Polární záře...
Stav se tu večer a vezmi i deku
půjdeme spolu tam...za řeku
Na louce plné kopretin
bude nás hlídat lesa stín...
Cítím ,jak hladíš mi tváře...
vykoupeme se pod lesem
v barvách polární záře.
Polární záře...
Stav se tu večer a vezmi i deku
půjdeme spolu tam...za řeku
Na louce plné kopretin
bude nás hlídat lesa stín...
Cítím ,jak hladíš mi tváře...
vykoupeme se pod lesem
v barvách polární záře.
Pod lásky perutě
v ochranu vezmu tě.
Pak k sobě přimknu tě
v jediné minutě.
Na pout se vydáme,
jako dvě labutě.
Svážu ti ruce barevnou nití
ty jsi mé slunce, radost i žití
všechno ti dám, co srdce tvé žádá,
jen abys věděl, že tě mám ráda.
Milá,jak rozkošný nosík tě zdobí.
Očka máš jak kočka při mrouskání....
Tvá usta smyslná,budou mé hobby
......a vůbec celá jsi k zulíbání.
Jsi jako měsíc v nejkrásnější noci,
který mě má ve své moci.
Jsi krásný jak polární medvídek
a sladký jak cukrový gumídek.)
Když se mě dotkneš,ztrácím hlavu.
Ba ne nejsem schopen odejít,
neb ocitám se v chromém stavu
........bez Tebe nelze dál už žít.
Ke mě si sedni,
polož mi hlavu na rameno
já budu šeptat tiše tvoje jméno
a neodejdu...než se rozední...
Drželi jsme se za ruce,
vnímali krajinu po dešti.
Podvečer voněl mokrou travou,
je třeba více ke štěstí?
Déšť (Blues pro bláznivou holku)
Na horkých střechách zasyčel déšť
jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává
Jdu sama v dešti Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
že prší na město voňavá tráva
Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znova začínám
Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává
V.H.
Dnes večer přišiju
snad tisící záplatu
na bundu načichlou kouřem.
A ráno budu vyhlížet
až vrátí se ptáci z Eilatu,
tam od Rudého moře.
Až přepluji moře,
až vytrpím hoře,
cestičkou z oblázků
půjdu si pro lásku!
Slunce k západu se sníží,
a za zahradou mizí...
já sedím tiše na trávě
smutek mi není cizí.
Zmizelo slunce v rudém závoji
ticho se line vzduchem
a vánek zpívá o thůji
nezachytíš ho uchem...
Západy slunce na Hané...
to nepochopí každý.
když řekne šohaj děvčici...
mám tě rád...bude to navždy.
Zapadá slunce na Hané
a mě se oči klíží.
Kde spí pak,noci schované?
Nu, u nás......v Kroměříži.
Červen - Jaroslav Seifert
Je horké letní odpoledne,
vlny jsou věčně neposedné,
dotknou se břehu a jdou zase.
Spí dívka, nebo usmívá se
na kolemjdoucí jedním okem?
Já nevím, ale nad potokem
spletly dvě vážky pružná křídla.
Ach, proč mě tenkrát nepobídla!
Přimhuřujíc své dlouhé řasy,
možná že tehdy myslila si:
jde kolem, v duchu říká - kdyby,
a nakonec mě nepolíbí.
Šla o Tobě krajem zvěst,
že nosíš nebe ve jménu
a vlasy jako žíně ječmenů,
že si Tě nelze splést.
Já ptal se květů slunečnic,
proč závistí jim vadne smích.
Prý kráčela jsi včera po polích
a zářila si víc.
I větru musel jsem se ptát,
odkud svou něžnou vůni vzal.
To prý ji vzduchem posílal
Tvůj rozevlátý šat.
Vítr, nebe, ječmen, lány slunečnic,
všichni se mě ptali:
Jestli poznávám už z dáli
tu, která mi půjde vstříc
a o které jde krajem zvěst,
že mívá na rtech vanilku?
Já řekl jim, že ani na chvilku
si s jinou nemohu ji splést.
autora neznám...
Z modrého nebe šaty své ušiju
vlasy mi pozlatí večerní slunce.
Na nohy obuju stříbrné střevíce,
večerním lesem který tak miluju
projdu se s tím, co ráda mám nejvíce. . .
......
( střevíčky jsou dar od bledého měsíce)
Ty jsi slunce,hvězdné nebe.
Bez tebe mne v srdci zebe.
K tobě lnu ve světě zdejším,
na tebe se nejvíc těším.
Ty,má Lásko,jsi klíč k ráji
o tobě se mi sny zdají.
S tebou slast i kříž chci nésti,
sedmkrát.......ty jsi mé štěstí.
Až bude slunečný den
a hvězdná noc ,
ruku v ruce procházet oblohou
pak splní se náš společný sen.
Nebudu sama, nebudeš sám
já tobě také, svůj slib dám.
Dokud bude existovat nebe...
ty máš mě , a já ...zase tebe.
S tebou slast i kříž chci nésti,
sedmkrát.......ty jsi mé štěstí.