Nevím, co by bylo lepší. Ale zajímalo by mě, ve které jiné demokratické zemi vlastní stát pivovar. Tedy jestli ještě někde jinde stát vydělává takto přímo na výrobě chlastu.
Nevím, co by bylo lepší. Ale zajímalo by mě, ve které jiné demokratické zemi vlastní stát pivovar. Tedy jestli ještě někde jinde stát vydělává takto přímo na výrobě chlastu.
V civilisovaných zemích se všude vydělává na chlastu. Formy jsou
různé.
Jako Čech jsem hrdý na to, že umíme udělat dobré pivo a mrzí mě, že
nám nepatří i Prazdroj. Jsou to národní skvosty a považuji je za
bohatství, které máme společné. Rozprodávání skvostů považuji za to
poslední, co se dělá, až když je člověk "na dně" A úplně na dně jsme
nebyli....
Ale proč musí pivovary patřit státu? Copak stát je na to, aby vařil pivo? Státu patří asi 600 sakrálních staveb, k čemu je má? Nač má stát přes polovinu lesů? Stát hospodaří příkladně špatně ve všech ohledech a stačí, když bude vlastnit to co potřebuje ke své funkci, silnice, železnice, vodní díla a jiné celky obecné potřeby. U lesů a těch staveb snad chráněná území a vzácné památky. Ale stát má nyní (pokud se dobře pamatuju na zprávu NKÚ) těch staveb několik tisíc a ani je nedokáže prodat.
Vidíš to, kdysi patřily pivovary městům, města měla právo vařit pivo, od toho názvy mnohých piv dodnes...
Státní podnik dnes není zařízení, kterému vládní instituce
nařizují, co jak má dělat. nejsme v roce 1988. Dnes má státní podnik své
vedení a ministr nanejvýš odvolá a jmenuje ředitele podniku, v závislosti
na hospodářských výsledcích. Podnik je na trhu, musí produkovat a mít
zisk jako každý jiný. Budvar či Lesy ČR jsou klasickým příkladem.
rčení, že stát nemá vařit pivo, je volební blábol Kalouska. Stejně tak
hloupě bych se mohl ptát, proč vaří u nás pivo nějaká zahraniční
banka. Budvar není stát, stát je tam veřejným vlastníkem. a mám k němu
stejnou úctu, jako k soukromému podniku, protože tam pivo UMÍ. O tom, jak by
se to tam mělo dělat jinak, jsou obvykle jen hospodské pindy s polovičními
znalostmi souvislostí a podmínek podniku. Podnik v Českých rukách neživí
zahraniční podnikatele a banky, to je podstatné.
Jiná situace je ve státních podnicích, které provádí státní zakázky,
např. likvidaci znečištěných pozemků, či kontrolují povodí řek a
pod.
V názoru na to, jaké aktivity náleží státu se určitě neshodneme. Stát je forma organizace společnosti a jako takový nemá co vyrábět nebo s něčím hopspodařit kromě toho, co ke své činnosti potřebuje.
My jsme jako státní pojmenovali všechno tzv. společenské vlastnictví, což je myšlenka socialistů. Že to nefunguje se už dnes velmi dobře ví, ale že se pořád dělají pokusy o reinkarnaci tohoto systému společného vlastnictví je pravda i vrámci EU.
Je potřeba, aby naši lidé (nikoliv stát) měli svoje investice taky v zahraničí a aby to bylo reciproční, ne jako se škodovkou nebo Nestlé. Ti kdo to dělají ale nejsou v tom směru ani trochu oblíbení, třeba Křetínský, Babiš nebo Kellner atd., přestože jejich dividendy se k nám vrací a jsou zde investovány. To je globalizace.
Jsou dva extrémy: Jeden zakazoval privátní vlastnictví, druhý extrém
zakazuje státní vlastnictví. Státem vlastněné podniky jsou ve všech
průmyslových zemích prostě proto, že v některých oborech nelze
zabezpečit fungování společnosti či podniku na lákavosti snadného zisku,
což privátní podnikatel obvykle sleduje. Zažili jsme to v překotné
privatizaci v devadesátých letech, kdy řada zprivatizovaných podniků byla
chytře vytunelována a zanikly, cílem bylo dostat se do "balíku"....
Dnešní podnik vlastněný státem, jehož výrobním programem je výroba a
prodej zboží či služeb, je řízený stejně, jako kterýkoli privátní.
Není to v žádném případě dotováno, musí mít zisk na svobodném trhu!
Zisk je zdrojem jeho investic. Není to moloch řízený ministerstvem a dokonce
nějakým stranickým orgánem, jak tomu bylo za reálsocíku.
Vývojem přes státní podnik v USA prošly např. Westinghouse, či firmy
Allan-Bradley. V Německu VW. A pořád patří ke světové špičce.
Dovést podnik na přední místa globálního trhu se daří ojediněle a u
nás to dokázalo několik podnikatelů za 1. republiky, nyní se jich několik
rodí opět.
Ano, asi všude stát vybírá daň z výroby, či prodeje chlastu. Ale o
žádném jiném státním pivovaru nevím, Budvar je tímto unikát. Podle mě
by stát teda pivo vařit neměl. A nebo si dejme do státního znaku místo lva
sud piva, alespoň by ten znak konečně byl pravdivější, páč lva jsem u
nás ještě nikde nepotkal, cirkus nepočítám, kdežto v chlastání jsme
jedničky.
Já hrdý na vaření piva nejsem, protože je nevařím a vařit neumím,
nemám tedy být hrdý na co. Že jsem se shodou okolností narodil zde a mám s
těmi skvělými sládky stejné občanství není důvod k hrdosti, protože
já jsem pro to nehnul prstem. Být hrdý na něco, co dělají jiní
nepovažuji za fér. Je to podobné, jako když je obtloustlý fanoušek
ležící na dyvanu hrý na to, že nějaký sportovec něco vyhrál, nebo dal
gól. Hrdý by člověk měl být jen na to, co sám umí, či dělá. Těm co
to umí ale můžeme děkovat a blahopřát, to se samozřejmě sluší a já
zdejším sládkům ze srdce gratuluji, umí a dělají svoji práci dobře.
Pokud jsem byl pravdivě (což je otázka) poučen v dějopravě na střední
škole, lev se do našeho znaku dostal díky českým žoldákům bojujícím v
některé z bitev kdesi na Balkáně kolem LP 1000. Bili se jako lvi a byl pak o
jejich služby mnoho let velký zájem, lev se tak dostal na jejich prapor, byla
to vlastně taková podniková značka. Co do lemtání, nejsme jedničky. V
Evropě jsou větší vejpitkové.
Co do hrdosti - váš vztah je velmi racionální, nejsou v něm city. Já jsem
hrdý, když ve sportu něco vyhrajeme, vědci a konstruktéři něco
vynaleznou, když má někdo úspěch. Prostě v tom city mám. A samozřejmě
vím, že se jich nenajím. Ale k životu patří...
Spíš proč manažeři dosazení státem nedosáhnout takového úspěchu
jako v jiných nestátních firmách.
Každá úspěšná firma, i když je třeba akciovou společností, potřebuje
nějakého tahouna. Vizionáře. Prosadit někoho takového ve státem
vlastněné firmě je obtížnější než v akciové společnosti.
Podnikové vizionářství není závislé na vlastnictví podniku.
Úspěšnost jeho šéfa je měřena mírou zisku a jeho růstu, nikoli vaším
názorem, či dokonce stranickou organizací, jako tomu bylo za
reálsocialismu.
Než mi budete srovnávat úspěšnost Budvaru a Plzeňského, tak si prosím
srovnejte, kolik bylo investováno, jak je to s kvalitou jejich piva a kam
tečou zisky, zda náhodou Plzeňský pivovar není už jen jednou z montoven,
proti kterým jinde brojíte. Montovnou patřící tuším třetí firmě od
roku 1992 vydělávající v podstatě na jedinečné studni a názvu.