Nepospíchej, ty smutných barev mistře,
je dosud příliš neradosti kolem
a křivka strachu grafem stoupá příkře
co hrdličky let v únik před sokolem
Jen zvolna projdi unaveným sadem
kde spánek láká plodné větvoví
a nestyď se, že bloudíš s listopadem
kol opuštěných sklípků Kdo to ví...
a přestaň se ptát, co kdo dělal v létě,
vždyť víš, že kolem nejsou všichni svatí
Dnům štětcem jasu prostři na paletě
ať ten, kdo zůstal, rouškou zamává ti
Není kam spěchat, dobře víš to, pane,
tak zůstaň s námi ještě drahnou chvíli,
prostřu ti na stůl plody nasbírané,
co Léto s Jarem pracně připravili...
Pustím sem slunce, ať tvůj šat jen září,
a bílá vločka zas ti čelo zjasní,
zastav své kroky...navzdor kalendáři...
s tebou je život jednou krásnou básní!! 
1
1
