Rozcestník >> Náboženství >> Slovo Boží

Začíná se tak i Biblické Desatero : Ja jsem...

Deuteronomium 5
Dt 5:6
Já יהוה jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl .... z domu otroctví.
7 Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.
8 Neuděláš si tesanou modlu jakékoliv podoby toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.
9 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim sloužit, neboť já יהוה, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,
10 ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkázání..

(Katolíci si to ale změnili na něco jiného :-))

Aby jsem vyšla z otroctví tak to nemohu sloužit Bohu rodu mužského :-).

Rozumím tomu tak: Ja jsem a bližní své jako sebe :-)

A neb : Co nechceš aby činili tobě - nečiň ty jim.

Přehled od AI
Tato věta, známá jako
zlaté pravidlo (v negativní formě), je základním etickým principem vzájemnosti, který nabádá k ohleduplnosti a empatii. Znamená to, že bychom se měli vyvarovat jednání, které nám samotným ublíží, pokud by je druzí aplikovali na nás.

Původ: Pravidlo se objevuje v různých podobách v mnoha kulturách a náboženstvích. V Bibli je formulováno například: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“ (Tob 4,15).
Filosofie: Konfucius toto pravidlo definoval jako základní zásadu, kdy člověk nečiní jiným to, co nechce, aby činili jemu.
Pozitivní forma: Existuje i pozitivní obměna, tzv. „Čiňte druhým všechno, co byste chtěli, aby oni činili vám“ (Matouš 7:12).
Význam: Jedná se o návod k morálnímu a etickému chování, které pomáhá udržovat pozitivní mezilidské vztahy tím, že člověk přemýšlí o důsledcích svého chování předem.

Toto pravidlo je považováno za univerzální morální zákon, který je aktuální i v moderní době.

Katolíci si toto biblické desatero změnili na zcela něco jiného, to asi jenom proto aby mohli uctívat modly :-)?

Bůh a nebo Bohová mně vedli aby jsem to uměla i mohla rozeznat :-).

Bohová je zřejmě Ruach:

Přehled od AI
Výraz
Ruach ha-Kodeš (Svatý Duch) je v hebrejštině podstatným jménem ženského rodu. Ruach (duch/vítr/dech) je ženského rodu, přestože se v některých mystických či teologických souvislostech může setkat s mužskými koncovkami (např. v plurálu). Tento jev podtrhuje specifický, často matěřský nebo tvůrčí aspekt božské přítomnosti.

Hebrejský původ: Slovo Ruach (רוּחַ) je primárně ženského rodu.
Teologický význam: Zatímco v češtině je Duch svatý rodu mužského, hebrejské pojetí Ruach ha-Kodeš jako ženského principu zdůrazňuje oživující, pečující a tvůrčí sílu.
Kontext: V rabínské literatuře a mystice (kabale) je tento aspekt Ducha svatého spojen s božskou přítomností (Šechina), která je rovněž chápána jako ženský aspekt Boha.

Toto vnímání odráží hlubší jazykové a teologické nuance, které se liší od západních křesťanských tradic.

Tak to je dobrý - to asi že katolíci si překabátili i Ducha :-)

Kdo vi jestli je to rouhání udělat si z Ducha mužského :-).
Neb je psáno:
Matouš 12, 31Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.
Matouš 12, 32I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
Marek 3, 29Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“
Galatským 5, 17Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim.

Když křtili Ježíše tak Duch byla ještě co by holubice z nebe :
Lukáš 3
21 I stalo se, když se křtil všecken lid, a když se pokřtil i Ježíš, a modlil se, že otevřelo se nebe,
22 A sstoupil Duch svatý v tělesné způsobě jako holubice na něj,

A potom se něco pokazilo :-)?

Tak že správně by mělo být :
Lukáš 1
34Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“
35Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatá a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.