Na neděli neco o kultuře. S příchodem svobody po revoluci mám spojenou
jednu zkusenost, a to poznani... porna. Mysleli jsme predtim, kdoví o co
neprichazime, ale moje setkání s (od)pornem vypadalo asi takto:
Šéf si mě a kolegyni zavolal na poradu, a když jsme se usadily do křesel s
bloky a propiskami, pustil videokazetu s pornem. Neodvážily jsme se udělat
nic jiného, než sedět a dívat se. Bylo to velmi nepříjemné a trapné, ale
nějak jsme to přetrpěly.
Pak jsme se odebraly do naší kanceláře a ohřály si každá k obědu
párek. Seděly jsme u stolku a naše oči se střetly v okamžiku, kdy jsme
obě nesly nožičku párku ke rtům. Kolegyně strnula a se slzami v očích
pravila: "Jano, já nemůžu jíst". "Já taky ne", odpověděla jsem.
Asi vám to připadá jako sranda, vždyť se nás ani nedotkl, že… , ale byl
to i tak dost ošklivý zážitek. Pak se to ještě párkrát opakovalo,
bohužel. Od té doby porno fakt nemusím a na internetu jsem se nikdy ani
nepokusila něco takového najít.