Nemohu úplně souhlasit. Jaké jsou ideály komunistů? Dělení
společnosti dle rodokmenu, třídní boj, permanentní válka s nepřítelem,
vnějším i vnitřním. Určitě je rozdíl mezi komunistou věrným a
převlékačem kabátů a mě taky daleko vadí víc ten, co vystúpil, než ten
co vstúpil.
Ale kupodivu, ti komunisti z prospěchu a přebíhači ze strany na stranu, v
konečném důsledku napáchají méně škod, než skalní uctívači
nenávisti. Celé komunistické učení je založeno na nenávisti. Jakmile se
vyčerpá nenávist, každý pokus o vybudování socialistické, potažmo
komunistické společnosti skončí. Dokud je proti komu bojovat, tak se
idealistům daří a to i přes očividně méně efektivní systém, lid lecos
dokáže obětovat, když jde o zájem celku a budování lepších zítřků.
Po čase ale dojdou továrníci, kulaci, agenti Vatikánu, ztroskotanci i
samozvanci. Všichni byli poraženi, převychováni, vyhnáni, zavřeni, či
oběšeni, přesto se slibovaný efekt nedostavuje. Namísto šlechty sesazené
vyrostla šlechta nová, panuje nerovnost, korupce, paplášství. Navíc
společnost zaostává ekonomicky za těmi, proti kterým se tak urputně
bojovalo. O svobodě, či lidských právech raději nehovořit.
Asi jediné hnutí, či spolek, který napáchal v historii více škod než
komunisti, je jedna nejmenovaná církev. Je to jen díky tomu, že na to měla
o 1900 let víc času. Její elity taktéž dštily síru a ve jménu jejich
učení byla páchána hrůzná zvěrstva a majetkové křivdy. Ovšem mezi
vírou v komunismus a křesťanstvím je jeden zásadní rozdíl. Je-li cesta ke
komunismu založena na nenávisti, víra je založena na lásce. Takže
skutečný věřící, věrný ideálům, tedy lásce, je přínosem, byť je
takových málo. Z věrného skutečného komunisty ale jde strach, nikdy
nevíš, kdy založí zase milici, postřílí své sousedy a sebere jim vše co
mají.
Paradoxně nejblíž k ideální komunistické společenosti jsou tak kibucy,
což jsou komunity ortodoxně věřících Židů v Izraeli. Ovšem i tam je
jasné, že bez okolního normálního, tedy tržního demokratického světa,
by jejich osadníci nepřežili.