a hlavně musí něco přinášet tomu, kdo po ní jde.

K poslední větě, to je takové vykličkování z odpovědnosti. Jen aby se člověk nemusel veřejně přiznat kam patří, co je jeho hodnotový systém, snaha se vyhnout otázkám... prostě nějak to bude, ale nikomu do toho není.

Já přílušnost ke konkrétní církvi přirovnávám k manželství. I když není vše ideální a mohu mít k partnerovi výhrady, tím že řeknu ano, veřejně se ke svému znám ať v dobrém nebo ve zlem. Prostě je to i pro ostatní znamení, tohle jsme my a na této straně stojím.

To je právě naopak, nevěřím, že máš jen kolektivní myšlení:-))
Manželství někdy vyjde a někdy ne a pozná se to po letech. Někdy je to na papíře.
Pak každý má vždy svou individualitu. Ta bych žádnou žádnou skupinu netahal, tam patříš jen ty sama

To s tím přece nijak nesouvisí. Hodně jsem cestovala, a vím že v jiných zemích je jiná tradice a je také jiné náboženství a to vytváří charakter a tradici dané země.
Již jsem dost stará na to abych pochopila že to co máme zde patří k tomu nejlepšímu a nejcennějšímu a je třea si to chránit. A patří k tomu i naše tradice, historické souvislosti a kulturní bohatství. Na vše můžeme být hrdi. Nestydím se za to že jsem křesťanka, hlasím se k tomu jako k dědictví naší kultury. Opravdu jsem na to hrdá když mohu někam přijít a říct, že jsem z České repubiky a že jsem křesťanka.

Křesťanství je především náboženství, jako každé jiné. Máme tady kulturní památky, různé zvyky, lidové kroje, nářečí, to je pro mě kulturní dědictví, tradice. Křesťanství nás dějinami provázelo a jak na tom bylo, jak se chovalo a zda bylo prospěšné pro člověka? To přenechám k posouzení historikům a individuálnímu úsudku každého jedince. Ať se rozhodne sám, zda mu může přinést, přineslo něco dobrého a nebo ne. Nikoho nemůžeš nutit, aby věřil a pokud to uděláš, pak už opouštíš etické zákony a právě často i postuláty na kterých stojí víra samotná. To je na tom to krásné, že hlava může souhlasně kývat a přesto mysl si myslí své.
Klidně můžeš říci, jsem z České republiky, tvá víra s tím nemá nic společného. V cizině stejně nejvíce slyší na to "jsem z Československa" a většina cizinců ví i kde bývalá společná vlast leží, mám vlastní zkušenost

Nikoho k ničemu nenutím, to je to poslední... nemám ráda ani když někdo něco nutí mně.

Tak jsem to nemyslel, myslím to obecně. Vira je pro mě individuální věc a nevysmívám se žádné.

víra je individuální, nemůže být ani jiná pokud ji uznám jako nejhlubší intimitu. Ovšem i jako vyjádření hluboké intimity a osobní spirituaity by měla lidi zbližovat nikoliv odcizovat. V tomhle jsem asi idealistka. Věřím že křesťanství tedy takové to jednoduché katolictví lidi sbližuje.

Ja spíš zažívám že Slovo Boží zbližuje .

Přesně tak, to zažívám. Protože vnitřně člověka projasňuje.

Se vším souhlasím, krom té polední věty. Ta už je sporná a ať si každý udělá obrázek sám:-)

No právě, já za svůj život toho odzkoušela tolik, že nakonec mi zbylo to kde jsem... nic jiného mě nepřineslo tolik pokoje.

Pokud ti to pomáhá, pak u toho určitě zůstaň. To je to nejlepší, co můžeš v životě udělat.

Matouš 7
14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Asi tak:-)

Mám stejný názor. Komu ale není s hůry dáno, ani v kostele nekoupí.

Mohu říci, že na tomto chatu je to ještě patrnější, myslím ten rozdíl mezi tím, co mnozí hlásají (o jim jejich víra ukládá) a o ve skutečnosti dělají.

Já bych nedokázal žít takový dvojí život, vyrovnat se s tím, to chce odvahu a nebo si vůbec nic nepřipouštět.

Včera jsem měla hezkou myšlenku, proto nemají katolíci a svědci rádi jméno Boha živých JSEM (Exodus 3/14) protože by museli vyznávat Boha v sobě a to by neuživilo jejich Aparáty a proto to ani nemají v osnovách jejich učeních, kam by s takovým docela obyčejným Biblickým učením přišli :-).
JSEM a bližní své tak jako sebe :-), nijaký Aparát se do toho nevejde:-).

Po definicích se žádá, aby definovaly. Pokud nejsou odrazem něčeho, co známe, pak si každý jednotlivec vytváří vlastní názor a skupina vlastní definici, takovou, aby jen ta jejich byla správná. K tomu musí mít určité atributy - hlavně přitažlivost, zajímavost, zvláštnost, nové pojetí, složitost v jednoduchosti, nebo jednoduchost ve složitosti, měla by vymezovat, ohraničovat, či vydělovat danou věc. Pokud jde o víru, je to velmi složité. I já mohu říci jsem. Jako vyjádření své existence bez přívlastků, jako hinduistické nebo budhistické ÓM - tedy jedno jest. Také ve významu "jsem, který jsem". Jiný nebudu, či ve smyslu do toho jaký jsem ti nic není:-)

Však o to právě že jde že to může říct každý, jinými slovami vlastní to každý.., o tom je Bible, k tomu se váže Desatero přikázání které se taky začíná slovy: Ja jsem..

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%93m
Vlastně to dosvědčuje že je jenom jeden Bůh :).

Nemyslím si, je to výraz soustředěné povšechnosti:-)
Kdyby bylo jedno, nepotřebovalo by vysvětlovat.

No ale vyvést z omylů může.

Co je to omyl a kde je pravda? Pak je ještě potřeba se zamyslet, zda je pro tvou víru stěžejní počet bohů, nebo výsledné dílo:-)

Naše "jsem" je pravda a je totožné se jménem Boha živých. hm..

Naše jsem?
Jsem má jen jednu podobu:-)

To asi že dvě :-)

Je trojediné?:-)

..člověk muž a žena je obraz a podobenství Boha.

Pak není důvod hledat jedno nebo více:-)

Člověk je jeden ale mužem a nebo ženou je a u Boha to bude asi že také tak, jak jinak.