Každým dnem se blíží...o den více.
Netrpělivě čekám na každé tvé napsané slovo. Chci si tě vychutnat ...do posledního písmene. S chutí a bez váhání.
Letmý dotek, vůně těla. Láska na první pohled? Srdce nebo mysl? Má to smysl? Láska a polibky v máji.Všechna ta slova by i krásně zněla. Teď je to akorát vše v háji. Nebo v Háji? Kdo to na palouku obhájí?
Znáte celou báseň : MÁJ ?
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas;
hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
https://www.lupomesky.cz/maj/ podívejte se na celou báseň. Je dlouhááá
Vteřina setkání- okamžik pouhý
Jen letmý dotek- jiskřička touhy
Přes věky vzdálení-vesmírem jatí
Milenci z fotek- za slůvka vzatí.
Jsi jako věčná kniha knih...
Znám její desky z jemné kůže,
co k ohlédnutí nutí muže.
Ne každý se však dotknout může.
Proč cenou poznání je hřích?
Jsi kniha plná tajných míst...
Příběh, co život svůj si žije
na svůdné vlně fantazie.
Děj, pro který srdce bije.
Jsem si jist, že chci tě číst.
Jsi kniha, kterou chtěl bych psát...
Ač dávno jsi už rozepsaná,
slovem i písmem milovaná.
Překvapením je každá strana.
Stejná i jiná, tisíckrát.
Jsi kniha srdci otevřená...
Kdo zaváhá, ten mívá hlad.
Já miloval tě tolikrát.
Neříkej ano, stačí snad.
Buď mých tajných snů pravá žena!
( autor - František Tylšnar)
Když má spřízněná duše jiskří . Tak jen proto aby se nenudila . Dostává tak doživotní záruku, že bude v souladu s kapkou vody,oceánem se zemí, nebem,větrem ,dnem,nocí, sluncem i měsícem. Se mnou,spolu ve snech...
Řekl jsi navždy
a já ti uvěřila
láska je stejná,
tak jako tenkrát byla.
Už je to let...
ten pocit stále vnímám,
v objetí tvém,
to špatné zapomínám.
Hladíš mi vlasy,
líbáš má ústa,
má postel nikdy nebyla pustá.
Bereš si lásku ,
která je tvoje...
pořád mi šeptáš...hvězdičko moje.
Jsi mé včera,dnes i zítra,
osud, sen,zázrak,probuzení.
S tebou toužím vítat příští jitra,
tkát jen s tebou něžná pohlazení.
Jsi mistr slova,to přiznat se ti musí,
já mívám z tebe občas kůži husí.
A přiznám se ti co jsem zač,
s napětím otevírám počítač.
Pak hltám znovu tvoje rýmy,
a věřím....že nikdy nebudeš jiný.
Studánka v lese nikdy nelže
v té hrstce vody pravda spí.
A lživé slovo na dno klesne
a navěky se utopí.
Jsi v mých myšlenkách a já v tvých. Dvě duše které jsou v souznění. Jeden anděl druhý ďábel nebo taky naopak. Jeden na druhého by to sváděl. Kdo komu třešně sněd.