Rozcestník >> Esoterika a záhady >> Cestou tajemna s panem LUNY

Bůh v Bibli vystupuje jako bytost. Jako nehmotná bytost, jako duch.

To je Tvoje tvrzení ale Bůh v Bibli bytostí nazván není.

Božemůj kroky! Jednak tam Bůh jako bytost vystupuje, jednak je tam nazván duchem. Duch je nehmotná bytost.

V Bibli se nikde nepíše že Duch je nehmotná bytost.

Tam se nepíše ani, že člověk nebo zvíře je bytost. Některé věci není třeba psát, protože jsou samozřejmé nebo samosebou vyplynou ze souvislostí.

'bytost'
Celkový počet nalezených veršů: 36
Zj (17); Ez (15); Ž (3); 1S (1);
https://www.obohu.cz/bible/index.php?hledat=bytost&k=Ko&styl=CSP&kap=2&kde=1

A co z toho má plynout?

No ty si budeš asi trucovat svoje :-).

Co z toho má plynout? Dokážeš odpovědět?

No a četl jsi to ?
Je tam bytostí nazván Bůh ?
A psal jsi že v Bibli není bytostí nazván člověk ani zvíře, tak asi by jsi to taky mohl tam najít že ani v tomto nemáš pravdu.

Kde je tam bytostí nazván člověk nebo zvíře?

Mně se to nechce znovu všechno číst, to ty s tím máš problém, pochytil jsi asi někde u Svědků že Bůh je bytost a co ja jako s tím ?

Tam to nikde v těch verších není. To by podle tvé logiky znamenalo, že Bible nepovažuje člověka ani zvíře za bytost.

Bytosti jsou většinou pohádkové, klidně si na ně věř :-).

Vidíš ja čekám na prince na bílém koni ) který mě osvobodí třeba

Ja věřím na rusalky a víly :-).
Určitě tancují někde na paloučcích při svitu luny jako mámivé líbívé přízraky :-)

Já jen na to co držím v ruce )

Jestli chceš mohu ti něco ze sebe nechat si osahat

já bych o jednom věděla...pro sebe...akorát, že mě nechce....

Jan 8
31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu:
Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.

Už je na cestě, ale někde se zakecal...

Bůh, bohyně či božstvo je bytost výjimečné moci jež je předmětem náboženské úcty a kultu. Bohové přesahují svou mocí jiné bytosti, včetně člověka a často je jim připisováno stvoření světa a jiné výjimečné činy.

Wikipedie

No jenom že Bůh je Duch a je v nás ale ja o žádné bytosti v sobě tedy nevim :-)

Ty pleteš jedno s druhým dohromady...

No tak mohu Ti to naservírovat po lopatkách podrobněji když Ti to takto stručně hlava nebere :-)

V pohádkách. Bytostmi jsou všichni tvorové. A jak vidíš, Bible nespecifikuje, co všechno je bytost. Čili nelze tvrdit, že když v ní není výslovně napsáno, že Bůh je bytost, tak že Boha jako bytost nepojímá.

Jak může být Bůh bytost když je ne de všemi, prostřednictvím všech a ve všech nás ?

je snad ve třech podobách, ne?

No jo možná někde na mariánském sloupu v Olomouci:-)

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, amen. To jsou ty tři podoby

Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý

No a takto to v Bibli napsaný není.

Víš co je sranda, že odpovídám zpožděně,jsem po práci a hrozně si připadám když odpovídám že jsem opožděný a to co jsi dala jsem napsal ,aniž bych to četl.

No to se takto říká někde v kostele ale v Bibli je to tak že se má křtít ve jméno Otce I Syna i Ducha Svatého což toho jména je potom mnoho osob, ne jenom tři :-).

Já vůbec nechápu, proč se hrabeš v Bibli, když tomu vpodstatě vůbec nerozumíš...

Tak od hrabání se v Bibli je nerozum to jo.

Přesně tak.

To vy nerozumíte co je v Bibli, ty ji máš někde zaprášenou na poličce a ni nevíš že ji máš doma a sodomková jak to má z Biblí ?

že jsem nečetla Bobli neznamená, že o náboženství nic nevím

Bibli

mám pocit, že nás akorát provokuješ a děláš si z nás šoufky...

jo..ještě je to Beránek Boží

Otec ,syn i duch svatý

Ty Otče ve mne - ja v nich - oni v nás.. (Jan 17/21-23)

A co jako?

Tak že země je kulatá a když je Bůh i v protinožcích tak je to porád bytost ?

jo

No a když člověk, muž a žena je obraz a podobenství Boha tak Bůh je porád ještě bytost ?

Kroky, Bůh je prostě podle Bible bytost, smiř se s tím.

V Bibli se o Bohu že by měl být "bytost" nic takového nepíše, smiř se s tím. :-)

Stejně jako o člověku nebo zvířatech. Tudíž to nic neznamená. Smiř se s tím.

Tak že Bůh je něco mezi člověkem a zvířetem ?
Podle Tebe ?

Poslyš, tohle nemá cenu...

Že Bůh není bytost ?
A že je v Bibli bytostí nazván kde kdo i kde co, ale Bůh ne?
Nehodláš si z toho vyvodit vůbec nijaký závěr?
Tak když chceš diskutovat o Bohu jako o bytosti tak budeš muset jít nazpátek ke svědkům o tom diskutovat:-)
Ty ti dají za pravdu, ja ne :-).

z výsledků vyhledávání fráze "bytost" (celkem 32 veršů - 2 stran)
http://biblenet.cz/app/bible/search?phrase=bytost&search=Hledat

Nebo Absolutno či universum,všimni si tolik forem , každý mu říká jinak. Mařenka mu říká Boženka a mohl bych pokračovat.Vse je ohraničené egem . Když člověk začal vše slovy pojmenovávat, utvářelo se mu ego, duše člověka,bez člověka je duši bez ega . Osvícení přináší duši Nirvanu, ráj .

A Boženka mu říká Mařenka jj těch názvů, ale i pojetí je hodně.
Jenom nevím, jestli egem míníš psychickou instanci "já" (vědomé já), tak jak je to slovo používáno v psychologii, nebo jím míníš nafouklé, nabubřelé "já", tak jak se to slovo používá v lidové mluvě, kdy se na ego odkazuje jako na stav nafoukanosti (pýchy).
Jinak vznik vědomého já je svázán se vznikem vědomí sebe sama.
Osvícení vrací psychiku do jejího přirozeného stavu, který byl narušen v důsledku vzniku vědomí sebe sama. Je vskutku návratem ztraceného ráje.

Lukáš 9
23 I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji.
25 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?

V některých překladech je místo duše - život.

Mařenka mu neříká Boženka,jen se mi to zdálo tenkrát vtipně pojaté, když se řešilo slovo Bůh do ženského vzoru.Ego není psychická inštance,je to jako špunt, který nám brání něčemu poznanemu,co už naše duše zná už dávno a nemůže si díky tomu špuntu rozpomenout.Vse co vidíme pak je to že neumíme využít srdce a více používáme rozum. Ego není špatné, stále ho budeme mít,jen je dobré vědět že ho máme a umět s ním žít a pracovat,aby nám naši mysl neohranicoval v duchovním poznání vnitřně se otevřít milovat sebe sama a tím se naučit co je zkutecna láska.Pak vše co uvidíme budeme vidět srdcem a budeme umět s egem pracovat tak,aby nás opět nevrátil do ohraničení sebe sama.

JSEM je i rodu ženského, toho si nelze nepovšimnout:-).

O tom se nikdo nepře ,je to jen ego co ho neustále chce slovy pojmenovat, stačí být v tichu a bude ti jedno jak budeš Boha, Boženku nazývat.

No ale důležité je i to že "ji a nebo jeho" nemusím nazývat pouze Hospodinem, Jehovou, Otcem, Alláhem.., tedy že nemusí se vázat přímo jenom k mužskému rodu jak bylo v patriarchálních náboženstvích zvykem, jen tak asi že z mužského plezíru :-) a nebo z nadvlády mužů po vykopnutí člověka, muže a ženy z ráje?

A jak mu říkáš ty?

Tak v poslední době nejraději mlčím ale naučila jsem se používat slovo Hospodinka ale Otče to taky používám..To jo..i JSEM je k meditaci dobré a Ty ?

Universum či Absolutno

JSEMA

Bůh se představil Mojžíšovi jako Bůh otců JSEM, no taková mužská záležitost ale mi ženy taky máme své JSEM.

ajo

Já bych to spíš viděl tak, že "já" je středem pole vědomí, protože má-li se něco stát vědomé, musí to být představeno tomuto já. Pak by já bylo psychická instance představující náš psychický subjekt. A jako centrum naší volní činnosti je aktivním psychickým prvkem, řídícím naše vědomé myšlení a konání.
Toto já se pak může nadouvat, nadhodnocovat se a tomu říkáme pýcha. To je asi to, čemu říkáš ohraničení sebe sama.

Už jsem se s tím náhledem, co prezentuješ, někde setkal, ale nebylo mi jasné, co že to ta duše vlastně zná už dávno a snaží se na to rozpomenout.

Spíš bychom se měli naučit milovat své bližní; sám sebe každý milujeme dost.

No musíme právě umět milovat sebe sama,aby jsme uměli milovat vše, když nebudeme sebe milovat, nemůžeme milovat vše kolem sebe,tedy i lidi, zvířata, přírodu a toto nemilovat, právě je to ego ohraničení ,od odhraniceni sebe sama je těžký úkol na naší cestě probuzení. Věř i já to vím na sobě.Neumim se milovat a tím neumím vidět všechny v lásce. Me poznání je pouze povrchové a duchovně se učím rozbít ohraničení,abych miloval sebe a tím miloval všechny bytosti a byl součástí lásky všeho.Rozumim to rozpomenutí je reinkarnační paměť z minulých životů,tedy koloběh v budhismu se říká Samsára, Koloběh životů, které se dají v tomto bytí utrpení přetrhnout.Pamet duše ,jako stopa co už zná ,tedy odtamtud odkud pochází každá duše,jen to stratila díky něčemu co se stalo tam odkud všichni pochazime.

Galatským 5/14
Celý zákon je shrnut v tom že milovati bližní tak jako sebe :-).

Sebe každý od přirozenosti milujeme dostatečně. V základu se každý o sebe staráme a pečujeme, a to i tehdy, když jsme případně na sebe naštvaní. My sami jsme nám tou nejmilejší věcí. Až to s tou láskou přeháníme: projevuje se to právě v tom nadhodnocování sebe, v přikládání si důležitosti či významu (což se mj. projevuje v prožitku "já"). Ale také v tom ohraničení sebe, jak píšeš, jestli jsem to dobře pochopil. Proto taky Ježíš říká "miluj svého bližního, jako sebe samého". To samé Budha, ten nabádal k lásce a soucitu vůči všem bytostem vůbec. Nikdo z těchto "osvícenců" nás nenabádá k tomu, že bychom se měli naučit milovat sami sebe. To už totiž umíme dostatečně přirozeně, i když to tak třebas nevnímáme (je to ale zakomponováno už v našem pocitu "já"). Naučit se naopak máme milovat druhé. Toho dosáhneme jedině tím, že se zpokorníme, že u sebe té lásky ubereme, neboť nemilovat druhé znamená dávat sobě větší hodnotu než jim, stavět sebe výš.

Aha, reinkarnační paměť. Tak to jo, tomu rozumím. Jenom bych učinil poznámku, že budhismus nevěří v existenci duše. Pro něj je jen proud karmické energie, která při každém zrození vytvoří tělo i psychiku.

Velice výstižně popsané. Naprosto souhlasím. :-)

Jenom že co sebevrazi a co sebe poškozování ?

• sebevražední atentátníci.

Vše je karma

No to je moc pasivní pohled :-)

Není pasivní,takto je to z venčí vidět že pasivní,ale když se do toho více podíváš, než řešit Boženku,tak pochopíš smysl, třeba proč dítě rodičům umře po narození,nebo že tebe někdo zmlátí a to je karma, následek a čin z minulých životů, který dožene každou nevědomou duši,aby si prožila něco z minula,co činila druhým.

Boženku řešit je zásadní, tobě se to nejeví být zásadní protože jsi muž, tak že s tím problém nemáš ale zkus se vžít do situace že by Ti od mala tvrdili že Bohem je žena, což pak o to ale když by jsi chtěl Boha poznávat tak by jsi to začal řešit taky.

Neřešil pro mě Bůh je objetí, úsměv .

He ženy objetí a ženy úsměv ?
A nebo tedy čí úsměv ?

Objetí všeobecně třeba otce, když ho chci obejmout že mu ukazuji propojení, úsměv že duše je v pořádku.

Jo tak je to všeobecně zevšeobecněno ale je to tak dobře ?

Když se na tebe někdo usměje,nebo ty a má to být od srdce je to dobře,i objetí .

A on ti někdo říká, že Bohem je muž?

Příklad, pro který nemusíme chodit daleko:
visitor77 před 12 hodinami
"...v RKC sa modlíme len k Bohu, ktorý je v Trojici, teda k trojjedinému Bohu, alebo osobitne k božským osobám trojjediného Boha (k Bohu Otci, k Bohu Synu, k Bohu Duchu Svätému)..."
https://diskuze.chatujme.cz/nabozenstvi/rimskokatolicka-cirkev-rkc-t307?paginator-page=46

V Bibli ale nic takovéhoto nenajdeme. o čem to visitor77 píše?
Asi že vyznávají jakýsi mužský panteon, nebo co, tak Duch je Hebrejsky Ruach která je ženského rodu(holubice) ale i tu dali pro něco do rodu mužského.

V Bibli je že milovati máme Boha svého celým svým..., a bližní své tak jako sebe(Matouš 22/36-40), při čemž Bůh je Duch a vyznávat jej máme v Duchu a v Pravdě(Jan 4/24) a tak by jsem se ráda dopátrala té pravdy, neb naše těla jsou chrámem Ducha a svým tělem máme oslavovat Boha.(1.Korintským 6/19-20), při čemž obraz Boha a podobenství Boha je člověk, muž a žena.(Genezis 1/26-27)

Ty se pravdy nikdy nedopátráš, protože jsi zafixovaná na svoje náhledy.

Pro mně to je Pravda, to sem se v Bibli dočetla.

O tom právě mluvím. Ty už se nemáš čeho dopátrávat.

Ale nikde se neříká, že Bůh je muž. Nikde se neříká, že by se u něj rozlišovalo pohlaví. Pochopíš tohle vůbec někdy?

Otec ani Syn nejsou mužové ?

Jsou. No a?

To porád ale není to sebeničení

No sebeniceni myslíš sebevražda?

No to je původ v člověkovi toho a kde se vzal a jak si od toho pomoci ?

To je zase karma,hele poslis člověk co si vezme život,tak v dalším životě mu tedy duši než dobloudi z barda a opět vztoupi do těla duše tak opět karma se ozve v určitým způsobem.Treba aby si duše uvědomila že tím že spáchala sebevraždu, ukáže třeba ze strany blízkých že si někdo blízký té duše co si v minulém životě vzala život veme taky život.Tedy karma učí duši aby věděla že následek a čin je ten že v minulém životě sebevražda té duše mohla rozesmutnit jiné a teď si musí duše vyzkoušet břeh,aby věděla jaký je smutek z té blízké osoby co si vezme život.

No a právě že to ono miluj Boha svého celým svým alias sebe, tyhle věci měli by řešit, od toho se potom odvíjí bližní jako sebe.

Někdy duše je v určité fázi bytí a rozvíjí se průběžně reinkarnacemi tisíce let od propadu odkud duše pochází, přišla a z určitého důvodu se opět musí probudit a vrátit zpět.

Co je s nimi?

Nemají přirozenou sebelásku ?

Mají, ale k těm činům je nutí určité okolnosti.

No duše,či prána vše je stejné,jak píšeš že buddhismus nevěří v existenci duše,tak ví že duše,je prána a stejně jak každý říká že buddhismus jde bez Boha,tak oni to mají trochu jinak s Bohem,oni ve finále vše božské i Boha hodí za hlavu,tedy neodepisi ho , vědí,ale ví že musí se k Bohu propracovat, že nečinnost je horší .Buddha učí být NE JÁ.Oprostit se od všeho jáství.Jen tak se dá najít lásku ,milovat sebe sama, když milujeme sebe sama umíme milovat všechny bytosti,proto právě píšu že neumím milovat třeba jako Bůh neb Bůh, či Absolutno je bez ega a to když poznáme , poznáváme lásku tu pravou nepodmíněnou a ta nás vede k probuzení a vše vidíme jinak jak do teď.

Budhismus ale nezná ani pojem prána, to je hinduistický termín. V knize Buddha a jeho učení je výslovně psáno, že budhismus popírá existenci Boha, duše, i duchovního světa. A vzpomínám si na jeden rozhovor s Dalajlamou, v němž řekl něco v tom smyslu, že nepopírá existenci těch faktorů, které se (na základě působení a prožitku) vnímají jako Božské, ale že není žádný důvod je zbožšťovat.

Oprošťování od jáství je naopak cestou vzdávání se lásky k sobě. To jáství je právě naše přehnaná láska k sobě samým, díky níž přehnaně zdůrazňujeme svou osobu (svůj význam, svou velikost). Stávat se NE-JÁ znamená vzdávat se sebe sama, tj. v zásadě nároků na svou velikost/důle­žitost, vlastnosti, schopnosti apod., jež ve skutečnosti nemáme (obecně pak veškeré touhy po uspokojení). Lidově se o tom mluví jako o zpokorňování, což je procesem ubírání na sebelásce. To ego ohraničení rozbiješ právě tímto.

Ale já toto vím co je NE JÁ učím se ho aplikovat,aby jsi uměl milovat druhé všechny bytosti, musíš právě najít vnitřně sebe tedy milovat sebe vzdát se jáství,tedy ega , vzdát se ega znamená oprostit se od všeho v tomto bytí a příprava odchodu zpět odkud pochazime odkud jsme sem přišli.Ja nezmiňuji sebe lásku,ale lásku umět milovat sebe,jinak se nedokážeme vžít k lásce k druhým ke všem bytostem.Tedy i umět se spokornit, soucítit . Je to utrpení na této strastí plné cestě v tomto bytí.Proste Samsára.

Vzdát se ega znamená vzdát se přehnané lásky k sobě. To ego je ta sebeláska.
Kauzalita je obrácená: nenajdeme sebe, dokud nebudeme milovat druhé. Tyhle procesy, vztah k druhým a prožitek sebe, jsou vzájemně svázány tak jako ty principy ping a pong.
Láska je vztah, poměr, nikoli vžití se.

Absolutní láska ke všemu bez ega,celou dobu o tom píšu,ale jinak nepoznáš lásku bezmeznou absolutní,dokud nemiluješ nepoznáš vlastní lásku.

Láska k sobě vyvstane přirozeně tehdy, když budeš milovat druhé. Cílená, zaujímaná láska k sobě je vždycky pýchou. Je to právě ta přehnaná láska (také žádné náboženství neučí, že máme milovat sebe, ale naopak, svojí lásku, své zaměření máme směřovat na druhé a od sebe odhlížet).

Jak poznáš že miluješ druhé když nevíš a neumíš milovat tak jak absolutno či mu můžeš říkat Bůh,universum.

Stejně tak jako poznám, když je nenávidím. Prožitkem citu k nim a také třeba tím, že k nim cítím soucit a s nimi svou účast.

Vidíš a milovat propojen s universem a Bohem ,tam není nenávist čistě jen láska,tu nenávist tvoří ego,neboli Mára.

Tu nenávist jsem uvedl jenom jako ilustraci situace, kdy vím co prožívam.

No,ale to prožívá vytváří negaci ego,tedy Mára.

Mára je myslím spíš tendence k jáství než ego samotné.

Mára je démon pokušitel co Buddhu sváděl, když odcházel od svého bohatství či se chtěl vzdát právě ega,se mu Mára zjevil před osvícením ,tedy zjevil,poslal své sestry aby ho svedli, když nepodlehl zkusil armádu démonů, když se nepohl Buddha,tak se před ním zjevil v podobě Buddhova já a Buddha ho klidem odehnal.

j, na to mi sedí to jáství

Řekl Marovi ty jsi mé ego ,tedy zde vidíš že vše kolem co si přitahujeme je ego,tedy jak jsi psal, když se miluješ jsi v egu,to zase tak není pravda. To by jsi musel milovat povrchně tedy, dělat si štěstí pro sebe,jako miluji se koupím si auto,a tak víš.Ale láska objevená v nás je právě bez ega,tedy když pochopíš v sobě stavy vnitřní, objevis Vnitřního člověka, můžeš dále na své lásce pracovat,tedy vnímáš vše intenzivněji a už ti láska vytvářena umělé koupy auta připadá malicherná a zjistíš že je to jen iluze.Pak aniž si uvedomis jsi propojen s Bohem, Absolutnem, či universem a tvá rozvíjející květina lotosu v tobě rozkvétá a ty tím že se o ní staráš z venčí je vidět, tvá vibrace lásky je nepřehlédnutelná že nemusíš soucítit s druhými,milovat je,ty jsi tím majákem, láskou soucitem,co z tebe jde ven a tím všem děláš radost, štěstí.

Spíš než ego bych ho nazval jástvím, i když slovo "ego" v běžné řeči označuje vlastní jáství.

Ta láska v nás se ale neobjeví jen tak sama od sebe. Ta je závislá na tvé aktivitě (tvého já). O to šlo.

Láska není narcismus.
Jde o to, co si s sebou nosíme, jako nezbytnou součást našeho bytí a co doopravdy prožíváme a dokážeme rozvíjet. Jedno bez druhého nebude.
Dva vlci v nás
Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky.

Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“

Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal:„A který vlk vyhraje?“
Starý indián odpověděl:
„Thttps://www.pastorace.cz/tematicke-texty/dva-vlci-v-nasen, kterého víc krmíš...“

Ano, je pokušením, které každý máme, pokud se něčeho vzdáme příliš rychle a bez rozmyslu. Ženy si takto většinou na Nový rok dávají předsevzetí o tom, že zhubnou a pak se jim na konci roku zjeví Mára v podobě vlastního já

Mára to bude asi něco jako když se řekne že: ležíš na marách ..