No, já si sebou tak skálopevně jistý nejsem. O povrchnosti jsem se
nezmínil, to sis zase cosi vymyslela. Jsem opatrný, zejména sám sebe za
nějaký etalon kulturního kvalitáře určitě nepovažuji.
Nikdy nezapomenu, jak se podobně sebejistě vyjadřovaly generace před námi,
namonec i dobové filmy jsou toho důkazem. Starší generace vždy měly k
novým trendům výhrady, pochopitelně výjimky byly, jako u všeho. Spíš si
pamatuji takové odsudky o muzice, než o filmech. Pro generaci mých
prarodičů byla vrcholem zábavné hudby dechovka, tedy Čtyři páry bílých
koní, nebo Chaloupky pod horama a cokoli novějšího byly pro ně
nepřijatelné novoty, které nemají budoucnost. Za vrchol filmového umění
považovali němé grotesky a z našich pak toporné předválečné filmy s
Hugo Hassem a šaškárny Vlasty Buriana. Další generace, tedy moji rodiče,
ti zase měli svůj kvalitativní vrchol lenhčí hudby u swingu, nebo
písniček k táboráku, takže třeba Chladil se Simonovou a nebo Japonečka
malá, nanejvýš tvorba Jaroslava Ježka. Beatles, nebo Synkopy 61 už ne, to
byl nepřijatelný kravál. Když jsem si jako puberťák pustil Pink Floyd,
natož Deep Purple, tak jim slézaly nehty a ty komentáře raději nebudu ani
citovat.
To jsou důvody, proč se stále více neodvažuji tvrdit, že rozpoznám
kvalitu v současné tvorbě, hudební i filmové. Myslím si, že ano, ale
jistý si jsem čím dál míň. Co se té módy týče, tam jsi mě přecenila
zcela určitě, v té jsem se nevyznal nikdy a tato oblast mě vůbec
nezajímá. Klidně si navleču vaťák a zmijovku, hlavně že mi nebude zima.
Nikdy jsem nevěděl, kolik knoflíků má mít sako a které z nich se zrovna
letos zapínají. Kravatu naprosto nesnáším, prostě jsem v tomto ohledu
naprostý šufan z dědiny a to myslím vážně.
Jestli ty opravdu dokážeš jít s dobou a dokážeš se orientovat v
současné filmové a zejména hudební tvorbě, pak ti i trošku závidím, ale
věřím ti, jsou takoví lidé.