Láska je maják,
který v srdcích hoří,
když dvě duše dělí,
devatero moří.
Maják je strážce,
který mírní stesk,
když dvě srdce dělí,
devatero řek.
Maják je světlo,
zář,naděje chor,
když nás rozděluje,
devatero hor.
Láska je maják,
maják je láska,
ochrání v bouři
a srdce laská.......
Večerní představení
Soumrak, ten jemný hráč na lyru,
rozsvítil světla v hvězdných lampičkách.
Měsíc, v stříbrných šatech na míru,
vystoupil na scénu po špičkách.
Vítr se položil do trávy,
zem se lehce prostřela podél vod.
Bez nás – lidí, v tom tichu nad námi,
rozproudil se němý dialog.
Anonym
Zašeptám Tvé jméno do tmy,
to co jsme jen my dva znali.
Prstem psané na kůži,
když o panence písničku hráli.
Já vím,že mě neuslyšíš.
Chtěl jsem toho tolik říct.
Život není,to co chceme
a ty slzy.........
mají z čeho týct.
Po větru šeptám tvoje jméno
i to, co není vysloveno,
vláha se vtírá do očí
srdce se smutkem rozskočí.
Nedám si sebrat co mám ráda,
nechci mít z tebe kamaráda
ty jsi má láska, jsi můj sen...
nebudeš nikdy zapomněn.
Já lhal jsem.Lhal.Já nejsem stár a životem přesycený.
Ještě se ohlédnu a cítím žár,vidím li krásné ženy.
Dokonce o čisté lásce sním,
co mlčky jako kopretina voní.
Jak ona první,o níž vím,
že dnes ještě plakal bych pro ni.
Já vždy rozeznávám...
tvé boky když jdeš ulicí,
tvé vlasy mezi pšenicí,
tvou vůni mezi tisíci. . .
Text písničky
Když Láska v srdcí dlí,
netřeba dlouhých vět.
Když duši osídlí
a voní v ní jak květ.
A chce-li jazyk snad,
také cit najevo dát,
pak stačí zašeptat:
Mám tě ráda,
já mám tě rád.
Láska, ta bývá často němá
ráda má ticho a soukromí
ač hluk a zlobu ráda nemá
má ráda čisté svědomí.
Pak jemný větřík přinese
nám lehkou vůni kopretin
a taky vřesu...někde v lese
tam kde je v létě svěží stín.
Tam u studánky v kapradí
srdce se láskou naladí
a ve zrychleném tepu
poznáš to i po slepu,
Láska ti srdce pohladí . . .
Nořím se do kopretin
a ve tvém objetí,
vytryskl gejzír lásky
a slzy dojetí.
Smím-li,alespon ve snu
na věky s tebou být,
pak se z něj,Lásko,
nikdy už nechci probudit.
Na nebi už hvězdy svítí,
nechce se mi ještě spát,
pár řádek ti tedy píši...
má mě, nemá, má mě rád?
Kočkovaly se dvě kočky,obě špatně dopadly,
když jim při tom kočkování,
znenadání,
kočičí kontaktní čočky z očí vypadly.
Potom v noci na lovu ulovily,
kyšky lišky,
místo myšky,
zrezavělou podkovu.
Od té chvíle,nosí brýle.
Je hic,je hic,
je děsnej hic.
A tak jsem prchl do stínu,
Leč tam jsem střetl Malvínu,
a z ní hicuju ještě víc.
Moc to řešit nebudu
Malvíně dám přes čuňu
tobě hlavu poliji
plným kýblem pomyjí 
Jak dlouho tě budu milovat?
Dokud hvězdy nad Tebou budou plát.
A snad i ještě dál...
Jak dlouho Tě budu potřebovat?
Dokud čas to bude vyžadovat...
Pro ten svůj plán.
Jak dlouho budu s tebou?
Dokud moře bude samo sebou,
a bude narážet na skalní štít.
Jak dlouho tě budu chtít?
Dokud mě budeš chtít ....taky.
.......nechat se uspat šuměním splavu,
do tvých jemných rukou,
složit svou hlavu.....
v podvečer u splavu
sedávali jsme spolu
ty hlavu na mém klíně
já dívala se líně...
na vlnky na vodě
přispěly k naší pohodě
a ty se zavřenými víčky
přemýšlíš, proč jsem jen mlčky
nechala věneček odplout po vodě...
Zadržel jsem dech
a doplaval na druhý břeh.
A včil tě budu šimrat.....
po zádech......
V té prudké vodě pod splavem
o prstýnek zlatý přišla jsem
je mi to líto
bolí mě srdce....
už nemám prstýnek na levé ruce...
S myšlenkou na tebe, uléhám ke spánku
den co den ,jméno tvé zašeptám do vánku,
po vodě potůčku posílám pozdravy...
dívám se na hvězdy, o tobě vypráví.
Srdce volá SOS.
Až k andělům do nebes.
Šle svůj signál nouzový,
snad mu někdo odpoví.
Tečka,čárka do éteru
spoléhá na stratosféru.
Snad tam v dáli někdo žije,
kdo zahlásí:Slyším,příjem......
Přijímáme vaší tečku, čárku...signál dorazil z dálky...snad se vymyslí další krásné básně jako dárky. :×) jen pište i z velké dálky...
Jsme ze stejné látky,
ze které se tkají sny.
Rozplynem se s ranní mlhou ...
a zhmotníme s první hvězdou a snem...
2
1
1
1