Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Láska
má
nekonečný
lem.

Věř

Každý z nás
je pro někoho
andělem.

Nepospíchej, ty smutných barev mistře,
je dosud příliš neradosti kolem
a křivka strachu grafem stoupá příkře
co hrdličky let v únik před sokolem

Jen zvolna projdi unaveným sadem
kde spánek láká plodné větvoví
a nestyď se, že bloudíš s listopadem
kol opuštěných sklípků Kdo to ví...

a přestaň se ptát, co kdo dělal v létě,
vždyť víš, že kolem nejsou všichni svatí
Dnům štětcem jasu prostři na paletě
ať ten, kdo zůstal, rouškou zamává ti

Není kam spěchat, dobře víš to, pane,
tak zůstaň s námi ještě drahnou chvíli,
prostřu ti na stůl plody nasbírané,
co Léto s Jarem pracně připravili...

Pustím sem slunce, ať tvůj šat jen září,
a bílá vločka zas ti čelo zjasní,
zastav své kroky...navzdor kalendáři...
s tebou je život jednou krásnou básní!!

Radost?
Smutek?
Slasti?
Nebo
Boly?

Cítíš?
Jsem tady
s Tebou
Lásko

Na cokoli.....

První večírek.

Už byla velmi odstrojena
a velký,nediskrétní sad
ji hodil oknem na kolena
růžový šat,růžový šat.

Seděla takřka polonahá
na divaně v mé světnici
a v očích měla tolik blaha,
podobající se světici.

A slunce,opuštivši révu,
jí pobíhalo po kůži
a třpytilo se při úsměvu
jak malá muška na růži!

Když líbal jsem ji na košilku
tu zazněl její lstivý smích
a rozpaloval tisíc trylků
jak zmrzlý sníh,jak zmrzlý sníh.

A řekla:Kdybys raděj přestal!
A předstírala,že má zlost
a smích se tvářil,jak by trestal,
mou nestoudnost,mou nestoudnost.

Však chvěla se jak před popravou.
Do oken vpadla hvězdná noc,
potřásla vzdorovitě hlavou:

• No,tohle je už trochu moc!

Pak rozlehl se nočním tichem
polibek,jenž nás spaloval.
Při něm se smála milým smíchem
jenž svoloval,jenž svoloval.

Už byla velmi odstrojená
a velký nediskrétní sad
jí hodil oknem na kolena
růžový šat,růžový šat.

Prokletý básník:Arthur Rimbaud

Eroticky vtipná a vtipně erotická

Nebylo by od věci, chtít tě pozvat na deci.
Alkohol do sebe nechávám vplout,
Dokud jsi žhavá, musím tě kout.

Příjemný pocit z vína se vkrádá,
Nešlo si nevšimnout, že krásný máš záda.
Jenže jsou chráněná pleteným svetrem,
Za chvilku nebudou. Jedeme metrem.

Jedeme metrem, jedeme ke mně,
Uši mám červený, koušeš je jemně.
V hlavě mám všechny tvý vášně body,
Jak Usain Bolt vybíhám schody.

Stojíme u dveří, ještě pár vteřin,
Za chvilku obklopí nás hradby z peřin.

Zavírám dveře, kabát jde k zemi,
Nevnímám prostor a nevnímám stěny.
Uznale musím říct, že pěkný máš prádlo,
já chci jít pod něj, to bude žrádlo!

Na chvilku stanu se terčem tvých vtipů,
přijde ti legrační barva mých slipů.
Víš, co všechno ta barvička schová?
Letošním hitem je fialová..

Podprda dole, kalhotky taky,
Zvolna se stahujou nad tebou mraky.
Právě jsem v sobě probudil samce,
Budu se věnovat tvý kolenní jamce…
Až přijde čas, pojedu vzhůru,
Nápadů pro dnešek mám vážně fůru..

Autora neznám

Dopis.

Ptáš se mě taky,jak se mám.
Jak se má člověk,když je sám?
Nového nic-pes by tu zašel.
Mám trochu rýmu,trochu kašel.

Taky mám milence.Ne Lásku.
Chodíme občas na procházku.
Když nejsme zrovna v posteli.....
Co tomu říkáš,příteli.

Je to věc zvyku,lásky ne.
Snad mi to Pánbůh promine.
Šak každej se rád poveselí.
A to je všechno,to je celý.

Tak končím,neví už jak dál,
Je to moc prima,žes mi psal.
Rackové tady v noci křičí.
Nechci psát tvoje.....nejsem ničí.

Nezlob se píšu jak cvok.
Hezkej Novej rok.

Autorka:Irena

Romská lidová.

Ani za sta,za tisíce,
nechci tě,ty poběhlice!
Tři sta tě jich milovalo,
ještě ti to bylo málo!

VÁNOCE
Jaroslav Vrchlický

Hlas zvonů táhne nad závějí,
kdes v dálce tiše zaniká;
dnes všecky struny v srdci znějí,
neb mladost se jich dotýká.

Jak strom jen pohne haluzemi,
hned střásá ledné křišťály,
rampouchy ze střech visí k zemi
jak varhan velké píšťaly.

Zem jak by liliemi zkvětla,
kam sníh pad, tam se zachytil;
bůh úsměv v tvářích, v oknech světla,
a v nebi hvězdy rozsvítil.

A staré písně v duši znějí
a s nimi jdou sny jesliček
kol hlavy mé, jak ve závěji
hlas tratících se rolniček.

Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce,
a zvony znějí, světla hoří -
ó Vánoce! Ó Vánoce!

Přiletěl za mnou anděl.
Půvabně poletoval kolem.
Tak mile lepil se mi před oči....

A potom špitl.

Já jsem Tvůj anděl vánoční.
Odedávna tomu tak bývá.

Věř mi.

Láska je živá.

K svátku.
Ochotně a oddaně
jedinečné Vlastině
posílám po vánku
tuhle tu říkánku
a polibek do dlaně.