Ale kdeže... Že to není na věčné časy věděl ten, kdo pochopil
příčiny Pražského jara a věděl cosi o roli a významu
hospodářsko-politických systémů států.
V Československu se vědělo velmi dobře, že musí dojít ke změně,
prokazatelně od roku 1963. Ale nebyli odvážní politici ochotní jít znovu
do toho a riskovat své existenční osudy, jako k tomu došlo v letech 1969-70.
Stačí vzpomenout, jak postupně po 17.11.1989 došlo k hromadným
odevzdáváním stranických knížek, váháním ředitelů, náměstků,
tajemníků a podobných existencí. (Tato opatrnost vlastně dovedla do
vysokých funkcí "dovedy" typu Jakeš, Urbánek a pod.) Byla zde armáda SSSR a
nikdo z politiků si nebyl jist, zda nebude použita v případě další
"kontrarevoluce", vývoj v SSSR byl velmi neurčitelný... Zkuste si
představit, co by se dělo, kdyby neselhal puč proti Gorbačovovi a moc znovu
získali kovaní bolševici! Kolik k tomu chybělo???
Takže revoluce se rozběhla až díky opozici a ulici, které chtěly změny a
věřily v úspěch díky Polskému příkladu.
Pozn. Adamec byl člověk, který by provedl řadu výrazných změn, ale i on
cítil odpovědnost za to, aby nedošlo ke krveprolití. Jakeš a Štěpán, to
bylo holé neštěstí.