„…Smrt venku čeká na tuzéra
jak láska na kost obraná…
jak přežít den až do večera?
jak přežít noc až do rána?!“ — J. H. Krchovský,
Včera jsem uviděl ducha,
no tak to na mě prostě padlo.....
A že Ti byl trochu podobnej,
zved jsem mu zezadu prostěradlo.
Až se jaro zeptá,
cos dělal v zimě?
Pak přiznám Tě,
nebo nepřiznám?
Láska mě deptá,
už nespím klidně
v matematice a citech
se nevyznám....
Spočítej si mě...
pak jaro pozná,
co dělalo srdce v zimě
a nechá city znovu vykvést.
Když múza ti sedí na rameni...
je to krásné, je to snění,
když slůvka se ti sama řadí
tak jako třešně v stromořadí.
Pak můžeš těmi veršíky
naplnit všechny šuplíky....
ale když múza odlétne....
pak zbytečně si hlavu lámeš...
a na ,,básničku,, ...nedosáhneš.
Chci Tě potkávat v lukách
a z květů věneček Ti plést.
Nosit Tě na svých rukách
a nechat Tě stále kvést....
Tak to ti můžu slíbit...drahý
ta krása je tu za chvíli ,
až potkáme zase v lukách ...
a budem chytat motýly. 
O tom to není...moje milá
i kdybys 100krát o tom snila
můžeš se trápit mnoho dní
marná je snaha, trápení...
když múza s tebou nesouzní. 
Stačí když souzní něco jiné. Můza vždy přistane. Teď kdy v kterém
čase. 
Vzpomínky v mé hlavě
jak andělé ve vlasech drží se pevně
a jemným vláknem obepínají myšlenky
prstencem vlasů,do kroužku stočeným.
Den a noc chci užívat... ne je získat....Sen se snem jen zdá...Dobu
netřeba měnit...mění se sama. Nechci obejmout vodu ...chci ji nechat
téct,jako tu zlobu. Nechci ptáka v letu chytati...chci ho nechat spívati.
Chápu krásu květů. Jako dar našemu světu. 
Chceš-li mě pochopit, pochop krásu květu
Chceš-li mě uchopit, uchop ptáka v letu
Chceš-li mě obejmout, zkus obejmout vodu
Chceš-li mě změnit, tak zkus změnit dobu
Chceš-li mě pohladit, pohlaď nejdřív sen
Chceš-li mě získat ,získej noc a den.
Bolí mě hlava, a svět se točí
slzy tečou proudem z mých očí
za víčky rudo...nic není dobře
proč mi ta bolest zas působí hoře...
Polož mi na čelo chladivé ruce...
ta bolest útočí tak silně a prudce
snad se mi uleví nebo já nevím...
vezmi mě pod křídla nebo se zjevím.
Přijedu za tebou od Mělníka, s kytkou a s písničkou,
od básníka, půjdeme brzo spát, budeme litovat,
že nám čas pomalu neutíká
Přijedu za tebou od Pardubic,
cestou jsem zapomněl, co ti chci říct
teď stojím u dveří, má milá otevři,
vždyť kromě tebe já nemám už nic
Přijedu za tebou od Poděbrad,
rád bych to stihnul dřív, než půjdeš spát,
zahřívej postýlku, budu tam zachvilku,
zatím si opakuj, že tě mám rád
Přijedu za tebou od Chrudimě,
zeptám se miláčku, vezmeš si mě?
budem se milovat, ze světa radovat,
než umřu já tobě nebo ty mě
Přijedu rychlíkem od Zvolena,
kleknu si před tebou na kolena,
nikdy už nevstanu, klečet nepřestanu,
ať ví že si moje vyvolená
Přijedu za tebou od Mlékojed, je to jen pár stanic,
máš mě tam hned,
v sobotu, v neděli, zůstanem v posteli, munice ať nás nic nerozdělí
Přijedu za tebou od Žernosek, jenom z těch důvodů, abych ti řek,
že už mě nebaví, koukat na dežaví, na smutek nejlepší láska je lék
Přijedu za tebou z Michaloviec,
věř mi že už je to hotová věc,
nechci žít bez lásky, přivezu klobásky,
domácí sádlo a vepřovou plec
Volám ti denně, posílám e-maily,
láska je cukrová vata na špejli,
přání mám jediné, prosté a nevinné,
ať se nám do rána nerozplyne Básníci. 
Žila,byla jedna milá
maličká Zoubková Víla.
Každou noc šla ukrást zuby,
dětem z Francie i z Kuby.....
