Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Zní to jako Evžen Oněgin:-)

Tatánin dopis Oněginovi.
Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci…
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Proč jenom, proč jste přišel k nám?
Já v žalu opuštěné vsi té
bych neznala vás, jak vás znám,
ba ani žal, jejž pochopíte.
Mé zármutky, v tmách duše skryté,
by smířil čas, pak (kdož to ví?)
bych zadala se mužovi
a byla mu i věrnou ženou,
i ctnostnou matkou usmířenou.
Jiného? Né již,
v světě ráda již nemohu mít já,
tak si to prozřetelnost žádá,
tak chtějí nebesa.
Jsem tvá!
Můj celý život mi tě slíbil,
tys musel, musel přijíti,
tys ten jenž Bohem seslán mi byl,
až do hrobu mě chrániti.
Byls vidinou mých nočních snění,
už drahý mi, ač nezřený,
Tvůj zrak mě mučil plameny,
tvůj hlas zněl v touhy rozeznění,
a nebyl to jen sen, jak zvon!
Jen vstoupil jsi už jsem tě znala,
strnula jsem, tvář mi vzplála,
hlas nitra řekl mi, toť on!
Och ano, já tě slýchávala,
tys tiše se mnou rozmlouval,
když chudákům jsem pomáhala,
i když jsem v prosbách klekávala,
za zmatené své duše žal.
Zda tys to přízraku můj milý,
se do světnice v oné chvíli,
průzračnou nocí nesl?
Nepostáls tiše na pelestí?
A slova naděje a štěstí,
zdas v útěchu mi nehlesl?
Kdo jsi? Můj anděl ochranitel?
Či úskočný můj pokušitel?
Viď, zbavíš mě mých zmatků těch?
Snad je to klam, jenž svými stíny
v mou nezkušenou duši leh!
A mně je souzen osud jiný…
Děj se co děj! Já osud svůj
dnes do rukou tvých svěřuji ti.
Modlím se k tobě: Při mně stůj,
mé slzy v dlaně tvé se řítí…
A uvaž: Já zde sama jsem,
a nikdo mi tebe nedá.
A musím zahynouti, běda,
i se svým němým úžasem.
Čekám tě. Přijď, vytoužený.
Buď lásku najevo mi dej,
či těžké sny mé zpřetrhej,
ať stihne mě trest zasloužený!
I končím! Hrůzno mé číst psaní…
Já studem, strachy umírám…
Však vím, že vaše čest mě chrání
a proto směle svěřuji se vám…

Znám to i v originále, ale to bych se chlubil:-)

Jedné dívce na internetu jsem... ale to už je pryč:-)
Škoda jí a přesto nelituji, že jsem ji poznal:-)

Hm, na něco jsem si vzpomněl:-)

Nebo Anna Karenina:-)

Je to hudba duše.

:-)
To ses zase rozněžnila:-)
Oteplovat se má až od soboty:-)

Lepší nežli kopr sázet, obaleným kaprem na olej házet:-)

Dej si jablíčko:-)

to si dej sám, já si dám citronový sorbet ))

dej si sorbet když máš chuť
milá pořad děvče buď
dej si kokteil jahodový
s vanilkou na den pohodový
dej si dort s pařižské šlehačky
s hlavy sundej své natačky
rozčesej svůj krásný vlas
chybí mi tvůj něžný ženský hlas
jak z omalovanky tvé krásné boží tělo
před oltářem by postát mělo
třeba se vše jednou stalo
nápadu mám v hlavě málo
a už mi zvoni zvonec
pohadky je konec.

Na mysli máš mnoho věcí,
to je myslím dobře, přeci.
Jednou vlídná žena, tchoře,
navštíví i tvoje lože:-)
(Promiň, nic mi tam nepasovalo:-))

Jednou vlídná žena, oblečená jen tak spoře
chtěla by jet hned s tebou na rozbouřené moře
tři dny na tě čekala před agentůrama se svlékala
na molech to byla hvězda velká miss
ale to snad hochu víš

A co od života chtěla?
Ruka i slza v oku se jí chvěla,
když portmonku otevřela:-)

Já bych si dal zmrzlinu - pistáciovou:-)

Vidíš, bylo mi to povědomé.
ještě asi nejsem úplně ve fázi, kdy si lidé vzpomínají na básničky z dětství:-)

No vidíš,a já je povídám vnoučatům....
nevíš oč přicházíš...

Nevím, možná je to tak dobře.
Třeba je to má cesta:-)

povídam povídam čtvrtou
a už si pohrávám ze svatební mrtou
povídám povídám pátou
a už stojím před matkou svatou
povídám povídám šestou
asi bych si měl jít svou cestou
dál už si udělejte svůj obrázek
následuje totiž dalších padesát pohádek
a ani v jedne není Honzíček ani král
ani chudý lid ktery proti vládě sám povstál

Děkuji:-)
Akorát ta básnička končí nějak divně:-)

neremcej a kochej se )))

Nad topolem nad jezerem, jezdil vodník s buldozerem:-)

A pak kdo nám ničí přírodu

Vodník:-)

Na topole nad jezerem seděl vodník pod večerem: "Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť. Šiju, šiju si botičky do sucha i …do vodičky
Když to tak vidím....on byl všeobecně zdatný)))

Tak on ještě po tom bagrování šil?
Chudák, snad mu za to dobře zaplatili:-)

Šil, a lapal dušičky , a lákal holky na pentle.....ten měl frmol.))))

Tak pentle ještě nemám, možná bych se od něj měl přiučit:-)
Začnu šít boty:-)

A kabátek....taky )))

Tak to měl overlok (obnitkovací šicí stroj):-)

Možná byly ty holky dříve odvážnější:-)

Dnešní holky by se ti na pentle tak akorát ...... ehm

Na to mají toaletní papír:-)

Máš pravdu, už to není ono, někdy to nevypadá ani jako holka:-)

a kluci vypadji jako holky a potom se v tom vyznej
raději o ruku ji nežádej
vlez s ní rychle do postele
skontroluj ji hochu smělé
na prdel si pozor dej
a nic si tam fakt nestrkej
překvapen bys mohl být
uvnitř něco ucitit