Hádej...koho v mysli máš?Hádej...komu ráno dobré ráno dáš a Hádej komu dobrou noc dáš! Hádej koho by jsi fyzicky chtěl? Hádej jak chutná toto tělo... Já jen hádám ,, kdo ?
Hádej...koho v mysli máš?Hádej...komu ráno dobré ráno dáš a Hádej komu dobrou noc dáš! Hádej koho by jsi fyzicky chtěl? Hádej jak chutná toto tělo... Já jen hádám ,, kdo ?
Že prý někde padají pečení holubi z nebe,
proč já mám snít o ráji,když mám tebe.
Za plotem je vždy tráva zelenější,
to si myslí ten, co není všude zdejší.
Ještěrka lásky mi zase vale dala,
jen ocásek mi v prstech zanechala.
Chtěl jsem ji mít jen pro sebe,
.....tak dobře udělala.
Ten pocit ,,vlastnění,, já dobře znám
chytla jsem ještěrku pod misku od jahod
myslíš, že ji mám?
Namaluju Tvoje ruce dvě ještěrky na opuce na okamžik spící líně...))
John McCrae (český překlad Jindra Svitáková)
Na polích flanderských vlčí máky vlají
rudě mezi kříži, které znamenají,
za řadou řada, náš hrob; pod bání modravou
skřivani v letu dál trylkují s odvahou
byť dole vřava děl zpěv jejich sluchu tají.
My mrtvi jsme. Ač ještě včera tu v kraji
jsme živí viděli slunko vstát a jak barvy západu si hrají,
milovali jsme a milováni byli, teď pohřbeni jsme pod trávou
na polích flanderských.
Před nepřítelem vy nyní hleďte věc naši hájit:
my jsme kdo z rukou ochablých vám předávají
zápasu pochodeň; vysoko neste ji nad hlavou.
Nezachováte-li nám padlým věrnost svou
my spánku nedojdem, byť nadál vlčí máky zrají
na polích flanderských.
Jsem květina pro kterou slunce také svítí...Svítí i motýlům...leť motýlku leť ,ať vidíš celý svět. Nechci býti jen zastavení, posílám ti pozdravení. Chci vidět také svět...nemám křídla jsem pouze květ.
Musím počkat až dozraji, až chmíří vystrčím pak potají . Pak po větru...až se dech zatají.
Tulí se,tulí,
k sobě i od sebe,
máky rudé,
rostou až do nebe......
Kdo je nemá rád,
bude se mu o nich,
za trest zdát.
Na poli pod lesem, zas to rudě září
vlčí mák v obilí tajemně se tváří,
vyrostl do krásy a do výšky taky
tenhle ten ,,kvíteček,, není ledajaký.
Upletu si věnec z kopretin a máků
pustím ho po vodě plné malých raků,
kam že ten věneček kam že to dopluje?
do mých snů barevných,kde i vítr duje
fouká a rozhání v nebi modré mraky,
ve snu tě uvidím a vlčí mák taky.
Vždycky když kytička na louce odkvétá
vznáší se ve větru,
k obzoru míří
a když pak vyklíčí..
.krásu svou šíří
koloběh života...
Stánky
Přilož do ohně
Ať plameny hřejí tě na duši
A teplem hladí tvář
Pohlaď struny
Své oblé milenky
A zahraj třeba
Já mezitím
Opeču buřta
Pro nás oba
Podám ti pivo s čepicí
Přes záda přehodím
Kostkovanou deku
…
Utečem aspoň na chvíli?
Utečem, světu?
…
Tak přilož do ohně
Pohlaď struny
A zahraj třeba
Přišel jsi ke mě,jak bys mávl křídly
jiné ruce,oči,jiná řeč...
s tebou naděje- co před tím řídly
snad se mi vrátí...
( nešlap- nelámej)
A to milování,
kdo mi řekne,
proč je jako z jara v lukách
kvítí pěkné.
A to milování,
kdo mi poví,
proč je hořké jak ten lupen
pelynkový.
A to milování
jako voda-
i ta stará hlava kývne:
Je ho škoda.
Sládek Josef a Václav.
Sedni si doma ,
zatemni byt,
bude ti dobře
tak v klidu být
k večeru vyjdi
na louku zajdi
projdi se polem
v lese je chládek,
les ztiší chmury
vyčistí hlavu
zažene můry
máme tě rádi,
není nám ,,putna,,
když život tobě,
dnes smutně chutná...