Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

K.H. Borovský kdysi glosoval, odkud se vzalo slovo Rakousko. Prý od raků, kteří lezou nazpátek. Rakousko - za jeho časů - bylo konservativním státem, kdežto Havlíček a tehdejší pražská kavárna byly pochodní pokroku.

Co by dnes Havlíček řekl na českou společnost ?

veškeré vaše příspěvky, by se měli tesat do kamene
neuvěřitelný přehled a rozhled
do budoucna to vidím tak, že až budou příští řádné volby
přijde na lámání chleba
hyň sa ukáže
Pán Bůh s náma a zlé pryč

Pan Vitásek sem dal již mnoho příspěvků. Odkud chcete brát ten kámen??

Moje maminka zažila válku, kolektivizaci a spoustu dřiny v zemědělství. A taky konec svého života v blahobytu.
Říkala, že lidé by měli Pánu Bohu děkovat za to jak se mají, takhle jako dnes se jejich předkové nikdy neměli.
Místo toho jsou kostely prázdné a hypermarkety plné. Může tohle dále pokračovat ?

A to si představte,že jsme stále zdaleka nedosáhli úrovně vyspělého Západu!
Každopádně jste na omylu,pokud pokládáte většinu našinců za bezduché obdivovatele věcí movitých.Soudit pouze podle přítomnosti v kostele by bylo mylné.Zpověď a odříkání Otčenáše,samo o sobě moc neznamená.

Po roce 89 tady byl - oproti tomu Západu- největší deficit kultury, a to v nejobecnějším slova smyslu. Všichni se chtěli mít jako na Západě, mít platy jako mají Němci, kultura se nějak opomíjela. Dnes je vidět, že i v tom se hodně změnilo. Stačí se projít nějakým satelitem, kterých je kolem velkých měst plno a podívat se na architekturu rodiných vilek a domů. Je to něco úplně jiného než bylo před třiceti lety.
Komunisté se to snažili nazvat podnikatelským barokem. Jenže Werich kdysi prones, že "baroko je přece pěkné pro oko". Je tady ve společnosti mnohem větší vkus než byl kdysi.
Pokud se týče náboženského života, tak ten skoro vymizel. Před 60 lety touto dobou byly navečer májové v kostele. Kostel byl ve všední den plný lidí, jako v neděli. Dnes už se ani májové nekonají. Náboženství v lidských dějinách lepilo společnost dohromady. A to nejen ve středověku. Chabá účast na bohoslužbách je dokladem krize náboženství. A tato krize může (v budoucnu) být pro společnost fatálnější než nějaká ekonomická krize.

Podnikatelské baroko nepokládám za výraz, se kterým přišli komunisté. Je to nevkus začátku 90tých let, kdy rodinné domy, vily a satelity navrhoval kdekdo a do staveb se odrážel "vkus" majitelů, nikoli architektů. Poměrně rychle se to zkultivalo a už kolem roku 2000 tento nevkus pomalu začal mizet.

Tahle opakovaná ,nesmyslná míra pohrdání ,se ani nedá číst!
Jediné,co v naší předlistopadové normalizaci nikdy žít nepřestalo,byla právě kultura! Od literatury,přes výtvarné umění,film až po všechny divadelní formy.
A stále nerozumím tomu "efektnímu" klišé,že se našinci chtějí mít jako na Západě,ale nic pro to nedělají a podle vás na to ani nemají buňky - asi,že málo chodí do kostela.Dávat za příklad život z let šedesátých dává pramalý smysl.(Před šedesáti lety byl r.1963 a to už dávno tuzemský náboženský život zmíral na úbytě.)

V roce 1963 možná tak v Praze, ale na Moravě nikoliv.
Vzpomínám si jak jsem každé ráno před vyučováním chodil do místního kostela ministrovat. Po mši jsem někdy s farářem chodil zaopatřovat nemocné. Byla ještě tma a já šel v rochetce s lucernou a zvonečkem. Když šel někdo proti nám, tak jsem zvonečkem zazvonil a lidé poklekli a pokračovali v chůzi až jsme přešli. Do školy jsem pak přišel třebas o dvě hodiny pozdějí, nebyl to problém, byl jsem automaticky omluven. Tak vypadal život v šedesátkách na východní Moravě.
V 70.letech byla už úplně jiná situace.Lidé vzpomínali na dobu 50.let kdy se dřeli prakticky zadarmo. Možná taky proto, že ( z náboženství, z kostela) věděli že se nesmí flákat, že lenost je hřích. Tehdy ještě nebyla nároková společnost a zadarmo nikdo nic nedostal.

Knihy Mńačka,Śkvorec­kého,Kundery,Hra­bala,či filmy Formana,Vláčila a Chytilové,nebyly jenom pražskou výsadou.Vztah k církvi byl individuální-kupříkladu já jsem v Praze chodívala do evangelické nedělní školy.

Na moravském venkově na začátku 60.let minulého století byl život z víry masovou záležitostí. Samozřejmě, týkal se především málo vzdělaného venkovského obyvatelstva , které tehdy na venkově naprosto převažovalo.

Dnes je úplně jiná situace. Na bohoslužby dochází méně než 10 % obyvatel. S tím rozdílem, že jde většinou o vzdělanější lidi.

Odnáboženštění společnosti však nebylo (jen) dílem komunismu. V 50.letech, v době pronásledování věřících, byl odliv z kostelů malý. Nastal až v 60.letech. Podobné procesy byly i na Západě.

Češi měli k víře vždy zcela specifický postoj, i za první republiky, Rakouska - Uherska a dávno předtím. Bohužel v mojí generaci ( škola v 70tých a 80tých letech ) se o duchovnu, Bibli, atd. ve školách vůbec nemluvilo, na rozdíl od stávek v Bulharsku v 19tém století, které jsme se museli i s daty naučit. Člověk to doháněl samostudiem. Socialistické školství u nás bylo zaměřeno vychovat z člověka výrobní nástroj, ne svobodnou bytost.

Někteří rodiče nejspíš nechtěli dětem návštěvou kostelů ještě víc komplikovat situaci - už takhle složitou poučkami,o čem nesmějí mluvit na veřejnosti. (Mě to evangelictví prošlo,v rodině polit.vězně už se nic moc pokazit stejně nedalo.)

Je zajímavé, že Češi byli v 19.století více nábožensky orientováni než Němci. Na bohosloveckých seminářích převažovali česky mluvící studenti nad německy mluvícími. Všiml si toho i Hitler, který varoval před odnárodňováním Němců v tehdejším Rakousku z kazatelen. A nejen Hitler, ale i někteří představitelé vrcholné aristokracie, třebas Ferdinand Habsburský, si toho všimli a dokonce to i vítali.
Němci byli více ovlivněni skeptickou filosofií Nietzscheho, Schopenhauera než Češi.
Vše se ale otočilo ještě před první válkou, s nástupem mladočechů. Vítr z Německa dofouknul do Čech.

Když vidíme,co lze ve jménu víry napáchat,má oddělení státu a církve svoje jednoznačné výhody.Zejména v demokracii,kde si každý může svoji cestu víry bez překážek najít.

Byl to i vítr z Francie a Ruska, tehdy se mluvilo o osvobozeném člověku. Je fakt, že německé nacisty křesťanské náboženství vůbec nezajímalo. To židovské považovali za předchůdce marxismu. Logiku to nemá, ale je to tak......

Národní socialisté v Německu byl extrém a to z 20.století.
Vytvoření moderního národa ( Němců, Čechů, Slováků, Italů...) nebylo v 19.století zas tak jednoduchou záležitostí. Souviselo to se společenským vědomím, které v těchto zeměpisných šířkách bylo dáno konfesně. Vytvořit ze Slováků národ, zavést spisovnou slovenštinu znamenalo překonat na Slovensku konfesní rozdíly. Evangelíci na Slovensku chtěli slovenštinu kodifikovat jinak než katolíci.
Podobné to bylo na dnešním území Německa, Prusko byl evangelický stát, ale chtěli se rozšířit o další německy mluvící země, obydlené katolíky.
Rovněž na území Itálie byl Papežský stát a papež chtěl nadále hrát rozhodčí roli na Apeninském poloostrově a Garibaldi si to představoval jinak. Výsledkem byla občanská válka a vznik ministátu Vatikán.
V Rakousku chtěli v roce 1848 Velkoněmci spojit Rakousko s Pruskem a vytvořit Německo. To se samozřejmě nelíbilo Habsburkům, kteří chtěli zůstat u moci. Spory se rychle přelily do náboženské oblasti a Bismarck vyhlásil katolíkům kulturní boj. Za pravé náboženství národa, ve kterém se narodil Luter, bylo prohlášeno protestantství.
Náboženské spory od německy mluvících obyvatel se přelévaly k Čechům. Mladočeší označili katolickou konfesi za náboženství cizí Čechům, za autentickou označili českou konfesi a Husa. Tím vyvolali podobné spory které běžely v Německu.
Mladočeši sice zanikli, avšak stali se inkubátorem českých politických stran: především národních socialistů a agrárníků. Ti pak převzali rétoriku a program mladočechů, která pak ovlivnila strany poúnorové Národní fronty.

odpověď asi znáte, tak pro ostatní..

Sekera je už na kořeni stromů;
a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
(Jan Křtitel)

Ale kde vzít novodobého Jana Křtitele?

Třebas jej přinese (blízká) budoucnost.

Tuhle otázku může pokládat jen někdo, kdo si představuje, že bohatství přichází do Boha. Bohatství ovšem přichází jen a jen s růstem racionality lidské práce.

Bohatství může pocházet od Boha, od ďábla, z pilné práce, z výjimečných schopností, ze servility a vlezlosti, z náhody a stěstí, ze souhry okolností.. Je to různé, ne jen růstem racionality lidské práce. Někdo třeba vyhraje v casinu, v kartách, nebo v Eurojackpotu. 🙂

Nikoli. Bohatství vzniká lidskou prací, je až druhotné, kdo s ním a jak nakládá. Takže než vznikl Eurojackpot, muselo hodně lidí pracovat a svoji práci úspěšně směňovat. Bůh a ďábel jsou zástupná slova pro to, mít či nemít "kliku".

exeletně popsáno

Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.

Na to si lze vzpomenout,když člověk prochází náměstími českých a moravských měst a prohlíží domy postavené v závěru 19.století. Jak dopadali jejich majitelé ? Skončili v Osvětimi, jako vyhnanci v Německu, v Jáchymově anebo v emigraci ? Jak si oni představovali ve 20.století budoucnost a jak to vše nakonec dopadlo ?

Za jejich osud nemůže Bůh, ale velmi konkrétní lidé.

Kundera někde napsal: Člověk plánuje a Bůh se směje.

Evangelium podle Lukáše"
„Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ,Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si řekl: ,Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všecko své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ,Blázne! Ještě této noci si vyžadují tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil? Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

Kudera napsal jasnou a srozumitelnou pravdu. Protože v dění kolem nás a mezi námi není jednoznačně definováno, má své varianty a je v něm mnoho náhod. Já se k Bohu neobracím, a řekl bych, že mám stejné štěstí i smůlu, jako lidé k Bohu se obracející.
Řeč ale byla o bohatství. Ty domy na náměstích z 19. století v nemalém počtu zůstaly a dnes jsou opraveny, a je to paráda. A opakuji, bohatství vzniká lidskou prací a kdo s ním jak nakládá je až druhotné.

Žalmy 2:4  Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:

Bůh se směje plánům mocných, jak budou vládnou zemi, potažmo lidstvu

je o tom celý žalm 2

odtud pořekadlo, chceš-li Pána Boha rozesmát, řekni mu své plány
ale plány proti němu

jinak je psáno o plánech, když chceš stavit věž, spočítej si náklady
než začneš stavět, abys stavbu dokončil