Lze být dobrým šéfem anebo dobrým úředníkem. Obojí dohromady je
skoro nemožné a naprostá výjimka, zdaleka nejen u nás. Šéfa firmy je
nutno poslechnout, ví proč něco chce a lidi, kteří to pochopí a
spolupracují pochválí, odmění a ty co to nepochopí potrestá nebo se jich
zbaví. Bez dodržování tohoto normálního principu by se každá firma za
krátký čas položila.
Vedoucí státní úředník ovšem tohle všechno nemusí a z větší
části ani nemůže, protože je vázán systémovými předpisy. Takže pokud
se chová jako firemní šéf, je podřízenými okamžitě obviněn, že si
chce ze státního úřadu (jakéhokoliv) udělat vlastní firmu a jeho
podřízení vytáhnou do boje s cílem ho sesadit. Pokud ovšem státní útvar
správného manažera nemá, tak se příslušný byrokratický celek chová
podle svých naučených pravidel, kterými je především nic nedělat, nic
neměnit, utratit přidělené peníze a podat veřejnosti a médiím hlášení
a vysvětlení, že je všechno v pořádku.
Osobně bych být nikdy nechtěl být manažerem v jakékoliv funkci ve
státním systému. Vyzkoušel jsem si to osobně v Praze, když jsem byl kdysi
přijat do funkce vedoucího oddělení na bývalém Ministerstvu
strojírenství, kde měli tehdy zoufalý nhedostatek nestraníků, Vydržel
jsem tam asi tři týdny, než jsem pochopil, jak funguje takový státní
úřad a rychle jsem poděkoval svým přátelům, kteří mně do té funkce
pomohli a vrátil se do Brna. Za tu krátkou dobu jsem totiž dostal tolik rad,
poučení a výhrůžek, že i přes dostatek zkušeností odjinud jsem zjistil,
že tuto zavedenou nižší byrokracii řídit nejde, že se totiž řídí sama
a kdo nerespektuje její nepsaná pravidla, je jakýmkoliv způsobem odstaven,
vyštípán.
Myslím, že to dnes funguje s jinými lidmi stále stejně a že Babiš,
Dostálová, Havlíček a další mají vzácnou schopnost si s tou squadrou
byrokratů jakžtakž poradit. Jako ve firmě to nejde, tam je snadné
neschopné lidi vyházet, státní úředník má lepší pozici, ve které ho
pevně drží předpisy a zákony včetně toho o státní službě.
Podle toho to vypadá. Resorty se hádají o peníze a kompetence a není
síla, která by je umravnila. K tomu je ještě samospráva, která o vliv
stojí (a který ji samozřejmě patří v první řadě), ale ta má za zády
zase jen státní úřad a peníze, které jen nafasuje v centru, takže se
neustále musí dožadovat spousty povolení a taky těch peněz.
Netuším, co by s tím mohlo pohnout, aby náš stát fungoval jako třeba
ten nizozemský nebo rakouský.