Když toaleťáku role je náhle krátká ,
pozdě bycha honit , hledáš zadní vrátka .
Však , kdyby poslední metr pípal nebo svítil ,
uživatel by se bezpečněji cítil .
Ušetřil by tak mnoho nervů ,
bo by předem věděl , že už jede na rezervu .
Když toaleťáku role je náhle krátká ,
pozdě bycha honit , hledáš zadní vrátka .
Však , kdyby poslední metr pípal nebo svítil ,
uživatel by se bezpečněji cítil .
Ušetřil by tak mnoho nervů ,
bo by předem věděl , že už jede na rezervu .
Měl jsem myšku tanečnici,
tancovala po světnici,
byla černá a bílá,
každému se líbila.
Mrška byla odmalička,
očka měla jako sklíčka
a pod krkem mašličku,
červenou jak růžičku.
Když jsem přišel ze dvorečka,
točila se dokolečka,
dupla nožkou tam a sem,
mrskla fouskem pod nosem:-)
Dneska se pro mne smráklo brzy
mamince po tváři stékaly slzy
Poraďte, co mám říct vlastní mámě
když jejích slz mám plný dlaně
Ten nářek z bolesti netrhá uši
ten jde tam hluboko, proniká k duši
A srdce taky utrpí úhonu
když vlastní mamince pomoci nemohu
S obavou vyčkávám na příchod doktora
Chvějivý dotaz s úctou a pokora
Odpověď chladná: Co byste chtěla?
Vždyť už je stará, to věc je celá
Tak řekni, mami, co ty bys chtěla
při tom svém stáří s bolestí těla?
Doktor tě odepsal, strká tě ke hrobu
Tož já ti maměnko písničku zahraju
O studánce v širém poli
o sukýnce červené
o té vodě, která léčí
o voděnce studené
Pohlaď mě a polib,
mám na pyji polyp.
Pak se se mnou opij,
asi přijdu o pyj.
Lásko prokletá, za pár slov a vět vezmu kletbu zpět,
pamatuj, že ta kletba byla jen marná obrana,
píseň ohraná ,vykotlaný kmen, roztočí se zas
naše ruleta, počkej do léta, to je její čas,lásko prokletá,
lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...
Teď když napad sníh, když je venku mráz,
my jsme v závějích, závěje jsou v nás
dřív než začne tát, slib, že zůstaneš,
že zůstaneš rád, i když je to lež,
u mě najdeš skrýš, nemusíš se bát,
a než začne tát,všechno pochopíš l
Lásko prokletá,lásko prokletá ,lásko prokletá,
lásko prokletá...
Lásko prokletá, jenom klidně lež, ptej se, na co chceš,
je to odveta za minulý čas, jen se rozpomeň
dobře na oheň, který náhle zhas,
je tu řídký vzduch, naše planeta právě oblétá
svůj kritický kruh, lásko prokletá,
lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...
Jen to zkus a vstaň, klesneš na polštář
a dáš si mou dlaň na svou horkou tvář,
jen to zkus a běž, já tě nepustím, proto klidně lež
a spokoj se tím, že v mém objetí zase budeš spát,
už začíná tát, řekni, jak je ti, lásko prokletá ,
lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...
Lásko prokletá, beru kletbu zpět, roztál celý svět,
jíva rozkvetá, všechno je teď blíž, skoro na dosah,
a přesto mám strach, z čeho to ty víš,
že rok přeletí, přijde sníh a mráz a mně zbyde zas jen to prokletí,
lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...(text písničky Hana
Hegerová- lásko prokletá)
Hegerovou mám moc rád:-)
Škoda, že toho nestihla více:-)
Když získala ocenění ve Francii, za zpěv, mysleli si tamní, že jde o
rodačku:-)
Tak jde čas:-)
Jak se podíváme zpět a ono tam už není. Zůstanou vzpomínky nad kterými
by člověk uronil slzu. Muže nevyjímaje.
Datum narození 1931 Zdá se ti, že se nedožila požehnaného věku?
Hana Hegerová, narozena jako Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová
– Čelková je známá zpěvačka a herečka. Bývá označována jako
královna československého šansonu nebo Piaf z Prahy. Oceňováno je také
její umění dramatického přednesu.
Řadu ocenění získala Hana Hegerová i v zahraničí. Vzhledem k věku i
zdravotnímu stavu se vzdala aktivního působení.
Demokracie...
Vytrácí se múzy...😇
Doba ta se mění,
končí krásné snění,
jen drsná realita
a bezbranost je zbita,
se válí po asfaltu,
v pošpiněném šatu,
bez špetky lidské úcty...
nás brzy budou tucty...
Jen drsné uniformy
prý na to mají normy,
jak srazit na koleno,
maj právně dovoleno
i klečet na tvém krku
je povoleno z vrchu...
a nic je nezajímá,
až strach nás z toho jímá...
Kdy přestane ta hrůza,
když klacky vezmem - lůza?
Až nebude co ztratit...
ještě se to dá vrátit.
Zanechte včas té hrůzy
ať vrátit se můžou múzy,
ať slunce zase svítí,
jinak je to v ři...
autora neznám...
Něco končí a nové znovu začíná,
škoda jen, že včas neutne se příčina.
Pak ty tam jsou všechny lidské snahy,
a v oblečení, připadáš si, jako bys byl nahý.
Na konci chodníku šlápl si do ho...
tam kde dnes drancují, stávala knihovna.
Sochy všech slavných,
jsou naráz pošpiněné.
Co na tom, že mysleli to skvěle?
Do očí bijí ti rozbité lampy,
nesvítí, nezáří, támhle ty i tamty.
Zástupy melou zničený svět,
snad byl jim příliš malý,
neb přestali mu rozumět?
Potím se jak bůček z roštu,
zrušili nám ve vsi poštu.
PPL k nám nejede
a máme odpor k DPD.
Neměl žádný jiný krámek
tolik psaní, kolků, známek...
Pláču, piju jako duha
smířit se s tím půjde ztuha.
Lidi spolu psáti chtěj-li
maj' prý mobil, skype a maily.
Vezmu na ně, hrome, koště!
Stýská se mi po mé poště.
Každá sranda něco stojí,
pak přijímej pod obojí.
Svatostánek najdi v mžiku,
třeba budeš mít i kliku.
Než prodají republiku:-)
Vyslyšela pošta zákazníků tužby
a zrychlila svoje služby .
Balíkové oddělení přišlo s novou vizí ,
všichni budou spokojeni a fronty u přepážek zmizí .
No i já koukal jako tele ,
adresát si zásilku převezme
u odesílatele .
Černé šaty od soumraku
krása ta se ztrácí zraku.
Šaty černé bílá kůže
odkvétá už rudá růže.
Cesta přes most v stromořadí
Píseň svoji vítr ladí.
Šaty černé v nich krása
zamyšlena, pohled letmý
Nepočká tu až se setmí
opět jedna ze zápisníku- autora neznám....
Autorem je čas:-)
Vzpomněl jsem si na jednu báseň.
O upalování krásné čarodějnice na hranici.
Také neznámý autor:-)
Kdybych pořád básně skládal,
každý pracant by se hádal.
Nemůžeš jen verše psát,
musíš také pracovat.
Protože se nerad hádám,
rukama si vydělávám.
Rýmy plním každý kout,
když se chystám vysmrknout.
Že mám něco pod čepicí?
Co jiného? Svou palici:-)
Ráno raníčko, pana vstala,
flaštičku rumu vychlastala.
Půjdu matičko k jezeru,
na práci se ti vyse+u.
Nechoď dcero na jezero,
zůstaň doma ty mizero. ---- Nedávno jsem to někde četla, má to ještě
více slok, ale ty tu nejsou publikovatelné
a na topole podle skal zelený mužík zamlaskal:-)
Já znám tu o Babičce, jak se pohybovala po světnici (to sice není
básnička, ale sprostá je dost). Kdysi mi ji četla jedna kamarádka ze
střední, když jsme spěchali domů autobusem. Měla takový zvonivý hlas.
Všichni na nás koukali, já se styděl a ona se tomu smála:-D