Je tam jedna věcná chyba.
Hranice jsme skutečně obrnili velmi pevně, ovšem ne z důvodu, aby se někdo
nemohl dostat k nám. Bylo to naopak. Hraniční obranné systémy byly
koncipovány opačně, tedy tak, aby nikdo nemohl odtud. Důvodem bylo, že
mnoho lidí si zdejšího blahobytu nevážilo a nedokázalo plně docenit
všeobjímají a láskyplnou péči vševědoucí strany o ně. Ty ploty jsou
zároveň dostatečným důkazem, že jsme svobodně cestovat nemohli, jak zde
jedna paní zarytě opakuje. Přece kdyby bylo snadné odtud vycestovat, tak by
ploty z ostnatých drátů ztratily smysl své existence. A proč oplocovat
hranici proti údajnému vnějšímu nepříteli, když ten mohl pohodlně
projet přes hraniční přechod ve svém Mercedesu? Nakonec, zeptejte se
kteréhokoliv chlapa, co sloužil na vojně u pohraniční stráže, kolik těch
údajných agentů ze západu zadrželi při nezákonném vniknutí na naše
území. Téměř nikdo nikoho takového ani neviděl, byly to jen kecy v Rudém
právu. Ostraha hranic vůči vnějšku měla smysl možná pár let po válce,
pak už nikdy, tedy určitě ne v tak důkladném technickém provedení a s tak
obrovským nasazením ozbrojených sil. Což nám zase dokazují poměry na
hranicích mezi normálními zeměmi, třeba mezi Francií a Německem a
záměrně uvádím tyto země, protože díky II. světové válce určitě
nebyly vztahy mezi těmito dvěma národy asi úplně idylické. Přesto mezi
nimi žádný plot nebyl a po lidech se tam nestřílelo.
Všem, kdo nevěří, jak vypadaly naše hranice, doporučuji zajet si
prohlédnout některé z muzeí železné opony, například Nové Hrady, nebo
Valtice. Není špatné si to prohlédnout, ani většina pamětníků to v
mládí neviděla. Nemohla, protože neměli jsme jen hranice, ale před nimi
ještě tzv. hraniční pásmo, což byl pás široký někde i několik
kilometrů a už do něj byl velmi omezený přístup, byl tam systém propustek
a prověřování, prostě ne každý se tam dostal. Dokonce i vinaři,
obdělávající vinohrady třeba pod Valtickou Reistnou, což je svah přímo u
hranice, byli kádrování a prověřováni, ne každý tam mohl jít okopávat
vinici. Skutečnou hranici, tedy ty pověstné ploty a signální stěny tak
mohli spatřit jen vojáci na hranicích sloužící a lidé vlastnící
nějaký průkaz, který jim umožnil se do hraničního pásma dostat.
Pochopitelně nejbižží místní věděli své.
Schválně soudruzi, vy z vás, kteří jste za socialismu někdy trávili
dovolenou na Lipně, kdo z vás byl na prvavém břehu této nádrže? Třeba ve
Zvonkové, nebo na Vítkově kameni?