Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Jednu Berjozku jsem znala i v Ústí n/L ,ale to byla vinárna,kde bylo stále plno a byla tam k mání skvělá vína.

Mě takové akce za socialismu přitahovaly, třebas prvomájové manifestace. Pozorovat tváře lidí v průvodu i na tribuně. A z těch pohledů vyčíst náladu lidí.
Jak píše ten Hrabal v knize "Obsluhoval jsem anglického krále" že z tváří německých oficírů byla vidět situace na frontě. Konec konců i tom filmovém týdeníku z roku 1942 je na tváři toho Franka vidět, že se válka nevyvíjí dobře.

O podobné situace za socialismu samozřejmě nebyla nouze. Třebas takové oslavy 60. založení SSSR v Brně. Odpoledne skončila práce o dvě hodiny dříve a my museli pěšky do centra města na manifestaci. Centrum města bylo ucpáno lidmi, my se ocitli někde před kostelem sv. Tomáše. Kolem nás byli študáci a ti tam blbli, projevy nikdo neposlouchal okolostojící se bavili jak uměli a po skončení projevu byl slyšet potlesk jen z tribuny.

Na závěr byl pochod Lidových milicí, nedlouho předtím jsem se vrátil z vojenské služby, ti milicionáři vypadali jako honci vracející se z lovu, anebo vojáci z prohrané války.

Všechny ty akce měly propagandistický účel, avšak (nepříznivě se vyvíjející) realitu nešlo zastřít. Jak v tom roce 1942 , tak i o 30 let později.

Já jsem to také měl rád, připadalo mi to hrozně komické a třeba budovatelské písně z tlampačů, alegorické vozy, projevy plné frází, atd. mě dokázaly rozesmát víc než nějaká komedie. Bylo to tak blbé, absurdní a nepravdivé, až to dostalo nový rozměr.

Ta výstava v roce 1942 zřejmě vcelku pravdivě informovala o životě v Sovětském svazu, rozhodně lépe a objektivněji než Julius Fučík, ale život a poměry v Protektorátu a Německu brala jako v pořádku. Ale nebyl jsem tam, nemohu hodnotit.

Taky jsem chodil, nosil jsem svoje malé kluky na rameni a je zajímala hlavně cukrová vata. Pamatuju si na to jásání, před Grandhotelem v Brně stál rozhlasový vůz a na střeše rozžhavený reportér zdravil tu naše zdravotníky, hned zase naše hrdinné kováky.

Když šli se psy naši Svazarmovci tak zavolal na celý prostor. "Zdravíme naše gynekology" a průvod byl na čtvrt hodiny v pwdeli, všichni seděli s transparenty na zemi a nemohli smíchem dál....

A proč si myslíte,že se většina účastnila z lásky k režimu? Pozorovatelů různého druhu tam jistě nebylo málo,děti to braly jako vzácnou příležitost k blbnutí,dospělí buď flirtovali s kolegy ,nebo se obávali nepřijít.
(Já většinou odjížděla k milovaným příbuzným do Berouna,kde jsem strávila snad nejhezčí chvíle svého mládí.)

"Já většinou odjížděla k milovaným příbuzným do Berouna,kde jsem strávila snad nejhezčí chvíle svého mládí."
Taky si rád zavzpomínám na dobu mého mládi. Byla to doba slušného jednání, bez různých šmejdů a vyčuránků kteří po roce 1989 vytunelovali a následně zadlužili Československo., následně Český stát.

Byla to doba nezpotané totalitní moci vás komunistů, kteří tuto zem zcela zničili, zproněvěřili její minulost, rozkradli její současnost, zničili její budoucnost na nejméně 5 generací dopředu.

Ale byl jsi ještě mladý ...... blbec, nevnímal jsi to.

Občas taky zapoj mozek ne napíšeš ty hovadiny co dáváš na sklo. Něco přečti, nastuduj. Už je to, kdo rozkradl současnost. Copak nesleduješ co se tu těch třicet tři roky děje? Typickým příkladem byl Kellner.

Vy komunisti jste rozkradli stát, minulost, přítomnost i budoucnost.

Kellner byl typickým příkladem úspěšného povdnikatele, převážně vy komunisti jste se pouštěli ro privatizací a rozkrádaček firem

sleduju co se tu 30 let děje. a dokonce tomu, narzdíl od tebe, rozumím.

mazej k tomu psychiatrovi a pak hned si amluvit pořadí v kremační peci, soudruhu

Šmejdi samozřejmě existovali(jeden takový udal mého tátu),ale v mládí to všechno bereš jako starost dospělých a v rámci možností se ze života jenom raduješ.Jinak jsem politiku vnímala po srpnu 68

A co na něho prásknul? Zpronevěru?

Takže už jsi sklouznul k ubohým urážkám?
Opakovat se nebudu,zejména proto,že sklo snese vše.

Já si pamatuji prvomáhové průvody z 50.let. Bylo to něco úplně jiného než průvody z let sedumdesátých. Ti milicionáři s prapory a kalašnikovy byly v těch 50.letech jak z portrétů malířů socialistického realismu. Po osmašedesátém se nějak (bez náhrady) vytratili.
Avšak i v těch sedumdesátkách byla v těch prvomájových průvodech dobrá nálada, zvláště jak vysvitlo sluníčko. Přesto ale tyto akce čím dál tím víc upadaly, zvláště ve větších městech.

Ty slavnostní pochody ve městech se pořádají i v Americe, dříve je pořádala církev. Prvomájové průvody je měly nahradit, ale lidem začaly jít na nervy, jak se začala sledovat účast, nebylo to spontánní, ale nucené.
Radost nemůžeš nacvičit, nebo poručit. Pak už to není radost.
Dělaly se vůbec prvomájové pochody i na vesnicích, že se obešla náves a kolem kravína, nebo se jednalo pouze o města??

V padesátých letech byly na vsi jiné starosti než prvomájová manifestace.
Já byl na 1.máje pokřtěn, Otec mi o tom vyprávěl, byl členem JZD a dostavil se pozdě do práce na pole. Skupinář se ho ptal, kde že byl. On že v kostele. Proč, když přece není žádný svátek ? On mu odpověděl, že byl na křtu syna.
Z tého historky je vidět, že na vsi lidé světili jen církevní svátky, a první máj za svátek nepovažovali. Pole v té době byla plná lidí a tak tomu bylo na prvního máje jako v jiné všední dny. Nejen v 50. ale i 60.letech.

První máje byly v 50, a 60.letech městskými svátky. Moje teta bydlela ve městě a prý se na 1.máje běžně v domácnostech tehdy klepaly řízky a pořádal se slavnostní oběd.
To vše v 70.letech začalo upadat a lidé, zvláště ve velkých městech, odjížděli na chaty.
A to vše se masově projevilo po převratě. Prvomájové ulice se staly kolbištěm anarchistů a fašistů, komunisté hráli spíš menšinovou roli. A většině ty průvody nechyběly, prodloužili si víkend a odjeli do přírody.

Byly to svátky přetvářky. Ze začátku nevím, to jsem nebyl na světě, ale v 80tých letech se svět zcela změnil a chtít po lidech, aby se chovali a jásali jako v letech padesátých, že mají práci a jsou vedeni KSČ, bylo úplně mimo. Čeští komunisté si zřejmě mysleli, že se svět navždy zastaví v sedmdesátých letech, což byl zlatý věk normalizace a přestane se vyvíjet. Přestali se měnit a vyvíjet jen oni sami

V padesátých a šedesátých letech existovalo jakési nadšení, v 70.letech to už většinu lidí politika otravovala. Neviděli v tom žádné východisko.
V roce 89 to byl krok do neznáma, možná do tmy.